Výlet na Praděd.

Našel jsem ji mlčky se prohrabující v kabelce na úpatí skalní rozsedliny. Tvářila se upjatě, jak se sluší na zhrzelou dámu, a prolévala slzy jako hrachy. Nabídl jsem ji duševní pohlazení ve formě básničky! Zasmála se - jako se ani já nesměju - a zrudla kdovíčím až ke kořínkům vlasů. Spustil jsem slavnostně dva verše a zarazil se; něco v jejím vzezření zapůsobilo špičatě na mou chatrnou nervovou soustava a namísto, abych se jí snažil předsvědčit o zralosti svých básnických projevů, doufaje v určitou vděčnost z její strany někdy v budoucnu, kladla se mi v mysl nepochopitelná stísněnost.

Boreček kázal vodu a pil víno, ozvala se pořád ještě vyčkávavě, dlužno dodat, až po chvíli, co se mně zmocnil ten stav podivného vypnutí.
:to přece není nic vážnýho:, namítám ji posilněn její autoritativní pěstičkou, kterou bez přestání šermovala v krajině, zatímco její otevřenou podobou lovila něco v kabelce
:představ si ho pít  víno
a ještě k tomu ho kázat.:, :nebyl by to:, povídám, :nebyl by to:, - neboť se zdálo, že neposlouchá - :větší zločin:?

Neodpověděla, vzdorovitě sebou trhla ale, to asi na znamení, že našla, co tak netrpělivě pohřešovala.
"Myslím, že meleš hovna" - dostala se do sedla s příchutí znechucení, jaké umí dodat asi jen velká okamžitá nevolnost vzbuzená na úkor někoho, kdo se snaží vyvolat přesně opačnou reakci... o teď už nebylo pochyb, že co hledala, nebylo tak docela nevýznamné.. v rukou se jí leskl prstýnek o velikosti zrnka kuskusu, docela malilinkatý, sotva padnoucí na prst žížale.
"Tak tedy v působení na neštastně vyhlížející děvčata spatřuješ mletí hoven?", vystřelím odněkud napůl nepřítomně, stále v zajetí jejího poněkud hlavového hlasu, tak často štastně vyvinutého u psychiatrů a imbecilů, ale teď už trochu nakloněn uvěřit tomu, že jsem si vybral špatný den na horování pro krásy života, zvlášť žen duševně ustrojených dost pochybně pro dnešní život... ( napadlo mě, že blázní ) ...
"Ne, to ne.. vůbec ne," a zasmála se zase pisklavě, jako to už dneska umí leda jen krysy, odtáhla zároveň ruku na znamení 'Bůh dal, Bůh vzal', i když tady platilo asi příhodnější 'dej si vodchod, nemám na tebe energii', :vůbec ne, jen ty to rozhodně neumíš:, namítla už zase docela v zajetí těch zcestných myšlenek, kterými se ubírají dráhy žen těsně po rozchodu.

---