10 důvodů

A přitom by stačilo tak málo, roztáhnout křídla a letět...uletět od všeho, všech...Tebe. Být daleko od toho, vymýšlet dalších deset důvodů, proč tě nenávidím.

1.Pro tvoje oči, které se na mě tak krásně dívají, ale já nevím, jestli to, co vidí, jsem skutečně já...

2.Pro tvoje ruce, které se umějí tak krásně dotýkat, ale jsem to skutečně já, na koho sahají...

3.Pro tvoje rty, které mě tak krásně líbají, ale jsem to já, jejíž obraz se ti promítá za víčky...

4.Pro ty slova, která, ani nevím, patří opravdu mně...

5.Pro úsměv, který se ti rozlije po tváři, když mě spatříš, ale do hlavy ti nevidím, čí obraz ty sleduješ...

6.Pro zvládání mých výlevů a nálad, ale opravdu ti nevadí, že mám víc chyb než...ONA...

7).Pro tvůj žár, který nejspíš vychází ze samotného srdce, které mi ale nebude nikdy patřit celé...

8.Pro tvou kůži, že pod ní je místo více než pro jednu...

9.Pro hudbu, co posloucháš a kterou já poslouchat nemůžu, protože mě rozpláče....

10.Prostě proto, že já nejsem ta jediná, že je tu někdo druhý, ten je tu určitě, protože já jsem TA DRUHÁ. Taky když si to připustím, proč to radči neskončím? Do hajzlu, kéž by to šlo, ale dokázala bych žít bez toho, kvůli čemu tě vlastně nenávidím? Proč jenom od nenávisti není není k lásce dál? Ta propast, zatracená, je strašně lehký do ní spadnout a zatraceně těžký se z ní vyhrabat. Navíc do ní jsme nepadala sama, ale vylézt už sama musím. Dokážu vůbec ráno vstát, když se nebudu těšit na....na co vlastně? Jak to lze jen pojmenovat...Proč je tak těžký vystřelit dva šípy do dvou srdcí tak, že do obou se zapíchnou stejně...Proč jedno srdce prostřelí skrtz naskrz a druhé jen lehce škrábne.

Ale já nebrečím, brečí ten slaboch ve mně, kterého se nemůžu za nic na světě zbavit...že by to byla holčičí část, co ve mě je? Jestli jo, tak ať jsem zase víc chlap...................