Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Pavel Eisner
Čestina poklepem a poslechem
Nakl. Jaroslav Podrouzek Praha
1948
Divaje se ocima sveho reka na Prahu, lituje Karel Matej Capek-Chod v \Antoninu Vondrejcovi\, ze nelze o te podivane uzit slova luzný.
Pridavam se k nemu. Ano, nelze, tak velmi zvetšelo to slovo. A zajiste - vecna skoda, ze je stihl takovy osud. Jak luzne slovo, to slovo luzný, jak lunně kouzelne zvukem. A jak vytecne obsahem. Znamena obludivy, obluzujici, souvisi se slovem louditi, s jeho puvodnim vyznamem klamati, saliti, a proto zas souvisi zcela bezprostredne s vselikym pře-ludem, vselikou za-ludnosti a pod-loudnosti. Jake slovo! A jaky osud slova! Bylo tak dlouho luzné, az skoncilo v perech okresnich lyriku.
Nekdy se dovedu uprimne roztesknit nad osudem nekterych slov. Pripadaji mi jako mnohe z nejkrasnejsich zen. Pri pohledu na ne šílela lidska srdce. A jejich konce? Santan na predmesti, tingltangl, poutova bouda, Prasna brana.
Písmák