Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMyšlenka a předsudek
04. 03. 2007
0
9
1151
Autor
Starrystar
„Takhle to ale není, Živáková. Myslíte, že to tímto způsobem dotáhnete ke zkouškám?“ Zeptala se mě naše přísná matikářka, po tom co jsem chybně spočítala úlohu.
„Když se bude chovat jako absolutní furie, tak se nedostane nikdo.“ Šeptla mi spolusedící Liliana, která je zároveň jedinou moji kamarádkou v celé tříde.
Ostatní mě mají za nafoukanou princeznu s nosem v nebesích.
A Lili má pravdu. Naše matikářka Lametová si ze všeho nejvíce libuje v tom, jak kohokoli potopit, připravuje nám co nejtěžší písemky a stále nám dává najevo jak má navrch a že jsme jen banda hlupáků. I ostatní pedagogové tvrdí, že to přehání.
Zazvonilo, já popadla svůj batoh a hodlám s Lili co nejdříve vypadnout z této pakárny.
„Koukej, co to má zas na sobě..“ Zeptala se kohosi Gabriela.
„A ty ses dívala do zrcadla?“ Opáčila jsem útok, protože její poznámka byla jasně mřená na mě.
„Hlavně že ty tam stojíš nejmíň půl života.“ Vmísila se do debaty Edita. „Namyšlená Královnička, jedna..“
„Nech je bejt.“ Poradila mi Lili.
Jí se to řekne, ale s ní se ty holky normálně baví. Za to mě pomlouvají. Díky Gabriele, které cosi přelétlo přes nos a je vlivnou osobností se mnou přestala mluvit celý kolektiv..
„Kde ses tak dlouho flákala?“ Zeptala se mě máma, když jsem dorazila domů.
„Jen jsme se s Lili šly ještě projít a pokecat.“
„To myslíš vážně?! Jen projít a pokecat?!“ Zděšeně opakuje „Je přeci středa.. Má přijet sestřenice Monika. Musíme to tu poklidit. Tvůj pokoj je jak Hirošima po výbuchu.“
„No a?“ Kdo je zvědavý na nějakou sestřenici Moniku?
Vždyť tu ženskou ani neznám. Viděla jsem ji naposled asi ve třech letech. Pak jsem o ní slyšela jen spousty oslavných historek, kde všude měla jaký úspěch. Jela prý studovat do Ameriky, nebo kam. Pro mě je to prostě jen dokonalá, neznámá sestřenice Monika, která občas pošle pohled k vánocům a jejíž fotografie je u nás v chodbě.
Sedí na ní v letních bílých šatech s ramínky. Je nejspíš v mých letech, tedy přibližně sedmnáct, u nás na zahradě v houpacím křesle. Snímek byl zhotoven, když tu byla posledně, tedy když jsem byla mrně. Ona je na něm tak sexy rozvalená, napůl se usmívá a způli vážná. Štíhlá, má rozpuštěné světlé vlasy kousek pod lopatky a je opravdu hezká.
„A ty teda suduješ tu prodavačku?“ Dotazuje se dotyčná, když už je u nás. Kupodivu na školu přišla řeč až momentálně. A to se na ni většinou návštěvy vyptávají nejdříve.
„Jo.“ Nevím tedy kde to slyšela. Asi od mamky.
Je sice o mnoho dospělejší, než na té fotografii, ale obličej panenky je stejný i ve skutečnosti. I v reálu je moc pěkná. I když možná nabrala pár kilo z amerických hamburgerů a vlasy má jinak střižené.
„Neboj, ono se to podá.“
„Co?“ Nechápu na co naráží.
„Přeci se ti tam nelíbí, ne“
„No, snad to není tak špatný. Jen mě asi někteří nemaj rádi.“ Ani nevím proč se jí s tím svěřuji. Možná proto, že mi prostě přijde milá a získala si mě stejně jako zbytek rodiny.
A také proto, že jsme právě samy u mě v pokoji, takže nás neobtěžují řeči rodičů a jí z nepochopitelného důvodu věřím. Bavíme se před spaním, protože u nás zůstane ještě několik dní a v mém pokojíku je nejvíce místa na matraci.
