Anofis "Deus eaternus" / 15+

…. 335 př. n. l. ….

Uplynul již měsíc co Kenji, jako patnáctiletý chlapec, opustil svou matku a vydal se hledat svůj osud do Théb. Měl strach, neboť město bylo příliš velké a zlověstné. Zatím ovládal pouze meč a jeho sílu. To pro něj nebylo příliš utěšující. Jakmile strčil nos do města, instinkty se splašily. Něco se dělo. Mezi pobíhajícími lidmi a čipernými obchodníky si to rázoval menší oddíl vojáků o deseti mužích. Vypadali vznešeně. Zlatá zbroj, zdobená kopí.

Kenji na ně nehnutě hleděl s úžasem, ale i bázní. Šli přímo k němu. V domnění že jim bude překážet se připlácl ke zdi a čekal až projdou, ale omyl. Zastavili u něj. Velitel ho vzal za krk, otočil zády k sobě a přirazil ke zdi. Kenji byl strachem a nepochopením úplně ztuhlý. Jen co otevřel pusu dostal roubík. Ruce mu překřížily a pevně svázaly tlustým ocelovým lankem. Ocelové lano?! Tu si Kenji uvědomil, že se asi spatří s démonem. Umlkl a poslouchal na slovo, ale s každým krokem v něm rostl strach.

Před vojáky a svázaným chlapcem se začal rýsovat mocný zlacený palác. Ten patřil jednomu z bohů. Byl jím Anofis! Když si Kenji uvědomil, ke kterému démonovi ho vedou, k smrti se vyděsil a vytrhl se ze sevření. Jeho útěk mu však znesnadňovaly svázané ruce stovky lidí okolo.Vojáci se okamžitě rozprchli za ním. Kenji utíkal jako šílenec. Chtěl být co nejdál od toho monstra, kterým pro něj byl Anofis. Jednou, jen jednou se ohlédl jak je daleko a už se válel na zemi. Příčina? Malý škodolibý spratek. Podle se na Kenjiho usmál a utekl sehnat stráže. Velitel přistoupil a bez váhání kopl Kenjiho do boku. Křehké tělo uprchlíka se zkroutilo v křečovité agónii. Rozkašlal se a chvíli pouze sípal. Po té se otočil k chlapci, který pomohl při stíhání a vložil mu do ruky zlaťák. Kluk ani nepoděkovala a už upaloval pryč. Snad se lekl Kenjiho vražedného pohledu. Velitel se nad Kenjim sklonil a znovu jej chytl pod krkem. Přitáhl si jeho tvář ke své: "Tohle!…Bylo naposledy!"

Přikázal, aby jej zvedli a opět mířili k paláci. Kenji k němu bezmocně vzhlédl. Zápěstí měl celé rozdrásané a krvavé od ocelového lanka, jak se snažil bezúspěšně vyprostit ze zajetí.

Mocná brána paláce se s duněním otevřela. Provedli ho dlouhou chodbou plnou zlatých soch a palem až na její konec. Kenjiho nijak nefascinovala .Už v ní kdysi byl. Tehdy měl ještě naději, že bude žít. Teď cítil jen stále rostoucí strach sílící s každým krokem. Nyní stál před překrásnými zlacenými dveřmi. Věděl co je za nimi! A toho se nejvíc bál. Velitel Kenjimu rozvázal ruce. Lanka naposledy projela jemnou kůží. Kenji sykl bolestí, ale dále nevydal jediný zvuk. Dva vojáci předstoupili a otevřeli dveře přičemž se hned vrátili za záda svého velitele. Ten se podle usmál a doslova chlapce vkopl dovnitř. Kenji s výkřikem vletěl do místnosti a bolestně dopadl na podlahu. Ta bylo vykládána drobnými ostrými kamínky. Rozřezaly mu obě kolena a dlaně na než dopadl. I když cítil silnou štiplavou bolest nedokázal se přimět k pohybu.

Místnost byla temná, ale né zcela. V každém rohu hořela vysoká silná svíce. Společně ozařovaly zlatě zdobenou pohovku vyplněnou sametovými polštáři a v ní polonahého muže. Byl jím Anofis. Pramínky vlasů mu spadaly do tváře a oči se zvědavostí rozzářily. Kolem krku, na hrudníku a na pažích měl "drobné"nezbytnosti. Kolem pasu kožený pásek a na něm dlouhou lehkou roušku. Na nohou pevnou koženou obuv ke kolenům se zlatým zdobením.

