Přes výslovný zákaz - 2.část Skandální odhalení

Další nový den a další nové zážitky. Tak s tímhle heslem vstávám každé ráno. Je to jako heslo, které vyzvedne ze samého popela posledního bojovníka. Toho, který nakonec porazí samo nejvyšší zlo celého světa. Je to zvláštní, ale občas ráno vstanu a cítím se jako opravdová přemožitelka neřkuli bojovnice Xena. Ne že by mě zaplavil pocit nepřekonatelné síly, ale prostě jde jen o takový pocit. Chápu deníčku, ty jsi asi nic takového ještě nezažil, ale můj taťka říká, co není může být. I když po pravdě, jen těžko se ze mě stane Kája, přemožitelka upírů nebo nějaká jiná neohrožená bojovnice. Vidím to tak maximálně na Kája, přemožitelka slovíček z němčiny. Jo bude ze mě „Bůh“ druhé lekce. Když v televizi zrovna běžela Buffy, přemožitelka upírů a to už je opravdu hodně hodně dlouho, obdivovala jsem knihovníka Ruperta Gilese. Pak jsem po nocích toužila po tom stát se přemožitelkou. Až do té chvíli, co jsem přišla na to, že všechno je vlastně program Matrix, takový větší software. Chápu už mi z toho šplouchá na harddisk. Je opravdu na čase uvědomit si, že ta sexy blondýna je jen výplodem fantazie nějakého maniaka. Prvních pár minut mě opravdu strašně moc mrzelo, že Matrix neexistuje. Jedním z důvodů bylo i to, že již nikdy nespatřím vyvoleného Keanu. Je to skutečně k pláči. A asi nebudu sama, která toužila po tom se setkat s chlapem, který každý den lítá a nepotřebuje letenky. Už jen představa, že bychom spolu létali do školy mě přijde jako rozkošná. To by holka ze třídy koukaly. Ony se vytahují, když přijedou do školy nějakým pěkným novým autem, ale já – já auta přece vůbec nepotřebuji. Já mám na tohle svoje vlastní lidi. Snídaně v Paříži, oběd v Kapském městě a večeří při západu slunce v Sydney. Panebože Keanu, kde jsi ??? Jsem připravena následoval bílého králíka…

Dnes je na programu napsání dopisu mojí nejlepší kamarádce Pavlíně. Je stejně mladá jako já, když jsme byli malé, vyrůstaly jsme spolu a tak mezi námi panuje až příliš sesterský vztah. Je jako moje nejmilejší sestřička. Sluníčko mezi všemi obláčky. A dá se říct, že jsme – jako správné sestry – obě dvě opravdu úplně jiné. Ona je spíše sportovní, zkušenější rebelka, rychlejší. Prostě do všeho jde po hlavě. Já jsem taková pomalejší, ale spolehlivá, konzervativnější rebelka a někdy až příliš – říká ona-. Mezitím co ona začala líbat kluky a považovala to za velkou srandu, já jsem tiše obdivovala své plakáty, ale moc dlouho jsem nezahálela, na jednom opravdu „exkluzivním“ táboře jsem potkalo člověka, který se velice podobal mému idolu Rupertovi. O jak já jsem se do něj zamilovala. Co věcí jsem udělala pro mou lásku. Koupila jsem si prstýnek z umělé hmoty – stál myslí, že 3 koruny – a všem holkám v okolí říkala, že mi ho dal můj milý. On byl ve skutečnosti děsná držgrešle. Nekoupil mi ani zmrzlinu! Já nechtěla žádné velké dary, stačil by kopeček čokoládové. Myslím, že by ho to nezrujnovalo. Stejnak jsem s ním dlouho nevydržela, po té co jsem zjistila, že nás a především mě podrobně rozebírá se svou sestrou, rozhodla jsem se, že tohle skutečně nemá smysl. A tak vlastně skončil můj první „velký vztah“. Takže teď už se musím vrhnout na ten dopis pro Pavlínku. Když jsem odjížděla na střední, slíbila jsem, že budu psát každý den, no a teď už mám takový menší několika měsíční skluz.

