Nekonečné loučení

 

bourat vzdušní zámky
nečinně
a soucit skloubit
s pohledem tvým
jen další zářez hlouběji
mé nitro stmelí

už zítra. .

ano, slyšíš dobře
já opět odcházím
vstříc nářkům ticha
. .i radost sebou beru
pak již tolik nepotřebnou

pro nás, ty a já. .

něco přece odhodím
supa masem nakrmit
za srdce z řady obrazů
mi stojí
tak ber a plač. .

vždyť tak to chceme oba

do studánky slza padá
ztrácí velké divadlo
zrcadlí jen víru v tebe
pár směšných kruhů
domov snad

poustevník prázdnotou. .

odešel, aby vrátil se
tam kde vyhnán vlastní touhou
marně hledat slunce zítřka
v našem ledu
už zítra se pokusí

však kufr nechám sbalený. .

---