Jak jsme spolu dopadli...

..

Už je ráno,
už zas svítá,
oblak dýmu z cíga lítá
nad našimi hlavami,
už jsme zase ožralí.

Včera jsi zas známě voněl,
možná pivem, možná rumem,
do mě vodka lítala,
zase jsem to přehnala.

Pak jsi řek že půjdeme,
nebo se zas zblejeme.
To vím, i když nemám školu,
přece škoda alkoholu.

První metro stíháme,
lačně se v něm líbáme,
na své měkké, hořké rty,
už mi saháš pod šaty.

Nic víc se však nestane,
padám a ty vedle mne,
na to jsme moc opilí,
slabí jako motýli.

Přijdem domů,
zujem boty,
domovnice už nás hrotí,
že dlužíme za nájem,
pár slov sprostých řekneš jen,

a hned v postel uleháš,
její řeči dávno znáš.
Já si lehám vedle Tebe,
na víc se už nezmůžeme,

jen ten vajgl z cíga pálí,
zní už mi to jako z dáli,
už spím a nic nevnímám,
mozek svůj teď vypínám.

My jsme byli prostě dvojka,
už je, lásko, konec toulkám,
v opilosti po Praze,
měli jsme se tak blaze....

Teď je z nás dvou obou popel,
byl ten život ale kotel,
dřív než jsme ho ukončili,
v bytě spolu uhořeli.

Můžou za to cigarety,
už neřeknem další věty,
nebo že by alkohol.......?

Stejně bysme byli zejtra zase na mol...

---