Georgetown, ale nevím kolikátého je, tuším pondělí

Milovaná Pavlo,
je to už tak strašně dlouho, co jsem ti nenapsala, nedovolil mi to ten hektický styl života, který teďka žiju, tolik se toho na mě teď valí, doufám, že to teď nezní jako výmluva, protože ta to rozhodně není. Jelikož je toho opravdu moc, co mám na své malé zamilované dušičce, přestanu se už omlouvat a přímo se na to vrhnu. Vždyť ty jsi jako moje sestra a já potřebuju někoho, komu to všechno můžu říct. Všechno začalo tak nevině. – Další trapná fráze. Ještě horší je, že to tak opravdu je.-  Aha, vždyť ty vůbec nevíš o co go !? Promiň, tolik se omlouvám. – Už zase. J- No jde o mého miláčka, o můj momentální smysl života – já se těch úchylných slov nezbavím-, jde o to čím teď žiju. Panebože, jsem fakt tak sentimentální? Prosím tě řekni, že ne. Jde o osmadvacet let mladou slabost, o mého Aliho. Spíše o pana profesora Alana Nowaka. (Vynechala jsem tituly protože zastávám názor, že ty nejsou tak důležité, tedy alespoň ne pro mne. Navíc titul nedělá povahu a ta je v tomto případě skutečně nádherná, skvostná a tak. Bohužel mi opět začíná připadat, že se tento dopis stává slaďárnou jedné nejmenované české autorky dívčích románků a tak toho vychvalování nechám. Ale aby sis nemyslela i Ali má své chyby například strašně chrápe. Ale my toho spolu stejnak moc nenaspíme.)  Jo možná teď nevěříš vlastním očím, já bych jim taky nevěřila, kdyby to bylo naopak. Takže si sedni, jedna, dva, tři, chvilka napětí, už delší dobou chodím se svým výchovným poradcem. Možná bych měla hned na začátek několik věcí objasnit. Tak především, nejde o typický výraz slova „chození“. Jde spíš o takový rozvíjející se a výhledově celkem perspektivní vztah s mladým mužem. Já nejsem ani blbá a ani naivní. Je mi jasné, jak to asi momentálně vypadá. On ten věkový rozdíl by nebyl zas až tak moc velký, kdyby mi bylo alespoň osmnáct, ale vždyť to už je jen otázka několika měsíců. A když se to tak vezme, on ani není až tak moc můj výchovný poradce. Je profesorem celé školy. To je ale sakra blbá výmluva! Vím to celé zní ulítle a neracionálně, ale v praxi to funguje báječně. Je učitel a to ještě pořád není nemoc. A moje jazykové schopnosti ještě nejsou až tak dobré, takže když mi nějaký ten výraz není jasný, není nic lepší než zajít se zeptat za odborníkem. V tomto případě už není nic lepší než přejít přes práh vedlejší místnosti a už jsem tam. Jistě si teď říkáš: „Vždyť je přece jenom k ní starý, tam musí být tolik překážek.“ Dovol mi abych ti oznámila, že prozatím se mýlíš . Ještě jsme nedokázali identifikovat jakoukoliv překážku, která by nám mohla vytvářet určité potíže. Nikdo o našem vztahu neví vlastně teďka ty a myslím si, že i jeho kamarád !inženýr! Jaroslav Wenda má všechny novinky servírovány téměř every day. Jarda Wenda ( jak mu teda říkám ) učí u nás na škole ekonomii. No a jak mě znáš, ekonomii té já se vyhýbám obloukem. Ale s Jardou už jsem se seznámila, teda sorry s profesorem Wendou už jsem měla tu čest. Skvělý chlap. Fakticky, jak se zdá život začíná až po čtyřicítce. Nebo alespoň ten jeho skutečně ano. No o minulých prázdninách skočil na gumě z výšky padesáti metrů. Já mám problém projet se na housenkové dráze … Někdy ti ho představím. Ale nejdřív napiš, co se děje doma. Vždyť to znáš nejnovější drby a tak. No zatím se loučím určitě napiš nebo zavolej číslo znáš a jestli ne tak si o něho napiš, nevím jaké máš poslední, já jsem si teďka nedávno měnila mobily, ale jenom přístroj. Papa Kája
Po tomto tak vyčerpávajícím dopise jsem dlouhou dobu čekala na odpověď. Poštovní cesty mezi naší Georgestownskou a ČR jsou patřičně zaostalé, nicméně jsem se přece jen dočkala. Po otevření obálky jsem hltala každé její písmenko, sebemenší záchvěv Pavlíniny ruky, to všechno mé netrpělivé oko prozkoumalo.