Se zaujetím a úžasem si prohlížel Kenjiho. Kenji jeho přítomnost okamžitě vycítil a trhl hlavou v bok. Stále klečel na čtyřech jak dopadl a jen ustrašeně čekal co se bude dít. Věděl, že nemá šanci se ubránit, když mu vzali meč. Anofis zanedlouho vstal. Kenji s sebou škubl a spadl do boku na zadek. Začal se postrkovat nohama a rukama ve snaze dostat se co nejdál, než však narazil na chladnou mramorovou zeď. Panicky na tu zrádkyni pohlédl a po té zpět na neustále se blížícího Anofise. Co teď! Anofis před ním poklekl a vztáhl k němu ruku. Pomalu se dotkl jeho tváře a v očích měl stále úžas a nadšení.

"La nitra halë!"usmál se Anofis sladce a vstal.

Kenji sledoval každý jeho pohyb psíma očima.

"Zabiješ mě teď?!"zeptal se bázlivě Kenji a sklopil zrak.

"Air!"odpověděl tiše Anofis a vzpurně zatřepal hlavou.

Kenji se zatvářil zmateně. Nevěděl zda je to ano či ne. Měl strach, ale stále doufal, že ho ochrání jeho vlastní věk. Nikdo nezabije mladého bezbranného démona! Anofis opět vztáhl ruku s úmyslem Kenjimu pomoct na nohy. Kenji nechápal. Vypadalo to tak přátelsky a nevinně. Nakonec přijal jeho ruku zdobenou různými prsteny a náramky. Ruce měl vždy tak jemné a chlácholivé.

"La tarnui yan Manages…"

Kenji se narovnal a pohlédl Anofisovi zpříma do očí. Snažil se potlačit svůj přirozený strach dítěte.

Anofis vzal jemně jeho tvář do svých dlaní. Oči se mu rozzářily. Kenji se chytl jeho rukou a čekal. Čekal co se stane.

"Deg Narth…. Së onsiä in!"

Kenji náhle pocítil slabost. Stále při vědomí vpadl omámeně Anofisovi do náruče. Ten zavřel oči a pevně objal tělo chlapce. S vážným výrazem ve tváři opatrně vzal Kenjiho tělo do náruče a položil na pohovku. Bez přemýšlení jej celého vysvlékl. Kenji mohl jen bezbranně přihlížet jak se zmocňuje jeho těla. Anofis zabořil ruce do polštářů a sklonil se nad Kenjiho hrudí. Něžně se mu zakousl do bradavky a střídavě ji žužlal a dráždil jazykem. Kenji rozvášněně vzdychal a zakláněl hlavu. Zavřel oči a v návalu rozkoše vykřikl.

Anofis zvedl hlavu a přiblížil se k jeho tváři. Jeden z prstů mu vložil do úst a otevřel pusinku. Kenji otevřel oči a sledoval jak se k němu Anofis sklání a otevírá ústa. Když ucítil dotek jeho jazyku na rtech, neodolal a sám pohltil jeho ústa. Pevně Anofise objal kolem krku, aby cítil dotek jeho těla na svém. Nenasytně hltal každý jeho polibek. Náhle se však rychle odtrhl a shlédl na Anofisovu ruku, která se nepozorovaně vplížila do jeho rozkroku.

"Proč to děláš?!…. Proč…"zašeptal smutně Kenji a nespouštěl oči z jeho ruky. Anofis vůbec nevěnoval pozornost jeho slovům, ale pouze křehkému tělíčku ve svých rukou.

V ten okamžik se Kenji vzepřel, uchopil Anofisovu drzou ruku a okamžitě ji odtáhl. Anofise to překvapilo. Ucouvl a udeřil Kenjiho do tváře, ale tak aby mu příliš neublížil. Kenji se instinktivně schoulil do klubíčka a kolena si přitáhl až pod bradu. Byl úplně vyplašený. Anofis jej mlčky chvíli pozoroval, po té se obrátil ke vchodu.

"Esega!"

