O stvoření člověka

Toto je taky ještě ze střední, taková jakoby pověst. Nemusíte to ale brat nijak vážně.

V dávných dobách, když ještě nebyl člověk a nebe bylo nízko nad zemí, zde žil obrovský had, vládce zvířecí říše. Jeho ustanovení byla krutá a jeho poddaní neměli klidu. Stále jím byli pronásledováni. A tak se rozhodli stěžovat si v samotném nebi. Vyšlo tedy poselstvo složené z ještěra, slona a myši. Namířeno měli do nebe, k jeho mocnému vládci - Slunci. Slunce je však nemohlo přijmout, poněvadž by je úplně pohltilo. A tak muselo poselstvo jednat s jeho zástupcem, Duhou. Jednání trvala dlouho, ale Duha pak všechno vyjevila Slunci. Tu se však o tom dozvěděl i samotný had a mocně zasyčel na Duhu. Ta jej za to oslnila. A tak se rozpoutala válka mezi nebem a zemí. Had zvedal k nebesům oheň a vodu a hrozivě syčel, až se nebe i země třásly, Duha soptila na zem síru a žluté světlo. Boj byl tak lítý, že se nebe od země začalo vzdalovat. A bitva trvala dlouho, a nikdo v ní nevítězil, a nikdo neprohrával. A tak se do sporu vmísilo samotné mocné Slunce. Zastavilo svár a stvořilo člověka, by dbal na to, aby had své poddané již dále netrýznil. Aby však nemohl sám upadnout do hadova područí, stojí nad člověkem věčná Duha, silný zmocněnec velkého Slunce.

---