Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Pavel Eisner
Cestina poklepem a poslechem
Nakl. Jaroslav Podrouzek Praha
1948
str.180
Nema zrovna valne uchazece pro rymove zasnuby. Laská - práská - třaská - hm. Cháska - hm hm. Vráska - láska: vráska? Nu, to by uslo, to by mohlo ujit, na autoru by zalezelo, v takovych vecech vzdycky plati francouzske: Cela dépend.
Aha, uz vim, uz to mam: páska - nelze. Ten rym utriskali uz Puchmirovci. A vubec. Zadne vubec: prisel Macha a znamenite rehabilitoval liaison láska : páska. Potom ovsem, po nem, kruty osud toho rymoveho spoje pokracoval jen jeste vic. A dnes nelze. Ale jen se nezarikejte. Coz kdyby prisel Macha II. a svazal ta dve slova štolou geniovou pred oltarem Poesie. Rymy jsou nevyzpytatelne. A zalozeni vrtosiveho. Nelze o nich jen tak proste rici: nelze! Cela dépend. Nez pravda je prec jen, ze láska je nevalne dotovana rymovymi napadniky.
Nema ani valny rozrod, je chudicka na odvozeniny. Neni k ni ani slovesa od tehoz kmene, na napadny rozdil od dvojic amor : amare -- ljubov : ljubit -- l'amour : aimer -- the love : to love -- Liebe : lieben. Totiz: je k ni sloveso, laskati , ale laskati neni amare. Neni k ni adjektiva (srv. amour-amoureux!), rovnez neni amoureux, amoroso. Nic naplat, slovo laska je slovo sire, bez celedi a rozrodu. Snad proto, ze se i samo o sobe musilo probojovat proti stare milosti. Zde to mate, zde to vizte, stara cestina mela ten logicky rozrod, ktery dnes pohresujeme: milovati - milost - milostny - mily - mila.
Písmák