Do dveří vešel muž. Krásný urostlí muž. Byl jím Anofisův strážný, jenž tak hrubě zacházel s Kenjim.

"Přejete si, Pane?!"

Anofis se hluboce zahleděl do jeho zelených očí. Mezi ním a vojákem probíhal kontakt. Voják vstal s vědomím co po něm jeho pán žádá. Došel k Anofisovi, který jej ostražitě sledoval, a po té jej uctivým obloukem obešel. Přistoupil k pohovce za Kenjiho hlavu. Jeho oči sklouzly na chlapce. Doslova hltal hladovýma očima každý záhyb jeho obnaženého těla.

Po chvíli svého kochání se opět surově chopil Kenjiho rukou. Pevně sevřel jeho drobné zápěstí ve svých mohutných rukou. Kenji tiše vypískl a snažil se ruce přitáhnout co nejblíže ke svému tělu. Strážného to velmi pobavilo a především jeho křehkost a strach. Nemilosrdně trhl jeho rukama a natáhl za jeho hlavu.

Místností se roznesl výkřik. Kenji se začal bránit jako dítě, jímž však byl. Trhal rukama a kopal kolem sebe, ale již se z jeho úst neozval jediný výkřik. Pouze bylo slyšet tiché vrčení. Anofis přistoupil. Hledíc do Kenjiho vyčerpané tváře si strhl roušku. Kenji a strážný s úžasem zkoumali to co měli před sebou. Strážný však s neuvěřitelným chtíčem a to se co nevidět projevilo. Pomalu se mu začal stavět úd. To bylo, k jeho štěstí, zamaskováno černou pozlacenou suknicí kolem jeho pasu.

Anofis to však vycítil a byl tím trochu znepokojen. Věděl čeho je ten muž schopen. Tvrdě mu pohlédl do očí, ale nic nevzkázal či nerozkázal. Strážný jeho pohled nechápal, ale dál se věnoval své činnosti, jíž bylo udržet zajatce. Když se Anofis zase pohl, zvedl k němu strážný oči a sledoval vzrušeně každý pohyb. Kenji s sebou cukl, skrčil nohy a držel je pevně u sebe. Anofis položil dlaně na jeho chvějící se stehna. Něžně po nich mířil výš až sevřel jeho kolena. Rozhodl se, že nepoužije žádné násilí. Vyčkával.

Po chvíli Kenji zavřel oči. Zaklonil hlavu a pomalu roztáhl nohy od sebe. Anofis měl stále kamennou tvář. Popravdě to bylo poprvé a jen těžko se dalo odhadnout, co se v něm odehrává. Snad skrývaný pocit vzrušení a napětí? Snad to byla pouze zvědavost!? Ale ta rozhodla další dějství a jeho osud.

Něžně s vášní hladil vnitřní stranu jeho stehen. Kenji zaťal pěsti. Už to nemohl vydržet a jeho vzrušení se okamžitě projevilo. Anofis jemně uchopil oběma rukama Kenjiho ztopořený úd. Velmi zlehka se jej dotýkal, jako by to byla drahocennost. Jakmile Kenji ucítil jeho prsty na svém mužství, škubl s sebou a shlédl. Zhluboka dýchal a nepatrně se chvěl. Na jeho obnaženém těle se objevily krůpějky potu. Oba si vzájemně pohlédli do očí. Anofis ho hypnotizoval jako had svou kořist. Náhle sklonil hlavu. Než stačil Kenji něco postřehnout, vložil si Anofis celý jeho úd do úst. Doslova jej celý zhltl. Kenji vykřikl. Mrštil hlavou do polštáře. Stále naříkal a vzdychal. V návalu rozkoše si zaryl nehty do dlaně.

Dlouhé bílé vlasy Anofise spadaly do Kenjiho klína a něžně chlácholily jeho pokožku. Prsty a dlaněmi masíroval jeho třísla a zadeček. Kenji opětovně, ale tišeji vykřikl. Strážný neodolal. Ještě víc stiskl chlapci ruce a vtlačil je do polštářů. Pomalu se sehnul k jeho rtům, ale to už Kenji otevřel oči v zlé předtuše a znechuceně se odvrátil. Strážného to vůbec neodradilo, ba naopak! Rozvášněně mu olízl tvář v čemž pokračoval z jemného krčku až na hruď. Nadále se už nedokázal soustředit na držení chlapcových rukou. Uvolnil stisk. Kenji však nechal ruce za hlavou a pevně sevřel krvavými dlaněmi okraj pohovky.