Zbožňovaná Kájo,

Panebože! nevěřím vlastním očím, je to tam fakt napsané nebo mám halušky. To snad není pravda! A to jsem si myslela, že tě znám a myslím tím opravdu znám, ale teď už vím, že jsi plná překvapení. Od té doby, co jsi odjela mám pocit, že tě skutečně vůbec neznám. Kdyby mi někdo řekl, že moje nejlepší kamarádka chodí s osmadvacetiletým chlapem, tak bych se mu vysmála, protože tohle by moje Kája, ta, kterou jsem znala do teď, neudělala. Ale ty za to bez tak nemůžeš, to ten tvůj smysl pro charisma. Tak teda dobrá budu to brát jako něco co, přes co vlak nejede. I když teda po pravdě se mi to příliš nepozdává. Můj profesionální čuch mi říká, že tudy cesta nevede. Takže … hmmmm je pěkný?, vtipný? nebo alespoň bohatý?!. Prosím, jak moc si přeju, aby splňoval alespoň jednu z těch tří vlastností. Ty si totiž zasloužíš pořádného chlapa. A co peperné příhody ze života. Už máte nějaký skandál ze sebou. Úplně vidím ty palcové titulky v novinách MLADÁ STUDENTKA CHODÍ SE SVÝM OSMADVACETILETÝM VÝCHOVNÝM PORADCEM. Tak to teda bude síla. A já jako tvoje nejlepší kamarádka, budu tvou tiskovou mluvčí, poradcem a tak. Beru 157 korun za hodinu. Napiš něco bližšího ke svému miláčkovi a já ti pak napíšu svůj nezávislý posudek. To vše za pouhých deset skořicových žvýkaček. Jinak doma je to v pohodě. Vím, že ses neptala, ale i já jsem si pořídila přítele, teda on má holku ale s pomyšlením, že by ji kvůli mně opustil je mi tak dobře, že ho prostě beru jako svého přítele. No nebudu se rozkecávat, já na rozdíl od tebe nejsem žádná spisovatelka. J Páčko Pavlína
 PS: Do toho svého přátelení s profesory mě netahej. Já jsem ráda, že svoje profesory potkávám jenom ve škole. Pomyšlení, že když ráno vstanu a jdu do kuchyně přičemž potkám matykáře, fyzikáře nebo někoho jiného ve mně vyvolává smíšené pocity. Záchvaty smíchu každé ráno by byly příjemným cvičením. To víš já bych to asi nedala. Ne asi - určitě!!! Tak zatím P.

Ahojky Pavli,

takže za prvé věřit tomu klidně můžeš, protože to máš přímo z první ruky od zdroje ( co víc by sis mohla přát, zrovna ty taková sběratelka drbů bys mohla vědět, že od zdroje jsou informace zaručené), za druhé ten termín halušky používá taky a celkem často ne, že by jima trpěl, ale občas se nám to do rozhovoru vloudí. Za třetí nechápu, proč by Kája, kterou jsi znala předtím nemohla něco takového udělat. Vždyť na tom není nic špatného. Já ho miluju a on miluje mě tak, kde vidíš problém?! A po pravdě, myslela jsem si, že to pochopíš a tohle teda rozhodně není fér, kdyby ses ty zamilovala do staršího chlapa, tak bych ti taky nebránila a přála bych ti tvůj zajisté krásný vztah. Co se týče peprných situací, tak těch už bylo několik, nejlepší je ale asi zatím ta nejnovější. Takže… Minulý týden ve čtvrtek jsem byla domluvená s Alim a Jardou, že přijdou ke mně na večeři, načeš jsem celé odpoledne strávila pro mne naprosto nezvyklou činností. Chystala  jsem stůl, takové ty kravinky jako ubrousky, skleničky, všechno perfektně čisté, bylo to tak trochu puntičkářské, ale co můžeme považovat za vadu, vždyť občas se může hodit nějaká ta čistota navíc, - co by dal průměrný vrah za puntičkáře, který by po něm uklidil všechny stopy- plus jídlo a pití. Nakonec jsem to stejnak spálila a skončili jsme u tradiční pizzy ( ukázalo se, že i pečlivě poskládané ubrousky byly pro pizzu příliš snobské) a kluci si k tomu vzali ještě pivo. Nechápu, jak jim může přijít lahodné spojení pizza versus pivčo. Ale budiž, jak se říká sto lidí, sto chutí. No a to tak sedíme u stolu a kecáme o nejnovějších novinkách v našem okolí. Jarda vykládá jaký byl nejlepší film, který naposledy viděl. Jako každého správného milovníka sci-fi ho chytil nový díl Hvězdných válek v produkci George Lucase a jeho skvělých filmových triků, bohužel se nevyhneme ani barvitému popisu všech honiček, kterými si musel Skywalker projít. Atmosféru dolaďovaly tři zapálené svíčky na stole. Právě proto byly Hvězdné války tak trochu mimo mísu, spíš jsme se chtěli pokusit o komornější náladu a Hvězdné války tomu moc nepomohly. Ono poslední dobou je pro Jardu komornější nálada naprosté pase. Teď když skáče z mostu po hlavě s gumou za nohy .. no já nevím. Během tohoto pokusu o příjemný večer, který by opravdu příjemným mohl být, kdyby se pak neudálo cosi naprosto a zcela nepopsatelného. Do kuchyně vešla má „maminečka“. Bylo to jedno velké baf, asi když na tebe vybafne mrtvola z kultovního thrilleru. Ani nevím, co tam dělala, moc často mě v mojem malém bytečku nenavštěvuje, ale přece jen vešla do kuchyně. Rozhlédla se. Viděla mě se sklenicí vychlazené limonády, Aliho s rukou opřenou o moje záda a Jardu v koutě sedačky s orosenou sklenicí dvanácti stupňového piva, no a v neposlední řadě všechny tři svíčky. Bylo zvláštní pozorovat vyjevené obličeje všech v místnosti. Okamžitě jsem se zvedla a začala představovat své kamarády.

