Hořká láska

Plynou mi z úst slůvka medová

hučí mi šelest do uší

kapradí z lesů skrývá dávné pozadí

nikdo se nikdy nedoví tu spoušť

mi šeptá láska do uší.

 

Voní jak květy z holých strání

hraje si s tóny barev pachutí

mrtvé duše po nich šílí

avšak i lidé si ji nedopřejí.

 

Je ticho, ustal vítr

Zůstal jsem stát na pomezí ztracenců

v čem to lásko vězí

pověz jsi-li na blízku

Ale teď už není ...

NIČEHO NELITUJ

 

 

 

Zůstáváš nehybně vnímat okolí

neboj

nikdo se nic nedoví.

 

Vítr je bohem triumfů

cestuje rychlostí světa

tu lítal, tam si hrál

nakonec vše zase zničil.

 

Láska je úzkost milenců

už nemají kde spát

pověz mi růže spiklenců

kde můžu poznat ráj?

 

A srdce bije

ustavične dobývá se ven

láska ho vábí

láska ji svádí

čeká ji(ho) jen smrt.

 

 

Láska je pouze nářek dítěte

jak ustavičně volá mámu

lásku tu nejvíc poznáš k ránu

když vedle tebe milá spí.

 

Chůzi máš pomalou

neplač mrzáčku

život je na sračku!

 

Láska má barvu krvavou

slepec zavadil o flašku

zemřel.

---