Jamíto

Od jednoho k druhému

jako tenisový míček vprostřed zápasu,

rozlítaný od jedné rakety k té druhé,

rozervaný, cucky látky z něj čouhají jako ostny.

Láska - co to vlastně je?

Něco krásného - jak ohrané!

Je to nejistota tenisové rakety,

nikdy nevíš kdy se trefí a kdy mine.

Zmizí právě tak rychle jako přišla.

Od jednoho k druhému, k třetímu?

Schizorfrenní život, rozmazlenost a touha mít vše.

Neschopnost vzdát se minulosti a žit přítomností.

Nebo opustit přítomnost a žít minulostí, ačkoli to není možné.

Žít okamžikem a užívat si - TEĎ,

potom už to bude zase jiné, ne takové jako předtím teď.

Nikdy to nebude jako předtím.

Kamarád se o ni chce postarat, chce ji vyléčit,

přece je sám nemocný a jeho stav je snad ještě vážnější než ten její.

Přítel, Lev s obří hřívou, který jí dává vše, po čem toužila a ještě mnohem víc.

Je jí s ním dobře - on ji obdivuje,

věnuje jí každou minutu ne-li sekundu svého volného času.

 Miluje ji. A ona jeho též. Láska má mnoho podob.

Životní láska, nihilista s citlivou duší, kterou dobře skrývá před ostatními.

Jí svou duši poodkryl, ale lekl se, neunesl její váhu.

Není těžká, je křehká zvenku a zevnitř ještě křehčí. Rozbil ji.

TEĎ dělá, že nestojí o její čas a o ni už vůbec ne.

O její lásku, které se už nikdy nezbaví.

Ani ona, ani on.

Má ji rád, ale bojí se svých citů.

Polévá je vodou, aby uhasly.

Ssss.