Co dál ! /Slávkovi/

slavku, bez tebe by tato báseň nikdy nevznikla a je pouze snahou setřít hořkost z tvé duše, pelyněk z tvého srdce a smutek z tvých myšlenek. Pokud se ti alespoň trochu uleví, pak splnila svůj účel a já se zhostil svého úkolu co nejlépe. Děkuji Ti.

Když ubývá sil, a naděje schází. Když můza ti do snů každou noc vchází Když zjeví se první trhliny v hrázi, Když námět za námětem ti stále hází když ptáci zpívat přestanou, když louky květinový šat dostanou když útěk není obranou. když snění stává se náhle záchranou Když slova se jeví bez síly, když věty tě pobaví aspoň na chvíli když životem jdeš bez víry, když kráčíš krok za krokem, za mílí míli když osud Tě stále sráží, když pocit máš že někdo tě dobře stráží když život pohlavky vráží. když občas jsi smuten, občas v ráži Když vzdává se hold zločinu, když hořce veselo je po vínu když vadne zem kde spočinu, když prokážeš svoji nevinu když ztrácí lesku pozlátko, když zlomíš falešné mávátko když utopeno koťátko. když procitne v tobě ptáčátko Pak nevím co dál... Pak víš už navždy co dál !

---