„To bude dobrý. Třeba to tak nemyslej. Třeba to tak nemyslej.“ Tak na závěr mě tedy docela dopálila.
„Cože?“
„Uvidíš.. Vyspíš se a ráno na to budeš koukat jinak.“ No, o tom silně pochybuji.
„Kde je Monika?“ Zeptala jsem se po probuzení mámy, když jsem dotyčnou doma nenašla.
„Šla omrknout město přes dopoledne. Vrátí se až se vrátíme my..“ Myslí jako z práce a ze školy.
Mam to štěstí, že si můžu cestou do školy sednout na židli, protože nastupuji už na třetí zastávce. Ta další je už frekventovanější. Přistoupilo více lidí. Mezi nimi i několik spolužaček, které mají poblíž internát.
Gabriela, co je mezi nimi, po mě hodila ostrým pohledem. Proč se musel Felix zakoukat zrovna do ní?Proč jí za to tolik nesnáším? Vždyť za to vlastně nemůže. Ta nenávist užírá jen mě. Zní mi v hlavě její hlas zcela zřetelně. Co to slyším za nesmysly?
Pohlédla jsem raději z okénka a koukám, že na protější zastávce sedí mladý kluk. Pěkný. Tak kolem osmnácti let. Kam teď půjdu? Co řeknu našim? Nevím, proč mě z toho projektu vyhodili. Vždy´t jsem přišel pozdě vlastně jen třikrát. A ty rozbitý dveře jsem uhradil v plné výši. Tak to nechápu. Kde se mi v hlavě berou myšlenky ostatních lidí?
To opravdu nepobírám, ale je to docela zajímavé. Mrkla jsem tedy ihned na ženštinu se svítivě růžovou šálou a kloboukem stejné barvy, které může táhnout tak ke čtyřicítce. Jezdí se mnou denně a vždycky mě zajímalo, proč se stále tak přitrouble usmívá. Kdyby mě líbal třeba na.. Jéé zasmála jsem se trochu. A pohlédla raději znovu z okna. Tak to by mě doopravdy nenapadlo.
„Zase matika“ Odfrkla Lili a hodila si vedle mě svůj batoh na lavici.
„To přežijem.“ Povzbudila jsem ji s vyjímečně dobrou náladou.
Hned na to vešla do třídy Lametová. Ta banda nafrněných puberťáků mě jednou zabije. Neváhám na ni upřít svůj pohled. Vysávají z člověka život. Myslí, že spolkli moudra světa a přitom o něm vesměs nic neví. Nic na ně neplatí. Přivedou člověka do hrobu. Kdyby se mi v mém věku naskytlo lepší místo, šla bych tam hned.
„Hele, tak si někdy říkám, že Lametová je vlastně celkem chudák.“ Oznámila jsem Lilianě.
„Jak si na to přišla?“ Nechápe.
„Je zatrpklá. Slyšela si, že její přání vlastně bylo jít někam na gympl? Jenže tady zhnědla. Tady na učňáku. Proto to tu tak nesnáší. A vybíjí si to asi na nás.“
„to jí neomlouvá.. Kráva jedna povýšená..“
„Máš recht, ale v její kůži bych fakt bejt nechtěla.“
„Eliško.. Eliško.. Je ráno..“
Odpoledne jsem sebou sekla na postel absolutně vyčerpaná ani nevím z čeho. Probudil mě až maminčin hlas, který právě slyším..
„Co?“
„Vstávej.. A nezapomeň odpoledne poklidit.. Má přijet sestřenice Monika. Tak se vrať včas ze školy. Ne aby ses někde courala.“
„Co?“Zopakovala jsem.. Jako bych prožila dejavu.
„Vždyť víš. Už jsem ti to říkala. Je přeci středa..“
Ať to byl jakkoli podivný sen, konečně mi objasnil, že lidi jsou oleptáni šíleným množstvím předsudků a povrchností. Dělají si ukvapené závěry podle sebe a jak se jim zlíbí. Vykládají si věci po svém a ty mají mnohokrát jiný význam, který je dán OKOLNOSTMI, které často neznáme. Soustředíme se pouze na situace co nám byly předloženy a to, proč, to tak je, a že to má třeba svůj pádný důvod, ať je třeba zapeklitý, nás nezajímá.
