Apokalypsa dle Matoba díl I.

Tohle dílko sem napsal s věnováním mé kamarádce Janě zvané Nehvizdek. Pokud Vás, milí čtenáři zaujme, přidám další dva díly této ujeté trilogie. Dobře se bavte!

Díl I.

Potíže se Smrtí

 

Seděl takhle Válka v křesle, ukrutně se nudil.

Ze spánku se právě po obědě vzbudil

všude kolem ticho, dokonalý klid –

to není nic pro Válku, tak se nedá žít.

Klidu a ticha už má až po zuby,

tak dostal chuť obrátit svět naruby.

 

Sezve si komplice jak za starých časů

když spolu ještě drželi basu,

svět bude jako býval kdysi

válka, hlad, mor a zlodějské krysy.

 

Válku nic doma neudrží, těší se jako malý kluk,

špinavé nádobí už je mu fuk.

Rychle je oblečen ve skvělé zbroji

opodál ve stáji jeho kůň stojí

V rychlosti vezme si štít a meč -

teď už s ním vážně není řeč –

na koni v hlavě s nápadem

vyráží směrem za Hladem.

 

Ožrala Hlad jako vždy už byl zase v lihu

na zápraží seděl , pročítal si knihu

receptů na lahůdky plnou.

„To jsou k nám hosti, kampak se hrnou?“

Ptá se když vidí Válku rozmazaně.

Nejspíš si myslí, že přišel vybrat daně.

 

„Nazdárek Hlade, starý brachu,

co že tu sedíš před domem v prachu

a k tomu ještě každopádně

užralý jako slíva řádně?“

„Já jsem tak zoufalý, třikrát mi  běda

vařit sice umím, však jíst se to nedá.

Tak hodně piju a sedím tady –

kdo to kdy slyšel – Hlad umřel hlady!“

„Hele, když pomůžeš mi zrobit brajgl

nebudeš hubenej jak típlej vajgl -

slibuju že budu měsíc tě živit.

Piš si, že přibereš až budeš se divit.“

 

Taková nabídka těžko se odmítá,

Hlad už se vidí, jak pojídá jelita,

A nebo řízečky, nejradši obé.

Doslova Válkovi z ruky už zobe.

„Hotovo, beru umluveno!“

Pak sebral svému koni seno

a snědl ho dvě hrsti

než na cestu se pustí.

 

S pocitem, že sena dobře se najedl

ihned Hlad na koně radostně nasedl.

Za chvilku ovšem úsměv mu zvadl

poté, co v minutě ze sedla spadl.

Těžko lze čekat, že užralý

na koni za Morem povalí.

Válka byl frajer, proto Hlada vzorně

připoutal ke koni provizorně,

obul mu ještě jezdecké škorně

za Morem vyjeli poté svorně.

 

V tu dobu Mor právě z nemocnice vyšel.

„Očkování pitomý, kdo jen na to přišel?

Hygiena a tak dále, to se mi chce zvracet.

proč jen musím bez úspěchu už sto let se vracet?

Měl sem se stát Krakonošem, byl bych pánem hor

v dnešní době nemá šanci trápit lidi mor.“

Cestou domů lamentoval na svůj úděl těžký –

kůň mu zemřel cestou na mor a tak musel pěšky.

Začal tedy propadat depresivní náladě –

v dnešní době nemá šanci, to je přece nasnadě.

Může už tak maximálně na zadek se posadit

Při moderní medicíně nemůže se prosadit.

Poté ještě provizorně nakazit chtěl  pankáče

leč bohužel neúspěšně. Tak se Mor dal do pláče.

 

Dorazili Hlad a Válka, měli totiž kvalt –

našli Mora bijícího hlavou o asfalt

a v očích slzy jako hrachy.

Zbystřil když viděl staré brachy.

„Nazdárek More,“ Válka ho zdraví,

„neblbni chlape, to se spraví.

Minulost znova obnovíme.

Jak na to myslím dávno víme!“

 

Mor téměř ihned pocítil úlevu

A ústa roztáhl v širokém úsměvu.

„Jaképak s tím krámy,

jdu do toho s vámi!!

Zas se cítím jako prtě,

chybí už jen najít Smrtě!“

S radostným výrazem rukou  potřás Hladu

přičemž došlo samozřejmě k hlasitému pádu –

Hlad na asfalt složil se s žuchnutím jak žok.

Nebyl schopen udělat dál už ani krok.

V tohle stavu kdy byl Hlad střízlivosti dalek

Navíc ještě usnul tvrdě jako špalek.

Pomyslel si Válka: „To je teda banda,

Máme Hlada táhnout? No, to bude sranda!“

Poté ovšem dostal ihned spásný nápad,

Pojedeme za Smrtí, Hlad si může chrápat,

Labilita psychická u Mora je nitce.

Nebude se s ničím párat, odveze je v sanitce.

 

Naložili Hlada, Mora, Válka řídil –

za mlada přec řídil tank – není žádný břídil.

A aby rychle přivolal Smrt,

prvního chodce autem tvrdě škrt.

Zjevil se Smrťák pochmurný jak mraky –

Válka ho autem nabral taky!!

 

Byla to vážně srážka ostrá –

Výsledek? Mrtvola a rozpláclá kostra.

Opodál odpadla Smrťova kosa

Válkovi na čele vyrašila rosa.

Smrt už byl ale na kolenou –

O bože, ruku má nalomenou.

 

„Nazdárek smrti, starý brachu,

Co tady lebkou ryješ v prachu?“

Snaží se válka tropit žerty.

Smrt ale svolává všechny čerty.

„Blbečku blbá, dávej pozor,

jezdíš už jako zdravotní dozor

v tom malým pitomým českým státu.

Ty vole, nalomil si mi hnátu!“

 

„Přijel sem za tebou s těmito pány,

spřádáme spolu smrtící plány!“

a přitom ukáže na Mora a Hlada.

„Jak za starých časů, pánové, tradá!“

Tak už jsou zase jezdci čtyři,

zdá se, že náš svět k záhubě míří.

 

„Jak můžu dělat Apokalypsu

Když budu nejspíš mít pařát k gypsu?

Ty vole Válko, ty si fakt buk,

No co se tváříš, nečum jak puk!

Teď vhodná chvíle pro váš plán není.

Jdu někam vyhledat ošetření!“

S těmito slovy Smrt se ztratil,

Čímž naší trojici plány zhatil.

 

---