Strážný slastně žužlal a kousal jeho bradavky. Náhle se Kenji vzepjal a vykřikl. Strážný ale pokračoval. Anofisovi se do úst nahrnulo teplé mladé semeno. Nenasytně sál a slízával každou kapičku mimo. Kenji hlasitě vydechl. Anofis si hřbetem ruky otřel koutky úst a zvedl oči. To co spatřil jej rozhněvalo. Strážný si uvědomil, že ho jeho pán sleduje. Lehce kousl do Kenjiho bradavky, kterou měl zrovna v ústech, načeš Kenji tiše vzlykl. Pozvedl oči k Anofisovi.

"Old? …. Is lae degaf!!"zavrčel Anofis a oči se mu vztekem rozzářily.

Strážný s sebou cukl a okamžitě uhnul očima jeho zlostnému výrazu, jenž hrozil útokem. Obešel pohovku a couvl. Měl úžasný pohled na svého pána i chlapce. Anofis znovu sjel strážného zlověstným pohledem. Třpyt v jeho očích se nepatrně pohnul. Strážný padl k zemi a čelo přitiskl k podlaze .Tak pokorně klečel u Anofisových nohou.

Nadále mu Anofis nevěnoval pozornost. Znovu se sehnul ke svému pokladu. Něžně políbil žalud a znovu pohltil celý úd. Kenji byl už zcela vyčerpaný. Avšak Anofis se nevěnoval jen jeho údu. Jeho prst pravé ruky pomalu sjížděl po varlatech a níž. Párkrát přejel po drobné dírce a vnořil jej dovnitř. Kenji se opět vzepjal a silně sevřel půlky. Anofis okamžitě přestal. Nechtěl Kenjimu ublížit. Jakmile vytáhl prst, Kenjiho křečovitost zmizela. Od jeho rozkroku se Anofis zvedl k jeho rtům. Kenji otevřel oči. Nad ním se skláněl jeho nepřítel. Pečlivě zkoumal hladké rysy jeho tváře. Čas jakoby pro něj neexistoval.

Zvedl ruku a zlehka se krvavými prsty dotkl jeho tváře, přičemž mu po tváři skanula jedna drobná slza.

Anofis se sklonil a něžně slzu slízl. Poté se soustředil pouze na jeho rty. Jejich jazyky se vzájemně proplétaly ve vášnivém laskání. Kenji se nedokázal nabažit chuti jeho úst.

"Sakra!" pomyslel si strážný zcela zpocený při pohledu na ten překrásný vyšpulený zadeček svého boha. Bylo na něm vidět jak zápasí sám se sebou, jak se snaží ovládnout své vášně. Jakmile se Anofis sklonil ke Kenjimu a prohnul páteř, byl konec.

Znovu si dodal odvahy a připlazil se tiše k pohovce za záda svého pána. Stále klečel na zemi a měl tak před sebou ten krásný zadeček. Zhypnotizovaně hleděl na tu růžovoučkou dírku. Nedokázal odolat. Ruce zvedl jakoby se chtěl dotknout zadečku, ale držel je tak aby se pána ani nedotkl. Zavřel oči a jako ve snách se přibližoval. Anofis nevěděl o ničem dokud na, pro něj, choulostivém místě nepocítil vlhký dráždivý dotek. Strážný odhodil zábrany. Přiložil ruce na zadeček a pořádně půlky roztáhl od sebe. S neuvěřitelnou chtivostí lízal a sál Anofisovu dírku. Sem tam do ní kousl či jazykem vnikl.

Anofis zanechal své činnosti. Vrhl se po strážném. Chytl ho pod krkem, kde ještě přiložil svou dýku, kterou schovával v kožených botách. Strážný propadl hrůze. Zavřel oči a čekal na smrt. V tu chvíli vypadal Anofis jako Seth. Něco se však stalo. Anofis jej upustil, ale přičemž mu daroval dlouhou, hlubokou jizvu na levé straně tváře.

"Gtara!"vykřikl se vzplanutím očí a odvrátil se.

