OBČAS

občas mě vyděsí stíny nočních můr

kroužící kolem nouzového světla

ztemnělého, bílého, nemocničního pokoje,

kde mé šestileté já pláče

maminko.

občas mě překvapí to věčné čekání

a psaní básní o slunci, o noci, o stříbrném větru,

o téměř osmnásti letech sladkobolného doufání

má lásko

občas mě udiví to zvláštní teplo

tvých malých dětských dlaní na zjizvené tváři

v bezohledném mazlení před spánkovým objetím

holčičko

nyní se jen dívám a jen občas přemítám

jak budeš pokračovat

básničko