Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemilosrdnot pohrdání
16. 04. 2007
2
4
535
Autor
Marker
A jen tak brouka v hlavě broukám si...
Samo ze sebe
je mi blbě,
polykám další slzu
v zármutku samoty.
Dvacet let je můj
jediný přítel
ten čtverec,
kde žiji,
vypráví ve tmě
tichem lišejníků,
melodická hudba
močových rampouchů
mě ukolébává,
v pocitu fobie
pokoj do mne
zapustil kořeny.
Jsem prosáklý
plesnivým vzduchem
zdí, které mě
vstřebávají,
posedlost myšlenek,
proudíc místností
nutkají, podívat se
na sebe,
když se zvedám,
s pragmatickým pocitem
propadám se do
písečné podlahy,
nehty se zarývám,
dloubu temenní kůži,
výraz nevinnosti
zaznamenává zoufalost
prázdnoty.
Křik se rozléhá
jen v ústech,
kde z hrdla
vycházejí hmotné
noční můry,
volám tam,
kde je nevolno
lidské zloby,
Osvícený Vám
dává požehnání.
4 názory
aleš-novák
16. 04. 2007
Jo jasný, tak člověk poznává, učí se ze svých chyba a zkoumá další hranice svých možností. Třeba na tom budu stejně:)))
tak takovýdle jsem psala taky ... kdysi :o) fakt, skoro stejný ... pak jsem se za ně trochu styděla, ale trochu taky ne ... hi hi... jen piš dál ;o)