Strážný sykl při každém doteku na svou tvář. Provinile pozvedl oči a oddychl si. Už se viděl jako ohlodaná mršina uprostřed pouště. Jakmile Anofis rozkázal, vstal a velmi rychle, s radostí že žije, zmizel za dveřmi.

Anofis se ihned začal věnovat Kenjimu. Ten měl zavřená očka, ruce za hlavou a mírně otevřenou pusinku. Zhluboka oddechoval. Kapky potu se na jeho čokoládové pokožce třpytily jako diamanty. Anofis znovu s nadechnutím poklekl na pohovku. Sklonil se nad Kenjiho již klidnou tváří. Zlehka se dotkl jeho rtů a něžně je pohladil. Poté se sehnul ještě níž. Vášnivě mu olízl rty a čekal. Kenji otevřel očka a strnule hleděl do očí svého protivníka a v téhle chvíli i milence. Pomalu zvedl ruku a pohladil ho po tváři. Pak se něžně dotkl jeho rtů svými rty a odvrátil tvář.

"Já nemůžu!"

Anofis rozuměl jeho slovům. Vrhl se na něj a dlouze hltavě jej políbil. Pohlédl Kenjimu pevně do očí a zašeptal : "Sone së esä!" Postavil se vedle Kenjiho a chopil se jeho chvějících boků. Kenji pochopil co Anofis zamýšlí. Přitáhl ruce k tváři a otočil se dobrovolně na břicho. Lokty schoval pod hrudník a zaťatými pěstmi si podepíral tvář. Napjatě se ohlížel přes rameno, aby věděl co se bude dít dál. Anofis přiklekl a zkoumavě hladil oběma rukama chlapcovo tělo. Z lopatek zlehka po páteři, bedrech až na hýždě. Těm se věnoval nejvíc. Sklonil se a rozdával na ně polibky. Pak si vybavil co udělal jeho strážný.

Neunikl zvědavosti a musel to zkusit také. Roztáhl půlky od sebe a naskytl se mu pohled na drobnou růžovoučkou dírku. Pomalu a nejistě se jí dotkl rty načež se olízl. Kenji si též olízl rty a zavřel oči. Chtěl si co nejvíc vychutnat ten pocit. Zdálo se, že to Anofisovi zachutnalo. Bez dalšího přemýšlení se hladově vrhl na dírku. Líbal ji, sál, lízal a jemně kousal. Kenjimu naběhla po celém těle husí kůže. S hlasitým vzdycháním se stále prohýbal v páteři a zatínal hýždě, takže musel Anofis vynaložit trochu síly, aby měl stále volný přístup. Po chvíli se rozhodl opakovat předchozí pokus.

Pomalu po dírce přejel ukazováčkem, jenž po sléze pronikl dovnitř, ale Kenji reagoval stejně. Tiše vypískl a co nejpevněji sevřel půlky. Anofis zklamaně sklopil oči a prst vytáhl. Kenji se opět uvolnil a vydechl úlevou, avšak cítil nezkrotnou touhu mít ho v sobě. Ohlédl se přes rameno na Anofise. Ten si uvědomil, že ho Kenji pozoruje, ale do tváře mu nepohlédl. Kenji sjel očima jeho tělo. Bylo vskutku překrásné. Povšiml si, že jeho úd pevně stojí s majestátní velikostí a čeká na uspokojení, kterého se mu nedostalo.

Zanedlouho Anofis vstal a sebral při tom ze země svou suknici. Kenji se udiveně zadíval. "Chce odejít!" říkalo mu podvědomí. Začal mít výčitky svědomí za to, že mu nic nedal, ale zase, vždyť je to nepřítel.

Nevěděl co dělat. Při pohledu jak si zakrývá svůj přitažlivý klín se převalil na bok a chňapl po jeho pravé ruce. Anofis překvapeně pohlédl do jeho tváře.

"Nechoď!" vykřikl Kenji a posléze strhl Anofisovi suknici. Uspokojeně sklouzl pohledem níž. Bylo se opravdu čím kochat. Kenji se hned zase otočil na břicho a našpulil zadeček jak jen to šlo. Chtěl Anofisovi dát po čem touží. Snad po tom, kdesi hluboko, toužil i on sám.

