Anděl

Pokaždé, když se dívám do nebes

čekám zda neodkryješ jen malý kousek,

jen na krátkou chvíli odkryješ mi ten nebezský koutek,

kam nechal jsi mě jednou nahlédnout.

Po nebesích tam plují andělé,

každý z nich daroval jinému úsměvu

a uvnitř toho nebezského davu

sesílal jeden anděl i mě sladkého úsměvu.

Hleděl jsem ji do očí,

cítil jsem, jak mou duši, tím úsměvem hladila!

Každým kousíčkem úsměvu dovnitř mě vstoupila

a uvnitř až k mému srdci jsi doplachtila.

Kde ses rozlinula v hřejivej a krásnej pocit.

Tak moc jsi mě darovala,

jen jedním úsměvem cos mi dala!

Jsi tak krásná a sladká!

Přál jsem si ať mi narostou křídla,

avšak na zemi na mě mé tělo čekalo ,

jelikož mého času tenkrát ještě nenabylo,

a tak musel jsem se od tebe tak daleko oddálit!

Teď hledím každou noc i den,

stále jen do nebes!

Doufám, že až já tam zas půjdu,

že stále ještě budeš tam na mě čekat

a že tě najdu.

Pak k tobě dolétnu,

přiblížím se ti blíž a blíž!

Ponořím se do tvých krásných očí.

Dotknu se tvých sladkých rtů

a rozevřu svá křidla,

celou tě do nich chopím

a nikdy, už nikdy tě neopustím.