Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříběh mistra Zoarayma
30. 03. 2007
0
0
895
Autor
raelz
Překlad jedné knihy ze hry Oblivion do české verze. Sice jsem váhal jestli to sem mám dávat, ale na konec jsem se rozhodl kladně, protože to je pořád napsané mnou a tudíž jakákoliv kritika mi do budoucna může pomoct.
Příběh mistra Zoarayma
od Gi'Nantha
Po mnoho stovek let je klášter Two-Moons Dance nejlepší místo v celém Tamrielu pro bojovníky, kteří se chtějí učit boje beze zbraně. Mistři zde učí žáky libovolného věku z celého Impéria nejstarším technikám a zároveň i nejnovějším variacím těchto bojových stylů. Mnoho bývalých žáků se díky tomuto klášteru stali slavnými. Já sám jsem byl v Klášteře trénován a jednou, když jsem byl ještě malé dítě, zeptal jsem se svého prvního mistra Zoarayma, který z jeho předešlých žáku se mu zdál nejlepší.
"Tenkrát, když jsem ho potkal, jsem ještě nebyl učitel, nybrž také student." řekl, a jeho vrásčitý obličej díky úsměvu, který mu ta vzpomínka vyvolala, vypadal jako zvadlý plod stromu bathrum. To vše se stalo dávno, dlouho předtím než se tví rodiče vůbec narodili. Po mnoho let jsem se učil v Klášteře, mé schopnosti vzrůstaly díky učení od nejmoudřejších mistrů v Two-Moons Dance."
"Časem pochopíš, že čistoty tvé mysli musíš dosáhnout díky vnitřní čistotě tvého těla a že učení v Klášteře má určitý řád, následující cestu Riddle'Thara. Já jsem dosáhl nejvyššího stupně tohoto učení, kde moje moc a zkušenosti byly nadpřirozené, že jen málokdo by mě dokázal porazit v boji beze zbraně.
"Tenkrát byl v Klášteře jeden služebník, Dunmer jen o několik let starší než já a ostatní v mé třídě. Za všechny ty roky jsme si ho moc nevšímali, vždy jen potichu vstoupil do místnosti, něco chvíli uklízel a poté zase pomalu, potichu odešel. Ale i kdyby něco říkal, nevšímali by jsme si ho - tak zabraní jsme byli do cvičení v hodinách.
"Mistr jednou oznámil jen několika z nás, mě zahrnujíc, že je čas opustit Klášter, nebo stát se učiteli, konaly se veliké oslavy. Samotný Mane se rozhodl navštívit a sledovat tuto ceremonii. Protože jsme byli a pořád jsme Klášter filosofie a boje, byly zde dohady o soubojích v Klášterní aréně, nejenom pro ty nejlepší, ale pro všechny studenty.
"První den oslav jsem studoval seznam bojovníků, abych zjistil, s kým budu bojovat jako s prvním. Najednou jsem za sebou uslyšel rozhovor; jeden služebník rozmlouval s nejvyšším knězem. Tenkrát poprvé jsem uslyšel hlas toho Dunmera, a také jsem tenkrát poprvé uslyšel jeho jméno.
"'Chápu, že se chceš vrátit k oboji svého lidu v Morrowindu Tarene' řekl tenkrát nejvyšší kněz. 'A je mi to líto, byl jsi tu v Klášteře po mnoho, mnoho let, a budeš nám všem velice chybět. Pokud pro tebe mohu cokoliv udělat, prosím, řekni si o to.'
"'Děkuji vám za vaši laskavost,' odpověděl Dunmer. 'Mám sice jedno přání, ale bojím se, že nebudete ochotný ho splnit. Od samého začátku, co jsem přišel do Kláštera, jsem sledoval studenty v jejich učení, a sám jsem cvičil, když jsem zrovna neměl jiné povinnosti. Já vím, že jsem pouhý služebník, ale byl bych poctěn kdyby jste mě nechal utkat se s ostatními v aréně.'
"Zalapal jsem po dechu nad jeho drzostí, jak se jen opovažuje naznačit, že je hodný toho, aby bojoval s námi, kdo jsem tak těžce trénovali. K mému překvapení, nejvyšší kněz souhlasil a přidal jeho jméno, Taren Omathan, na seznam do skupiny začátečníků. Chtěl jsem tyto novinky ostatním z mých společníků, patřících k elitě, ale můj první zápas měl začít za několik minut.
"Bojoval jsem osmnáct soubojů v řadě, každý jsem vyhrál. Dav se shromáždil v aréně vědouc o mých schopnostech, tleskajíc na konci každého souboje. Zaměřen jen na mé zápasy jsem si nevšiml, že diváků stále ubývá. Diváci si potichu povídali, a stále častěji odcházeli sledovat něco, co bylo evidentně zajímavější a víc neobvyklé než má nekonečná řada vítězství.
"Jednou z nejdůležitějších hodin v Two-Moons Dance byla ta, kde jsme se učili zavrhnout vlastní ješitnost. Rozuměl jsem důležitosti souladu těla s myslí, důležitosti odpoutat se od vnějších vlivů, ale přiznávám, že v hloubi duše jsem s touto lekcí nesouhlasil. Věděl jsem, že jsem dobrý, ale moje pýcha tím byla zraněna.
"Sestoupil jsem dolů, na souboj šampionů - byl jsem jeden ze dvou nejlepších. Když jsem spatřil mého soupeře, moje zraněná důstojnost se propadla v naprostou nevíru. Můj protivník byl ten služebník, Taren.
"To musí být vtip, nebo snad nějaký test, usmyslel jsem si. Poté jsem se podíval na diváky, a všiml jsem si očekávání velkého souboje v jejich očích. Oba jsme si dali znak respektu, já strnule, on v elegancí a skromností. Souboj začal.
"Zpočátku jsem se snažil rychle ukončit souboj.Stále jsem si myslel, že je nehodný i toho, aby arénu čistil, natož pak aby tam sám bojoval. Když o tom teď tak přemýšlím, jednal jsem nelogicky. Musel jsem vědět, že porazil stejný počet studentů jako já, aby dosáhl samotného finále. Jednoduše odrážel mé útoky, reagoval pohotově. Jeho styl byl rozsáhlý, v jeden moment to byla tajemná hra nohou, v druhý zas série krátkých úderů a kopů. Zkoušel jsem na něj různé druhy útoků, jen abych ho oslnil mými schopnostmi, ale na jeho tváři se nikdy neobjevily byť jen náznaky strachu nebo opovrhnutí.
"Boj trval dlouho. Nevzpomínám si, kdy jsem s uvědomil, že nemohu vyhrát, ale když skončil, nebyl jsem výsledkem překvapený. Naprosto upřímně jsem se mu uklonil. Když jsme opustili arénu společně s hlukem hromového potlesku, neodolal jsem a zeptal se ho, jak se mohl vypracovat na mistra, aniž by o tom někdo věděl.
'Nikdy jsem neměl možnost vyrůstat v Klášteře,' odpověděl Taren. 'Každý den jsem čistil komnaty elity a poté začátečníků, takže jsem nikdy nemohl zapomenout ty začátečnické chyby které jsem viděl při učení od Mistrů.'
"Další den opustil Torval brzo ráno, aby se mohl vrátit do své rodné země a já jsem ho již víckrát nespatřil. Snad jsem slyšel, že se stal knězem a učitelem, ale už si napamatuji. Já se stal také učitelem, jak pro začátečníky, kteří právě dorazili do Two-Moons Dance, tak pro elitu. A od té doby ukazuji žákům jak bojují nezkušení, aby to nikdy nezapomněli."