Anofis se čarovně usmál a přistoupil. Tolik po tom toužil. Konečně! Poprvé v životě. Klekl si na pohovku a do dlaní pevně uchopil Kenjiho boky chvějící se vzrušením, ale zároveň i strachem. Strachem z něčeho nepoznaného. Kenji se chytl okrajů pohovky a už jen tiše čekal na první pocit bolesti či snad slasti? Tohle poznání mělo teprve přijít.

Anofis cítil jeho potřebu opatrnosti, něžnosti, ohleduplnosti. Nechtěl zničit jeho důvěru, kterou bylo tak těžké získat. Pomalu nalehl na Kenjiho tělo, při čemž otíral své intimní partie a jeho zadeček. Kenjiho zalilo vzrušení a pozvolna jej rozechvívalo. Z úst se draly tiché vzdechy a oči sevřené do dvou drobných škvírek přihlížely klesání bílých vlasů po stranách jeho tváře. Skrze rty pronikly dva prsty a smočily se ve slinách. Kenji se ohlédl a invazivní prsty lehce skousl. Rozvášněné pohledy dvou milenců se střetly.

" Nepoddávej se strachu."

Kenji jeho chlácholivému hlasu v egyptštině zcela propadl. Bez varování pronikl do jeho těla jeden z vlhkých prstů. Kenji chvíli zápolil sám se sebou než se mu podařilo veškeré svalstvo povolit. Když už Anofis necítil v jeho těle žádné napětí, vsunul druhý prst. Bolest již necítil a pocit slasti, který to Kenjimu přinášelo, se hned projevil v jeho hlase. Hlasité toužebné vzdechy opět vzkřísily Anofisův úd. V tom vstal a pokynul Kenjimu, aby učinil totéž. Vzápětí se opět posadil a vztáhl pravou ruku ke svému milenci. Překvapen sám sebou Kenji nezaváhal a klekl si na pohovku. Pažemi ovinul Anofisův krk a celé své tělo přitiskl k jeho. Kenjiho pánev klesala zatímco Anofis roztahoval jeho hýždě. Bůh odhalil ostré zuby a tiše bolestně zavrčel. Kenjiho tělo k pronikání údu do dírky reagovalo velmi odmítavě. Anofis bolest snášel velmi dobře, Kenji jeho sílu neměl a tak se neubránil opakovaným výkřikům. Náhle Anofis ucítil jak po jeho přirození stéká teplá tekutina. Objal Kenjiho kolem pasu, aby jej zastavil. Na svých rukou spatřil krev.

Mysl plná očekávání byla ovládnuta zklamáním. Věděl, že tenhle mladík je jeho budoucím nepřítelem, a mohl by si jej vzít kdykoli a jakkoli. Nedokázal to. Zklamání vystřídal hněv. Strhl Kenjiho stranou a za vztyku se opásal suknicí, načeš rázně odešel.

Kenjimu se chvilkově setmělo před očima, ale když opět viděl, stál nad ním onen bezohledný velitel.

" Je čas se ubytovat!"

… O 3 roky později…

" Zadržte ho! Stráže!"

" Kde je?! Argggh!"

"Za ním! Nenechte jej utéct!"

Jako divoká rozzuřená šelma se hnal chodbami a chladnými sály mladý urostlý muž. Pevné pružné tělo měl potřísněné krví padlých nepřátel, kteří se mu neustále stavěli do cesty.

Ve středu temné místnosti se vzpínalo obnažené tělo hocha. Svíjelo se bolestí v náruči muže se stříbrnými vlasy. Bez ohledu na nářek uspokojoval své sexuální choutky. V ohlušujících prosbách jakoby jeho chuť rostla. Údery pánve s výkřiky oběti sílily víc a víc. Nesouhlas byl vždy trestán.

Mladý muž byl ze vzpomínky vytržen pocitem tísně na hrudi. Po zjištění, že se jedná o čepel dýky v rukou strážného pronikající jeho plící, se zklidnil a muži jediným trhnutím zlomil vaz. Vytrhl nůž ze svých prsou a s ním v ruce běžel dál. Odhalený démon pronásledoval svůj cíl, skrývající se na druhém konci chrámu. Po celou dobu od posledního útoku jej nikdo nenapadl. Věděl, že má očekávat nějakou past, ale nechtěl se tím prozatím zatěžovat. Vždy věřil ve svou sílu a odhodlání. Neměl na výběr. Po dobu svého věznění a zášti nahromaděné z předchozího života, vzkřísil svůj pud sebezáchovy. Z mladíka vyrost muž nelítostné povahy s touhou po krvi dlouhověkého nepřítele.

