Schody na čtyřku

Ondra se obrátil a zhluboka se nadechl, ačkoli pro jeho sliny to byla příliš velká vzdálenost. Zaklonil se, avšak potom mu hlava sklesla a slina vyhrkla z koutku úst - on tam stál a sliny mu kapaly na zářící oděv. Vykřikl úlekem. Objevili se Candra Bob a Žižka Jaryn. Přivezli elektrické vařiče a hodili je přes práh výtahu jako můstky. Candra Bob a Žižka Jaryn však hrůzou studenta ped. f. UK nenaplnili. Řady Houšťáků se rozvíraly a ti se tlačili stranou, jako by sami měli strach. Cosi přicházelo za nimi. Nebylo vidět, co to je: bylo to jako velký stín, v jehož středu byla tmavá postava, snad lidského tvaru, ale tlustší; v pravé ruce třímala flašku a před ní vál travní odér. Přišla ke dveřím a světlo pohaslo, jak přes ně přešel mrak. Pak jediným skokem přeskočila práh. Vodka v láhvi zažbluňkala jako radostí a postava se zahalila do hnědého kouře. Cigáro u jejích úst zahořelo a vzplálo.
„Ajvaj - ajajaj," vydal ze sebe Ondra. „Doktor, Doktor jde."
Merry zíral s vytřeštěnýma očima. „Izvukova zhouba!", vykřikl, upustil krýgl, skryl tvář a potupně vrhl.
„Doktor," zamumlal Filda. „Teď chápu," zakolísal a ztěžka se opřel o zábradlí. „Tak to je zlý osud, a já už jsem taky jako činka."

Temná, pivem čpící postava se kolébala k nim. Houšťáci ječeli a přelévali se přes práh výtahu. Tu M. Vaňo pozvedl zadnici a zatroubil. Hlasitě zazvučela výzva a burácela jako křik mnoha hrdel pod stropem Houštky. Houšťáci na chvíli zakolísali a opilý stín upadl. Pak ozvěna odumřela tak náhle, jako když voda v hajzlu na trojce spláchne hovno, a nepřítel znovu povstal a vykročil.
„Ze schodů, ze schodů!", křikl Filda, hledaje svou střízlivost. „Tohle je nepřítel nad síly vás všech! Já musím bránit to zasraný schodiště. Padejte!" M. Krupík a M. Vaňo nedbali povelu a dál stáli bok po boku, ruku v ruce, za Fildou v mezipatře. Ostatní se zastavili o patro níž a obrátili se. Nedokázali nechat svého vůdce, aby ožralovi čelil sám.
Doktor dorazil ke schodům. Filda stál uprostřed schodiště a opíral se levou rukou o zábradlí. V pravici mu však studeně a temně zářil fernet. Jeho nepřítel se opět zastavil tváří k němu a dým kolem něj se roztáhl jako pár obrovitých křídel. Zvedl jointa a ten zazářil a zapraskal. Z nozder se vyvalil dým. Filda však stál pevně.
„Nemůžeš projít," řekl. Houšťáci stanuli nehybně a padlo mrtvé ticho. „Jsem služebníkem Likérky Božkov, a. s., a vládnu tímto fernetem. Neprojdeš. Tvá flaška ti nepomůže, vyslanče Najmanů. Vrať se do hospody. Neprojdeš!"
Doktor neodpovídal. Joint jakoby uhasínal, ale temnota rostla a dýmu přibývalo. Začal pomalu sestupovat a náhle se vztyčil do veliké výše a jeho paže se rozpřáhly od stěny ke stěně; přesto však bylo vidět Fildu dál, jak probleskuje dýmem. Vypadal namol opilý a docela sám: šedý a sehnutý jako seschlý strom pod náporem močových měchýřů.
Ze stínu se vynořila planoucí vodka.
Fernet se jí temně zatřpytil v odpověď.
Ozval se zvonivý třesk a v hrdlech obou nepřátel divoce zabublalo. Doktor odskočil jako vodou politý, jeho uprázdněná flaška se rozlétla po schodech v blyštivých střepech. Filda se zakymácel, sestoupil o stupínek a pak opět stanul nehybně.
„Nemůžeš projít," řekl.
Jediným odrazem skočil Doktor na schody. Cigáro zaplálo a pohaslo.
„Nebudeš stát sám!", vykřikl náhle M. Krupík a vyběhl do mezipatra. „Valmez, Valmez!", křičel, „jsem s tebou, Fildo!"
„Reichenberg!", zvolal M. Vaňo a vrhl za ním.
V tom okamžiku dožahl Filda fernet a s hlasitým výkřikem udeřil lahví o schod. Láhev pukla, nohy Doktorovy se podlomily. Zábradlí zapraštělo. Pod Doktorovou rukou povolilo a řítilo se do přízemí, zatímco ostatek drnčel a chvěl se nad propastí.
S hrozným výkřikem padl Doktor do strany a spolu s dýmem se zřítil dolů a zmizel. Avšak při pádu ještě stačil máchnout jointem; Filda se po něm natáhl, zapotácel se, marně hmátl po schodech a sklouzl za Doktorem. „Nechlastejte, hlupáci!", vykřikl a byl pryč.