Enter To Wind - Kapitola 9. - Přítel s nenávistí I. část

Probouzím se již po setmění. Bolí mě rameno a v nohách mi brní vzpomínky na bolestivý pád způsobený Killianem.

On teď sedí vedle mě a potichu mi něco šeptá do ucha. Moc dobře to nerozeznám, mám takový pocit, že si to spíš říká pro sebe… Konečně jsem zachytil ty slova.

"Promiň, Souru, mám tě rád." Má mě rád?! Nic víc? Teď už je to pro mě málo.

"Miluji tě…" neví, že jsem vzhůru a tak ho vyděsím, když se náhle posadím a začnu mu nadávat. Bolest v rameni mě neodradí.

" Když mě tedy tak miluješ, proč mě považuješ jen za hračku na sex." Udělám na něj velmi ošklivý obličej, po tomto mém výstupu to vypadá, že se mě bojí. Pomalu se uklidňuji, ale čekám na svoji odpověď dál. Trochu uvolněněji začne vyprávět tu stránku věci, kterou jsem si nikdy neuvědomoval.

" Baka! Já s tebou nejsem jen kvůli sexu. Chtěl jsem s tebou být chvíli sám někde, kde nikdo není. Protože to vypadalo, že ti vadí, když nás někdo vidí spolu." Už se nechci hádat, chci jen s ním být. Je jedno kde a jak. Zamyšleně se ohlédnu po pokoji a po chvíli mu už s úplně vážnou tváří povídám.

"Tak to zkusíme ještě jednou." Pro sebe se usměji. " Dávám ti poslední šanci, abys…" nedořekl jsem, bylo to jedno. Rozplýval jsem se v jeho horkém polibku. Jak dlouho? Na tom nezáleží. Ale byli jsme to my dva, dvě srdce ve svém světě, co víc si přát.

Před námi jsou stále 3 dny volna, těším se, že si konečně začnu užívat. Probouzím se, je středa ráno. Všechna únava ze mě odpadla, radostně se jdu s Killianem nasnídat. Při vstupu do jídelny jsem se zasekl na Ashima-kunově pohledu, byl usměvavý a velmi upřímný. Nechápu to, bylo tamto jen sen, ty nenávistivé oči, co mě tolik ranily, byla to jen iluze? Už na to nemyslím, usazuji se vedle něj a Yuri-kuna. Killian se jen trochu zamračí, ale to je vše. Po snídaní jsem přemluvil Killiana k návštěvě místních horkých pramenů. Připraveni na horkou lázeň, se pomalu přibližujeme ke dveřím. Smutně se zastavím a poslouchám hluk ostatních ze třídy, kteří měli stejný nápad jako my. Zase nebudeme sami, zklamaně natahuji ruku ke dveřím. Killian mě v poslední chvíli odtáhne do nějaké místnosti naproti. Když se zastaví, poprvé bolestí vyjeknu, odřená ruka mě stále bolí. Killian si až teď uvědomil, jakou bolest mi vlastně způsobuje.

"Promiň." A již s úsměvem za sebou zavírá dveře, rozhlídl jsem se okolo. Pochopil jsem tak náhlý úprk, byli jsme v nějaké další lázni a zde nikdo nebyl.

Slastně se ponořuji do horké vody. Killian si sedá vedle mě a oba relaxujeme ve voňavé lázni. Killian mě pod vodou drží za ruku. Ano toto je ten pocit, na který čekám už od neděle. Být sám s Killianem, sám…

Prudce se otevřou dveře a dovnitř vstoupí Ashima a Yuri. Při pohledu na nás se jim lehce zamlží před očima, vypadá to, že by chtěli utéci a tak je Killian zastaví až slovy, při kterých mi zmáčkne ruku ještě víc.

"Klidně tu zůstaňte s námi." Oba se s rozpačitým úsměvem ponořují do vody za námi. Chvíli jen tak potichu vedle sebe sedíme, naše pohledy jsou mířené do neznáma. Nedýchá se mi tu moc dobře, je tu příliš teplý a vlhký vzduch. Vstávám a omlouvám se,musím na vzduch. Killian mi stále nepustil ruku a tak mě teď prudce stáhl k sobě. Se slovy "Já tu ještě chvíli zůstanu" mě políbil. Jen tak, jakoby se nic nestalo, se na něj usměji, oči mi na chvíli přeletí na tváře našich spolužáků. Oba jsou zaseklí, myslím, že na tohle ještě nebyli připravení. Každopádně jejich pohled to vypovídal sám. Po této malé scéně se vydávám na cestu do pokoje. Ashima mě následuje, ani se nedivím, v lázni bylo opravdu dusno.

