Co říká Bible o posmrtném životě

Pokusím se vyjádřit několik zásadních a možná pro Vás také převratných myšlenek:

1. Bible

Bible není učebnice matematické logiky, je především svědectvím o Bohu. A to svědectví podané různými osobami v různých situacích a různě nahlížejících na svět. Bible byla vždy psána přinejměnším s odstupem desítek let od událostí v ní popsaných. V případě starého zákona dokonce s odstupem stovek let. Nemůžeme na ni pohlížet jako na přesný doklad skutečnosti.

Nelze říci tak je to v Bibli, tak se to stalo. Berme Bibli jako cenný zdroj inspirace a svědectví od lidí, kteří se setkali s Bohem a o Ježíši Kristu, jeho synu. Duch Svatý si použil lidi tenkrát, stejně jako je používá dnes. Člověk by však musel být dokonalý a všichni lidé stejní, aby všichni viděli v popisu totéž co autor.

Přečtěte si něco o vzniku Bible. Velmi dobrá přednáška Prof. Dr. Jana Hellera je tady:
http://fatym.com/abcd/k/000102/index.htm

2. Věčnost

Je třeba pochopit, co je věčnost. Špatně se to vysvětluje, nikdo z nás to zřejmě nepocítil (snad z vyjímkou účastníků klinické smrti). Je ale téměř jisté, že tam nelze vnímat čas tak, jak jej vnímáme tady. Bůh zjevně existuje v každém okamžiku. Pro nás byl vytvořen na čase závislý svět. A Bůh svá daná pravidla neporušuje.

Dalo by se říci, že Bůh je sice pánem času, ale s časem nikdy nemanipuluje. Stvořil svět v čase a proto je čas pro člověka závazný. Člověk se rodí a umírá, vstává a usíná a co před vteřinou udělal - NIKDY - nemůže smazat ani vrátit zpět. Může se na to zapomenout, napravit to. Z toho je zřejmé, že pro Boha je v tomto smyslu čas nezávazný (jak by mohl zapomenout? a přece naše hříchy smaže), ale my lidé jsme tady na Zemi otroky času.

Po smrti to tak pochopitelně být nemusí. Snad budeme schopni vnímat konečně to, co se děje právě teď a nezabývat se minulostí ani budoucností.

3. Tělo

Duše sídlí v těle, ale jak definujeme duši? Je to snad život samotný. Možná je duše jakási paměť. Co ale víme o paměti je, že sídlí v mozku a je možno ji poškodit, nebo zničit. Je duše nezničitelná? Je snad duše věčná a byla stvořena na počátku? Tyto spekulace nelze na Bibli věrohodně zakládat, neboť u některých autorů se duše a duch používají jako synonyma, jinde má duše význam osoba, jinde je to ego (celou svou duší = vším co jsem).

Když člověk zemře, přestane mu paměť fungovat. Pokud něco duše prožívá, nazaznamenává se to již v mozku. Všechno se pak zdá, jako by to tak bylo odjakživa a nikdy nevíte, co se stalo před okamžikem. Tomu odpovídá, že valná většina lidí si ze své klinické smrti nic nepamatuje, nebo si pamatuje matně jen konec, v okamžiku probouzení a návratu krve do mozku.

Jestli dostaneme nové tělo, nebude to jistě hned. Můžeme být svědky toho, jak staré tělo umírá a odumírá, ale nikdo nebyl svědkem toho, že nové tělo dostáváme. Pokud se to děje, ne tady na Zemi.

4. Zmrtvýchvstání

Život po smrti jistě existuje. Svědectví o jeho formách nám dokladá Bible na několika místech. Nejcennějším svědectvím je nám Ježíš. Chodil tady po zemi v novém těle a dostal se při tom k lidem nejblíže. Máme také svědectví o Mojžíšovi a Elijášovi (Mt 17:3). Také v proroctvích a Ježíšových slovech.

Opodstatněná tvrzení jsou obě. Jak to, že naše duše po smrti spí a čeká, tak to, že se duše hned po smrti nebo brzo po ní znovuzrodí. Ježíšovo tělo zmizelo, aby mohlo být obnoveno. Nové tělo tedy nedostal.

Ezechiel (Ez 37:1-10) prorokuje k poli pokrytému suchými kostmi a kosti se správně spojí, obalí svaly a šlachami, potáhnou kůží a nakonec do nich vstoupí duch (v tomto případě duch = život). Zde se pravděpodobně mluví o posledním vzkříšení.

O zmrtvýchvstání Mojžíše i náznak toho, jací budeme potom my, je v Mk 12:25-27. Budeme jako nebeští andělé. Jací jsou nebeští andělé, je otázka.

A již zmíněný verš, kdy Ježíš mluví k lotrovi, dokládá, že lotr šel do ráje hned. Manipulace s čárkou bych považoval za nepravděpodobnou spekulaci. Větné spojení "Pravím dnes, budeš se mnou v ráji." je pochybné. Jakoby Ježíš mohl říci zítra něco jiného.

Ať už je naše vysvětlení jakékoli, můžeme z Biblických svědectví soudit, že v obnoveném těle je možno procházet zavřenými dveřmi (J 20:26), být hmotný (L 24:39), jíst (L 24:41-43) a samozřejmě komunikovat s živými. Obnovené tělo je věčné.

5. Druhý příchod

Realné svědectví o druhém příchodě máme jak v evangeliích tak ve Starém Zákoně a hlavně ve Zjevení. Z popisů je zcela jasné, že mrtví hromadně vstávají. A buď jdou na poslední soud, nebo podle některých svědectví do pekla či do nebe či ještě jinam.

To zároveň otevírá další otázku. Totiž co a kde je Nebe? Budeme tam skutečně navěky, nebo jen na tisíc let? Co tisíciletá říše? Co nové Nebe a nová Země?

Shrnuto:

Na toto téma se široce rozepisuje i Pavel v listu Korintským. V 1K 15:23 říká, že teprv při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. K volnému pochopení přenechám 1K 15:35-54.

Soudím, že možné je obojí. Jak to dokládá několik biblických svědectví, člověk může být vzat a proměněn okamžitě, hned po smrti, anebo čeká na poslední den.