Morana

Morana

V tichu jež se roznášelo údolím, stál stín. Rozhlížel se kolem. Jeho oči pomrkávaly sem a tam. Byla to překrásná osoba, vlasy dlouhé až do pasu vlály ve větru, který zpíval píseň o Moraně.  Morana shlížela na děti, které zadupávaly poslední sníh a obdivovaly první kvítí. Natáhla před sebe ruce a volala zimu ještě na chvíli zpět, marně…

Otočila se za zvuky hlasů, které se nořily z alejí rozkvétajících stromů. Jaro jí šimralo pod nosem, přesně tak jak to neměla ráda. Schovala tvář do dlaní a po tváři jí skanula slza. Hlasy se blížily, otevřela oči a pohlédla na pochod lidí za jarem. Svraštila obočí. Vesničané hlučně zpívali jakousi lidovou píseň a vítr jim šel naproti. Nejstarší z nich nesl v náruči Moranu. Ovšem neobvykle ošklivou, žíně místo vlasů, sláma místo těla.

Stín na kopci se opět zamračil a znovu se pokusil přivolat zimu zpět. Do očí se mu hnal strach, krásné vlasy splývaly s tělem a v jasné siluetě se točili tak jak tomu chtěl vítr. Se slovy Morany se stále motal sem a tam. Nedal si pokoj, jakoby snad chtěl zastrašit vesničany, kteří se pomalu blížili k nedalekému dřevěnému mostu, pod nímž tiše tekla řeka, velice klidně, jako před bouří.

Najednou se celým údolím prohnalo ticho. Vesničané se zastavili na mostě, který se houpal ze strany na stranu, a Morana se houpala s ním, sláma z její hlavy začala vypadávat. Nestarší muž jí držel za nohu a děti, které ještě nedávno ničily zbytek sněhu, ji mlátily proutky.  

Stín Morany na kopci svěsil ruce a otočil se zády k celému dějství.  Slova oné písně se pomalu vytrácela ze studeného větru, který najednou pookřál a byl teplý a údolí se opět naplnilo hlasy. Morana se otočila na své já, skryté ve slaměné postavě. Nejstarší muž si majestátně odložil kabát a za smíchu malých dětí pustil slaměnou nohu Morany.

Stín Morany na kopci odlétl se studeným větrem a spolu se slaměnou Moranou se vydal po řece do neznáma, jehož se zima tak nekonečně bála a proto neústupně vládla tak krutě a pohřbila všechno pod svou studenou zlostí, smutkem a lítostí, že ti co ji vítali s otevřenou náručí, ji teď vynášejí jako Smrt...