Dnešní den ...

takové - co mě právě napadlo - dnešní den ve zkratce

           Ten den začal krásně - probudila jsem se,
babička přede mě postavila kakao a housky s makrelovokoprovou pomazánkou a plátkovým sýrem...
Bylo nějak moc hodin - najednou jsem tam už neměla být. Jenže já tam byla.

Jeden telefonát a schůzka s tetou byla zrušena. Už po sté? Nejméně.

Mám na něj čekat před půl třetí u gymplu.
Zase jsem neodhadla dobu cesty - tedy pozdě, jako obvykle.

           Telefon... :

"Prosím?"
"Kde jsi?"
"Skoro u tebe..."
"Tak jo, čekám."


           Slunečný den,
půjdeme ven,

někam pryč, někam do zahrady,
nezavřem se doma, když jaro je tady... !

Jdem.

           On, já a ještě dva - on a ona.

Je krásně.

Došli jsme na jeden z travnatých kopců.
Oni si sedli a jeho chytla inspirace:
"Nehýbejte se. Tak tři hodiny. Budu vás kreslit."

A slova mění v čin.
Jde mu to - má talent.

Pauza - líbáme se.

Slunce pomalu zapadá. Je dokresleno. Ochlazuje se vzduch.Spěcháme k jeho domovu.

A pak - ty nešťastné schody. Skoro ondlívám, nevím o sobě, tečou mi slzy... On mě utěšuje.
Voda, Ibalgin.

Už je líp, ale koleno bolí.
Ještě půl hodiny se zmítám v bolestech - pak je to k přežití.

Doprovázel mě na tramvaj.



Už zase jsem opustila to, co miluji celým svým srdcem, svou duší.



Je na tom stejně. To vím.
Připadá mi, že mě kus chybí.
Miluje mě a já miluju jeho.


Přicházím.
           "Co jsi zase dělala?"


Tak to v mé upravené verzi vyprávím. (byla jsem jinde, než jsem měla)

A ani se nikdo nediví...

Odmala mi totiž říkaj:
"Ty kdybys šla po poušti, přerazíš se o kredenc."
 

---