Pár vteřin věčnosti

Celý můj život se bojím. Smrti, samoty, nenávisti, o svoje blízké. A celý život se s tím snažím bojovat i když předem vím, že je to ztracená bitva. Ale dokud se válčí, pořád mám touhu něco si dokazovat a překonávat sám sebe. Pro všechny co se stejně jako já bojí výšek a mají závratě na dvoumetrovém žebříku... Nejsou žádní obři, jen spousta větrných mlýnů.

10.1.1999 Kontakt…….Zakvičel startér a motor s dunivým rachotem naskakuje.Čtyřlistá vrtule se s mohutnou chutí zapisuje do mrazivého vzduchu a víří za sebou sněhový poprašek.Tráva na ploše je ještě zmrzlá, teplota vzduchu je slabě nad nulou, ale se mnou už zase cloumá horečka.Jdeme do toho !!! „Královna nebes“, jak přezdívají svůj letoun AN-2 členové aeroklubu supí a chrochtá jako podrážděný nosorožec. Poslední kontrola „batožin“ na stojánku a mužeme vyrazit.Předkláním se, abych mohl utáhnout nožní popruhy a – snad to dnes nebude házet, máme příšernou kocovinu.Martin I já.. Na palubu nastupujeme jako poslední a je to spíš ručkování, mohutný vír za letadlem si se mnou pohazuje jak se mu zlíbí.Naštěstí mě uchopí pár rukou a vtahuje mne dovnitř..Usedám na skládací sedačku naproti dveřím a karabinu zapínám na ocelové lanko tažené u stropu.Královna spokojeně zamručí a sune se po ploše na start, klepe se tak strašně, div, že drží pohromadě. Hážeme po sobě ironickými škleby, kam jsme to ty vole zase vlezli?Na další parainspekci křovisek a oplocených zahrádek městské části Brno-Slatina, prováděnou pomocí OVP 68. Andula dokončuje obrat a směruje čumák na volný travnatý pás, jako dělo připravené k výstřelu. Vysazovač Herkul zavírá dveře a oběma rukama se chytá výstupků u stropu, jsme připraveni ke startu.Ještě poslední porada pilotů a je to tady…Dvanáct lidí v letadle, sedících naproti sobě, včetně nás dvou začátečníků se zapírá nohama proti směru očekávaného pohybu.Všichni plní krámů nezbytných pro záchranu života, není se kam hnout. S ohlušujícím zařváním dostává všech tisíc koní královny maximální příděl paliva a následuje zrychlení, které by od té staré hajtry nikdo nečekal, směju se jako blázen… Pomalu se sesouvám ze sedačky a ostatní na mě, křečovitě si držím lano, abych si předčasně nevytrhl padák. Ještě pár stovek metrů kodrcání po ploše a letadlo se zhoupnutím odděluje od země.Letíme. Já letím!!! Pomalu a za neustálých turbulencí nabírá její veličenstvo výšku, motáme se jako opilí jejím majestátem a zaprášenými okénky sledujeme svět pod sebou.Vzdaluje se. Mám teď dost času o sobě přemýšlet, o životě, který tam dole vedu.Je toho tolik co zlepšovat, snad to zvládnu…Snad to bude mít kdo zvládnout… Opisujeme teď půlkruh nad sídlištěm Líšeň a Vinohrady a já po očku sleduju výškoměr svého souseda, rafička znepokojivě stoupá, je na 800 metrech. Za okamžik Herkul otevírá dveře.. Jen suše polykám a vychutnávám ten pohled, s maximální pokorou, mám rád výhled, ale čeho je moc, toho je příliš. Pod námi je Zetor a komín spalovny na nás míří jako černé ústí hlavně a po dálnici se prohánějí kamiony velikosti mravenců.Dovnitř letadla se derou cáry řídkých mraků a rosí mi brýle, kruci. Za další minutu jsme nad cílem. Jsem zralý na infarkt, ale držím si pózu hrdiny, až do konce…Herkul jako obvykle visí půlkou těla ven ze dveří a flegmaticky sleduje dění pod sebou, ten člověk je snad bez nervů... Je čas.Otáčí se na mě a kyne rukou. Osazenstvo se zájmem sleduje dění a zvedá po mě palce.Vstávám a usmívám se navzdory svým pocitům.“Pozdravuj v pekle!“Řvu a šklebím se na Martina… „Ty první“, odpovídá a pusu má od ucha k uchu. Asi jsme oba dva na palici. Vysazovač naposledy konzultuje s piloty situaci interkomem a pouští mě do dveří.Stojím na okraji propasti a špičku kanady mi olizuje hladový vítr.Hrozně se bojím. Ale snad to vyjde. Pravou rukou se chytám rámu dveří a druhou předám lano dozadu. Stojím v nich nekonečně dlouho a hlavou se mi honí všechny pochybnosti. A pak to přijde. Plácnutí do ramene a já můžu ven mezi mraky. Ještě jeden hluboký nádech a jediným silným škubnutím se odrážím dolů k zemi.A nezavírám oči. Až se mi v hlavě promítne můj život, chci se mít na co koukat.

---