"Souru! Mohl bych se tě na něco zeptat?" Říká mi Mori těsně před tím, než jsem vkročil do svého pokoje.

"Hmm, pojď dál." Pomalu vstupujeme dovnitř. Mori si sedá na postel a já se jdu do koupelny převléknout. Po chvilce se posazuji vedle něho.

"Tak na co si se chtěl zeptat?" ptám se ho. Dříve, než jsem připraven, se mě Mori zeptá…

"Jaké je to políbit chlapce?" Co je to za otázku? Moje mysl je napadena divnou myšlenkou: je možné, že on je …?!

Co vlastně?!

"Co tím myslíš?" vyhrknu zděšeně.

"No, mě zajímá, jestli je nějaký rozdíl mezi chlapcem a dívkou." Teď, když se nad tím zamýšlím, tak já jsem dívku políbil jen jednou a to ještě ne tak intenzivně jako Killiana.

"A k čemu ti to bude, že budeš znát rozdíl?" nenechám se odbýt. Zděsil jsem se přicházející odpovědi.

"No tak, Souru, jen se neboj." Co má v úmyslu? Nakloní se nade mě a jeho tvář se začne nebezpečně přibližovat. Snažím se uhnout a při té příležitosti spadnu z postele na zem. On se jen začne smát a povídá mi vesele: "Věděl jsem, že tohle uděláš, zkoušel jsem tě." A směje se dál. Mám toho dost, proč si všichni ze mě dělají srandu? Naštvaně se opět posadím na postel a chytám Moriho tvář do rukou. Říkám si, že je to samé jako s Killianem. Pomalu jsem se přiblížil k jeho rtům a se sebezapřením jsem ho políbil. Jeho rty byly chladné a drsné, ne jako ty Killianovi. Rychle končím tento polibek a se sklopenou hlavu zrádce se ho ptám:

"Spokojený? Překvapený? Zjistil jsi, co jsi chtěl?" On nevypadá překvapeně. Hrůzostrašně se usměje a se spokojenými slovy "Mám tě." , mě chytá za ruce a líbá.

"Počkej! Co to děláš?" Snažím se něco namítnout, ale jeho stisk je příliš pevný. Nemohu se bránit, příliš mě bolí rameno.

"To bylo jen jednou, jen si to chtěl vyzkoušet. Proč tohle děláš?" Opět se na mě pohrdavě usměje, to nebyl sen, on je opravdu takový. Na odpověď jsem nemusel dlouho čekat.

"Je mi jedno jestli to chceš nebo ne, jen buď potichu a já se zabavím sám. Je pravda, že mě naštvalo, že chceš být pořád s tím zatraceným Fuisurim, i když on to s tebou nemyslí vážně." Má pravdu, on to se mnou určitě nemyslí vážně. Proč by měl? Surově odkopávám Ashimu co nejdál ode mě a vrhám se na něj. Chtěl bych z něj vymlátit duši.

"Souru! Přestaň! To stačí!" Snaží se mě zastavit Killian, který se právě vrátil. Až teď si uvědomuji, co dělám. Co je to se mnou, nikdy jsem nebyl takový. Přestávám bušit do Ashimy a zoufale se opírám o zeď. Moje rány nebyly asi tak tvrdé, protože Ashima se normálně zvedl a odešel do svého pokoje. Já se jen pomalu sunu po zdi na zem, co by se stalo, kdyby Killian nepřišel? Sklopuji hlavu a z očí se mi valí slzy. Proč se to děje? Killian si kleká vedle mě a snaží se mě obejmout. Beze jakéhokoliv vysvětlujícího slova na něj začnu řvát.

"Myslíš to se mnou vážně? Nebo se jen snažíš zabavit! Vlastně teď už je to jedno, i kdyby jsi to popřel neuvěřím ti!"

Killian mě očividně nechápe.

"Jsi jediný člověk, kvůli kterému žiji. Mám tě rád, nevím co by se stalo kdybys mě opustil. Nechci na to ani pomyslet. Je mi jedno jestli mi věříš nebo ne! Jen chci, abys to věděl." Chvíli se na sebe jen tak koukáme, nevíme co máme dělat. Teď jsme si od sebe tak neuvěřitelně vzdáleni. Killian se odhodlá a začne.

