Prostá báseň o lásce

v životě jsem žádnou báseň (nebo pseudobáseň) nesepsala...tohle vzniklo v jakémsi záchvatu ve tři ráno

O lásce

 

V mém nitru, střet a boj.

Oheň vášní,temnot s ledem chladu, reality.

 

Slova básníků, tak prázdná a povrchní.

Tichý zpěv hrdliček, vřískot havraní.

Vůně parfému, jak benzín a čpavek.

Růže podobné plevelu.

I milostná píseň tou pohřební zdá se.

 

Nevermore!

To a nic víc nechtěla jsem, jak krkavec dí.

Jenže sliby, slova nepravdivá.

Takové jen dává milenka žádostivá.

 

Rozum selhává, topím se!

V ledu roztaveném žhavou lávou.

 

Chci boj, ne se vzdát.

Nepřítel uvnitř, ten z nejhorších.

Smutek, na ten není čas.

Snaha jen oponovat.

 

Od lásky čekatel spasení,

Nedočká se.

Údělem jeho zatracení,

Nevzpírá se.

Zatím.

 

Pak v temnotách dlí, slzy stírá.

Šílí tichem, pro sebe jen vříská.

Bouře v hrudi, v hlavě mráz.

Nejistoty rozvit květ.

V nitru.

 

Láska? Jak kříž na bedrech.

Vyznání? Jen falešná slova.

Polibek? Nástroj k umlčení.

Smrt láskou? Ta nejhorší.

A Amor? S ďáblem zloděj duší.

 

Chladnější než ocel meče,

Žhavější než plamen.

Lásku s nenávistí snoubí

Dvojakost její.

 

Zažehne jiskru, utopí v hlubinách.

Do nebes vynese, do pekel strhne.

Dvojí je účinek:

Vzestup a pád.

 

Smích, skřek šílené mysli.

V očích běs.

V srdci jen prázdno, smutek, stesk.

Samotné dno

 

Kletba horší než všechny jiné,

Byť sebekrásnější mohla se zdát.

Taková je láska,

Léčka pro duše důvěřivé.

 

Ukradla sílu z těla,

Oheň sama zažehla,

Teď jej zhasíná.

 

Konec se blíží,

Duše zmámené jdou spát.

Nevědí, co čeká je.

Nejdřív vzestup a pak pád.

---