" Ahoj mami. Co ty tady?"

"Přijela jsem tě navštívit, to mě ani nepředstavíš?"

Uff, v tu chvíli jsem fakt nevěděla, co říct. Nakonec jsem ze sebe přece jen něco vykoktala:

" No mami tohle je pan profesor ING. Wenda, profesor ekonomie a profesor Alan Nowak“

 a tohle je, v tu chvíli mi nepatrně vyschlo v krku, a tohle je můj přítel, tak asi tohle se mi honilo hlavou, tohle je můj přítel se, kterým už chodím dva měsíce. A jsou to opravdu krásné měsíce, protože jsem hodně moc daleko od tebe a tvého buzerování nad sklenicí rozlitého mléka. Je sice trochu starší ale mě to nevadí, my se totiž strašně moc milujeme. Bohužel to byla jen momentální představa, to jsou ty halušky co navštěvují naše dialogy…

" …. učím vaši dceru literaturu je velmi bystrá studentka a s anglickým jazykem jí to jde stále lépe a lépe." zareagoval pohotově Ali – vlastně né až tak pohotově, protože s tím jazykem, to fakt nevychytal, ale ještě pořád byl lepší než já-. No peklo na zemi. Máma to naštěstí spolkla i s navijákem, byla to síla. Jak říká Ali - mazec. Nakonec teda oba odešli, na chodbě jsem jim ještě řekla, že jim zavolám. Jarda odmítl s tím, že přitahuju trapasy a on to po telefonu nechce riskovat. Alimu mě bylo líto a sám se postupně zbavoval údivu. (Bohužel mi ten den utekl jeden sladký polibek, ale příchuť piva není zrovna to nej, za to když spolu pijem kávu a pak se líbáme tak to stojí za to. To víš milovníky kávy jsme oba.) Poté následoval hodinový rozhovor s matkou. Bylo to zdlouhavé a nepříjemné. Tak tady máš teda jednu sakra peprnou historku. Doufám, že jsem ukojila tvoje touhy po skandálních odhaleních i když tohle dopadlo celkem dobře. Teda vlastně skvěle. Lepší konec jsem si zřejmě skutečně nemohla přát. Od té doby už se tu máma mockrát neukázala a než přijela, tak zavolala, aby se znovu nedočkala nějakého nečekaného překvapení. No nevím, co bych mohla napsat víc. Jen že Jardu neznáš a navíc on je jediný z profesorů se, kterým mám bližší vztah (tykaní považuju za trochu bližší a myslím, že večeře asi taky neprovozuje se svými ostatními studenty) nepočítám- li tedy Aliho, ale tady už je vztah více bližší. Taky jsem ti chtěla blahopřát k tvému novému příteli a popřát hodně štěstí do nového vztahu. Nesmím zapomenout reagovat na tvoje vidiny spojené s tím tak vysokým platem. Dostaneš maximálně 156 korun na hodinu a to je moje poslední slovo dnešní i to v mém dopise, pozdravuj doma. Měj se ty i tvoje zlatíčko krásně a napiš Kája

PS: Zkus v mámě vyvolat pocit, že tady fakt s nikým nic nemám a zároveň zkus vyzvědět, co si tady o tom myslí. Byla bych opravdu moc ráda, kdybys teď mohla být mojí spojkou doma. Možná, že pak začnu uvažovat o navýšení platu…J Kája