Zavržená rekapitulace

Pod polštářem ukryté dopisy

na nichž lesknou se stále slzy rukopisu

tisíce slov plných naděje

ran-,  které nikdy nezhojí se

Vzpomínek-, co z hlavy nevymažeš

protože jsou dávnými odpověďmi na sny

Máš stažené svaly v té ohromné křeči

jenž nekončí a stále tvé hrdlo svírá

a na přehnaně šlechetném krku

vidím tu jizvu po bolesti

přeji si políbit to zranitelné znaménko na něm

ale vím, že bych způsobila peklo

Jako když vytrhnuté stránky kroniky

vměstnávám na jiné místo za ostatními

jelikož co slepené je a potrhané

nikdy nebude s tím slibovaným výsledkem

ale srdce se zdráhá uvěřit tomu faktu

pro mě totiž ta vůně  tvých listů ještě nevyprchala