"Co se tady stalo?" zarazím se, přece mu nemohu říct, že jsem políbil Ashimu, najednou si připadám tak odporný.

Pokusím se o úsměv.

"Nic. Půjdeme ven?" Musím odvézt jeho pozornost. Zdá se, že se mi to podařilo. Jen nechápu, že jsme to smetli tak rychle ze stolu.

"Proč ne?! Jen chvilku na mě dole počkej, já se zatím převléknu." To co se stalo před chvilkou je jen moje vina. Neměl jsem Ashimu líbat, neměl jsem se předvádět, neměl jsem ho zmlátit. Nechtěl jsem udělat nic z toho, ale přece se to stalo.

Ale stále nechápu proč mi to všechno řekl,
_________________________horší je jak to řekl…

"….Je mi jedno jestli to chceš nebo ne, jen buď potichu
_________________________ a já se zabavím sám…"

Tahle slova… Co ve skutečnosti znamenaly…

Čekám před hlavním vchodem ve svěžím větru. Kolem projde skupinka kluků, mezi nimi i Ashima. Vstupuje jako poslední a tak na něj zavolám.

"Co ode mě chceš? Proč si to udělal?" On se jen nechápavě otočí a nevinným hlasem se brání.

"Já? Já jsem nic nezačal. A ani já jsem nebyl ten ,který mě málem zabil." Při těchto slovech se vyzývavě usměje.

"Nebuď směšný, vždyť si úplně v pořádku." Rozčílím se.

"Teď ano, ale kdo bude mít problémy, když za několik hodin spadnu do bezvědomí?" Co tím myslí? Nelíbí se mi jak uvažuje. Tenhle kluk je opravdu nebezpečný.

"Neříkej mi, že ti to nedošlo?" pokračuje…

"Proto jsem chtěl být s tebou na pokoji, chtěl jsem tě dostat co nejdříve." Když smýšlel takhle, proč byl tak zaskočen mým vztahem s Killianem?

"S Killianem si mě opravdu zklamal, ty jsi měl navíc. No, nevadí, alespoň nějaká zábava." Zábava? Divný člověk…

Killian zrovna vyšel z hotelu, rychle ho chytám za ruku a táhnu co nejdále od Ashima-kuna. Ten se se šťastným úsměvem nechá.

Už nějakou dobu jdeme podél řeky, oba jsme potichu, nemohu ze své mysli vymazat ty krutá slova…

Co by mohlo být se Souru-kunem, dlouho jsem ho neviděl takhle rozčíleného, možná Ashima už začíná plnit svůj slib. Stále nemohu zapomenout na ty slova, co mi řekl tu noc, když zjistil náš vztah…

S: Nemám pravdu. Že ano?

K: …

(Souru odchází)

A: Nevypadáš, že s ním souhlasíš.

K:No, já si nepřipadám jako gay, ale jeho mám opravdu rád. Dokonce ho i miluji.

A: Láska. Jak směšné a naivní.

K: Cože? Taková náhlá změna tónu…

A: Jsi si vědom, že se ti ho pokusím sebrat. A já nikdy neprohrávám.

K: Proč? Proč bys to dělal?

A: Oba jste tak hloupí a naivní. Líbí se mi, bude to zábava.

K: Zábava?

A: Dobrou noc…

"Killiane, na co myslíš?"ozve se do mého myšlení…

Zajímalo by mě, proč má Killian náhle tak skleslý obličej. Je to kvůli mně?

"Nic, neboj se." Nevěřím jeho odpovědi … Čeho bych se neměl bát? Slunce se zatáhlo za mraky. Začíná být chladno, i když je teprve po poledni.

"Nepůjdeme už zpět? Začíná být chladno …" navrhuje Killian. Jeho slova se pomalu ztrácejí v mém objetí.

"Udělejme to znovu." Navrhuji s nepřehlédnutelným ostychem. Killian si pomalu vysvětluje význam těch slov.

"Dobře, ale mám jednu prosbu." Prosbu? Jen jednu? Udělám cokoliv, chci být šťastný a chci, aby byl šťastný i Killian.

"Cokoliv." Vyhrknu.

Je to poprvé co říkám taková slova, nechci to zapomenout.

Netrpělivě dojdeme do pokoje a zamkneme za sebou. Pomalu se svlékám…

"Co mám dělat?" Killian se teď rozpačitě nadechne a odhodlán říci mi to "tajemství", vypouští ze svých úst větu, která mě ze snění vrátí do reálu…

_________________________ "Chci abys byl Seme!"
____________________________________Cože???

---