Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkočím pro tebe
Autor
Zanishka
Stála v tramvaji a pozorvala špičky svých bot.Je to naposled?Hlavou se ji honilo tisíce myšlenek, ale pokaždé byl hlavním předmětem myšlenky ON.Co ji aposledy řekl?
„Klidně skoč z mostu,bude mi to jedno.“Tak skočí.No a?Vždyť jemu to bude jedno.Ze spoda brýlí jí začaly téct slzy.Ani jednou nepomyslela na to,co to udělá mámě.Vlastně,vždyť ani nemusela.Nezáleželo jí na ni.Aby věděla,necahala jí vzkaz co a proč se chystá udělat,protože věděla že příjde domů,až už ona...nebude.Přemýšlela,proč se vlastně pohádali.S ním.Vždyť jim spolu bylo fajn,jenom jedno jediný zaškobrtnutí a je...konec.Opravdový konec.Její konec.Tramvaj zahlásila zastávku,na které vystupovala.Vystoupila a rozhlídla se kolem.Moc lidí tu nebylo.Zazvonil ji telefon.Na displeji jejíh telefonu blikal nápis „máma“.No a?Tak ať si sem dojde.Napsala ji přesně i ten most,stejně už to nestihne.Zhluboka se nadechla a vylezla na okraj mostu.Pohlédla dolů a zamotala se ji hlava.Naštěstí to usála.Jak hluboká může být ta voda?A jak studená?Zjistím to ještě,nebo umřu při pádu?To se jí teď honilo hlavou.Byla tak zamyšlená že neslšela křik který se k ní pomalu přibližoval.
„Alex!Alex!“zaslechla svoje jméno a pomalu se otočila.Stál tam.Stál tam ON!Důvod její schíle tady.
„Prosímtě,nedělej to.Prosím.Omlouvám se ano?Vím,že jsem tě podvedl a taky ti řekl ať klidně skočíš,ale nemyslel jsem to tak.Prosím tě nedělej to.“řekl udýchaně.Asi běžel.
„Promiň,ale už je pozdě.“
„Když to uděláš,skočím pro tebe.“řekl a po tváři se mu spustila slza.
„Nehraj si na romantika Dane!To nejsi.“řekla a podala mu ruku.
„Pojď sem.“řekla.Dala mu polibek a pak....se ho pustila a skočila dolů.Jen potichu slyšela řev,slyšela svoje jméno.A pak,už nic...