Tak zkuste odhodit předsudky a povrchnost! Víc chápat, nejen lidi. Pamatujte, že se ti se nerodí zlí, ale stávají se jimi díky okolnostem. To je neomlouvá, ale..
9 názorů
no však jo. nic proti tomu nezmůžeš stejně. ať už tam ten konec je, nebo není, svět růžovější nebude. klacků pod nohama ti bude naopak přibývat. doba je soutěžní a cesty vstříc úspěchu vedou přes mrtvoly.
nemysli si, že mi přetvářka a povrchnost nevadí. bohužel - troufám si říci, že stále přibývá těch, kteří si vytvářejí názor na základě vzhledu, image, účesu a hadrů.
Je mi z toho taky blivno, ale...
ale můžu jen doufat, že ta uvědomělá kyselina rozežere i ty poslední zbytky naivity, které ve mně zůstaly.
Starrystar
06. 03. 2007
hochu? :)
z čeho pramení první dojem? obvykle je to zevnějšek. Ve valné většině případů. Pokud by byly předsudky vzniklé na základě diskuse (rozhovoru), nebyly by až tak neopodstatněné.
Navíc - já nenapsal, že jsou předsudky jen ryze vzhledové. To sis dala do souvislosti ty a nevím, kde jsi na to přišla. Ta věta, v níž předsudky zmiňuju, není stavěná tak, že jsou předsudky jen ryze vzhledového charakteru.
že tě to mrzí, to chápu. ale bohužel, neukecáš mě a můj čistě subjektivní názor nezměníš. Místo abys jej respektovala, tak se pořád noříme v jedné a té samé louži.
prostě se mi ten konec nelíbí (i když s ním můžu souhlasit a souhlasím - co se myšlenky týče), je tám násilně připlácnutej a je strašně moralizující. To se mi prostě nelíbí. Mohla jsi se vyjádřit tak nějak mezi řádky, ale ty ses místo toho stylizovala do jakési paní učitelky s obrovským ukazovátkem a natvrdo jsi to na čtenáře vypálila.
Starrystar
05. 03. 2007
normální člověk přece nesoudí lidi podle zevnějšku, neutváří si předsudky - pakliže budeme člověka normálního chápat opravdu jako NORMÁLNÍHO (a myslím si, že kór na literárním serveru, kde se vyskytuje jen pramalé procento bezzájmových uživatelů, nudících se a povrchně jednajících, tohle moudro nikoho nepřekvapí). Prostě se nejedná o nic, co by už nevěděl.
Druhá věc je, jestli je schopen to nejenom vědět, ale i podle toho se řídit v reálu.
a nebuď naštvaná - tohle je prostor pro vyjádření ostatních uživatelů. Ne vždy se dostaví souhlasné kritiky (a ne vždy příjemné). Já se vyjádřil a pokud vím, tak jsem hovořil i v pozitivním duchu (abych provedl nezbytné vyvážení).
Takže bychom to mohli uzavřít, ne? :)
Starrystar
05. 03. 2007
jde o to, že v tom závěru nesděluješ nic, co by normálního člověka donutilo k zamyšlení, nic, co by jej srazilo do kolen. Pokud mu tedy není 12 let a nečte si v Bravíčku...
Takže proto to kazí jinak slušnej text. Ono se to tam nehodí i z jiného důvodu - celej text je o nějakém příběhu (jisté dívčiny) a v závěru tam začneš promlouvat ty (nevím, jestli mě teď pochopíš - já bych se asi nepochopil:))
na to druhé dílko mrknu zítra. dneska se již přivírá zrak
Starrystar
04. 03. 2007
áááách... ten závěr je neskutečně moralizující, hned jsem si vzpomněl na jednotlivé epizody seriálu Krok za krokem, který byl zakončován obdobným způsobem.
jinak k textu (když pominu teenagerovský příběh o dívčí třídě) - je tam cítit náznak talentu. Chce to ještě více přičichnout k pravidlům českého jazyka. Skřípe interpunkce, občas však i volba slov (přisednout si na židli v MHD?).
držím palce.
P.S.: příště bych zvolil jiné téma. Ale to je jen na tobě. třeba mě překvapíš :)