Adam a Eva

Adam a Eva

Kdysi dávno,

když svět byl světem,
barvy se hrály s naším zrakem,
vzduch voněl
a na křídlech ptáků leskly se kapky rosy.

V dobách brzo zesnulých,
sežehlých ohněm,

mrazem hlazených,

někde na vrcholku hory něhy
jemnost doteku znamenala poznání.

Je to tak dávno,
co slza své štěstí na tvářích poznala
a motýlích křídel šum
lahodil oku

v nejhlubším spánku.

Stromy kvetly i v zimě,
hvězdy padaly k nohám a dláždily zem.

Tehdy žili dva lidé,
..on a ona..

Tak se jim říkalo.

Slova ztrácela význam
i jinak si povídali,

když sklouzl prst ze rtů
a na život, smrt

větrem neslo se

..přísahám..

Nocí však vzbudil se,

v pokušení vtělen, symbol nevěry.

Pod maskou chtíče zaprodán

důkaz lásky chutnal jí,

soustem hladu konejší

křišťálové výmluvy.