Došel na konec. Velkolepé vstupní dveře do osobních pokojů Anofise se nyní zdály menší a obyčejnější, než byly vykresleny v očích dítěte, jak je viděl prvně.

" Teď!"

Zlověstný rozkaz se nesl chodbou jako řev šelmy doprovázen ohlušujícím duněním. Tucet vojáků v těžkých zbrojích obklopilo démona a přesným zásahem vrazili kopí do jeho těla. Oslabený pod tíhou zraňujícího kovu klesl na kolena. Vojáci se chopili svých bronzových mečů a jako jeden muž je pozvedli ke smrtícímu úderu.

" Air!"

Dveře se za doprovodu nesouhlasného výkřiku rozletěly do stran a odhodily dva vojáky k nim nejblíže. Do zamýšleného masakru vstoupil Anofis, bůh egyptský. Vojáci jako omráčení složili zbraně a padli tváří k zemi.

" Gtara … kte!"

Bez otálené obránci vstali a každý vytrhl své kopí z démonova těla. Tíha byla pryč. Muž vstal a napřímil se tak, aby viděl bohu do očí.

" Konečně! Stojíš tu přede mnou sám, bez obrany, beze strachu…. Velmi nerozumné!", démon učinil krok vpřed. Přiložil si odcizenou dýku na prsa a pokračoval v chůzi, čímž zatlačoval Anofise zpět do stinné místnosti. " Stojím tu před tebou… Potřísněn krví tvých mužů, které jsem zabil bezcitně a rychle. Tobě tohle milosrdenství nedopřeji!"

Dveře se zabouchly a nastalo mučivé ticho.

" Vzal jsem si co…To co…", Anofis prolomil tíseň první pokusem o obhajobu v egyptském jazyce. " Kenji!"

Kenji svěsil ruce a odhodil dýku k lůžku.

" Poslouchám. Chci to slyšet než splním přísahu tvým životem!"

" Nechtěl jsem ti ublížit. Vzal…jsem si to co…ale…ty!"

" Byl jsem stále dítětem, když mě přivedli! Čest tohle zakazuje!"

" Air! Zakazuje zabít! Zabít mladého démona bez…síly!"

" Neměl jsi právo!"

Anofis se obrátil k protivníkovi zády a rozepnutím zlaté spony si rozpustil vlasy.

" Nechápeš….proč jsem to udělal."

V Kenjim vzplanul nenávistný oheň. Anofis však nezahálel. Byl už kdysi proklet, a tak nebylo těžké si již připustit, že nechce zemřít. Stáhl si suknici a do půl zadečku. Přes rameno se ohlédl na Kenjiho a do úst si vložil dva prsty. " Nechápeš."

Kenjimu se v tu chvíli zastavilo srdce. Už ne! Ne! Jeho mysl křičela v nesouhlas, ale srdce šlo kupředu. Pomalými krůčky se blížil k Anofisovi. Ještě stále se snažil sám sebe přemoci. Vztáhl ruce k nepříteli a jediným pohybem přitiskl jeho tělo na své. Rozvířené bíle vlasy spadly Anofisovi do tváře a pokryly též Kenjiho ramena. Své rty přisál na hedvábný krk nepřátelského boha a mlčky přihlížel, jak Anofis tlačí jeho ruce níž ke svému rozkroku.

" Oba jsme propadli…kletbě."

Ta slova Kenjiho zasáhla jako šíp. Jakoby náhle spatřil pravdu. Oba se stali účastníky kletby andělů.

" Skutečně jsem nechápal.", zašeptal téměř i pro Anofise neslyšně a odhodil veškeré své zábrany.

