Záblesk z dětství

Vzpomínám na den,

kdy za oknem svítilo slunce,

kdy nám, mami, bylo fajn.

Tvůj smích nesl se bytem,

voněl šeřík

a tehdy nám, mami, bylo fajn.

Ležela jsem ti na bříšku

a čekali jsme sestřičku

a tehdy nám, mami, bylo fajn.

Pak jednou,

přivezli jste domů uzlíček:
"Moni, to je Lucinka,"

řekli jste mi.

A já byla šťastná!

Pak roky běžely,

jak zrnka písku

ukládal je čas.

Najednou z klidného nebe,

uhodil blesk

a mami,

my zůstali sami;

já, ty a Lucka

Ale neboj se, mami,

zase bude fajn!