Otočil jeho hlavu co nejvíc do strany a hladově se vrhl na jeho rty. Měli příchuť vína jako vždy a Kenji ji tak miloval. Rychle dotlačil Anofise k jeho loži a hodil jej mezi desítky malých polštářů. Shodil ze sebe roztrhaný otrocký šat a klekl si na postel. Anofis se též usadil a natáhl ruku k jeho přirození. Kenji jej však zastavil a mrštil jím zpět. Zadržel mu ruce za hlavou a znovu zakusil chuť vína.

Když už byl zcela zbaven zdravého rozumu, vzpřímil se nad Anofisem jako socha. Rozepnul dvě ostré spony na opasku Anofisovi suknice a po té ji jako kus hadru odhodil do kouta. Anofis se sám od sebe nadzdvihl a roztáhl nohy co nejdál od sebe. Znovu si naslinil prsty a s dráždivým vzdycháním si ji předem protřel, aby zabránil bolesti. Nezapomněl.

Kenji se chopil svého údu a při pohledu jak Anofis do sebe vjíždí prsty jej masíroval dokud nedosáhl maximální velikosti a pevnosti. S nevraživostí jeho ruku odhodil a přiložil ztvrdlý úd k dírce. Se slastí pozoroval jak se do Anofise noří špička a pak na Anofise nalehl celým tělem a zajel do jeho těla až na doraz. Anofis se s vyjeknutím křečovitě vzepjal. Jako oporu vyhledal Kenjiho paže, které se jako dva mohutné sloupy bořili do polštářů. Těla obou démonů se rytmicky pohybovala v milostném aktu. Při silnějším úderu Anofis neovládl svůj hlas a vzdech byl nahrazen vzlyknutím. Rozvášněný nářek svého nepřítele Kenji zbožňoval, a tak Anofise své prudkosti neušetřil ba naopak. Údery pánve stále stupňoval a vychutnával si pohled na Anofisovu zmučenou tvář.

Anofis se však necítil jako jeho loutka a vzepřel se. Odstrčil jej co nejdál od sebe a poposedl ke stěně za sebou. Zhluboka oddychoval a Kenji taktéž. Chladivý pot pokryl jejich těla a slepil vlasy v lesklé provazce. Beze slova na sebe hleděli a přemítali o myšlenkách toho druhého. Kenji však nebyl ten, kdo by své úmysly nechal plout, ale rovnou je uskutečnil. Uhodil Anofise do tváře až se otočil zády a bezvládně svěsil hlavu mezi pokleslá ramena. Kenji zavěsil jeho ruce na rákosové obložení a vyzdvihl jej do kleku. Roztáhl jeho hýždě od sebe a znovu pronikl do jeho těla. Anofis pevně sevřel rákos a přitáhl se co nejblíže. Narůstající vzrušení ho pohánělo jako šílence k cíli. Nedokázal zastavit. Náhle chtěl víc bez ohledu co způsobuje. Anofis se vyčerpaně pustil obložení a se zajíknutím dosedl na Kenjiho stehna.

" Jak silný jsi nyní, Anofisi?!" neodpustil si Kenji jízlivou poznámku a pomalu pokládal znavené tělo na postel.

Nepozorovaně se nahnul stranou a uchopil dýku, kterou k posteli odhodil. Opatrně ji uchopil a s hrozivým zavrčením ji vrhl proti Anofisovi. Jeho ruka byla zastavena uprostřed nápřahu.

" Dost na to, aby se bránil!" vymrštil dlaň proti Kenjiho hrudi a vší silou do ní udeřil. Útočník se začal dusit. Mrštností kočky Anofis zlomil jeho zápěstí a prořízl mu hrdlo. Krev zaplavila Kenjiho plíce a ústa. Nemohl dýchat ani mluvit. V šoku a nemohoucí čekal na poslední úder.

Anofisova tvář zkameněla a odhalila skrytou nenávist.

" Ades ny sirli!...Minulost se opakuje, příteli!"

S neskrývaným výsměchem prorazil rukou Kenjiho hrudník a vytrhl z něj modrý křišťál v plamenech. Kenjiho oči naplnila krev ředěná slzami hořkosti. Cítil se prázdný, tak sám. Tváří v tvář ďáblovi. Pozvedl z posledních sil pravou ruku, aby se zmocnil zpět své křehké duše, ale nedokázal to. Tělo poraženého démona bezvládně padlo do polštářů.

" Tis Brogea se wedegro…" (Tvá smrt mě posílí.)