"Víno pij z pohárku, vědomost z velké číše" čínské přísloví

            Velmi dlouho jsem uvažovala o správném výběru. Nakonec mi nejvíce lahodilo čínské přísloví o významu vzdělání – „Víno pij z pohárku, vědomost z velké číše.“ To víte, já a můj postoj k učení. Když víno piji jedině červené a po dvou dcl, kdežto moudrost sotva po třech dcl.

            Mohla bych v historii lidstva uvést mnohé situace, které by výrok potvrdily. Jenže se dají najít i chvíle, které ho částečně vyvrátí. Avšak dějepis máme až ve čtvrtek.

            Osobně bych řekla, že nelze s určitostí říci, kdo má větší pravdu. Zda-li já a nebo nejmenovaný Číňan. Ovšem, po druhém pohledu na věc usuzuji, že realita leží někde uprostřed. Proč si to myslím?

            Víte, nikdy nebylo a nebude nic jednoduché. Jednoznačné. S čím dál více vědomostmi přichází ještě větší množství otázek. Hledání pravdy znemožní prožít plnohodnotný život.

            Navíc… velmi chytří lidé vypadají jako podivíni. Vzpomeňme si na Einsteina. Ten nosil každou ponožku jinou a leckdy jeho košile byla rubem nahoru.

            Též mluví velmi odborně, tudíž jim normální lidé s průměrným vzděláním příliš nerozumějí.

            Ale abych nebyla moc kritická. Lidé, kteří vědí více, mají lepší uplatnění na trhu práce.

            V mé blízkosti se objevují snad veškeré možné lidské existence. Od bezdomovců (v Praze je potká určitě každý), Romů (kde nejsou?) a alkoholiků (mezi ně naštěstí nepatřím) po lidi se základním vzděláním (můj přítel), výučním listem, maturitou a samozřejmě vysokoškolským diplomem (dobrá polovina mého příbuzenstva). Tudíž si troufám říct, že mohu posoudit pravdivost přísloví. Samozřejmě nikoliv objektivně, neboť jsem zcela citově zainteresovaná.

            Bezdomovce se nezeptáte za normálních okolností na jeho nejvyšší dokončené vzdělání. On to nikomu povídat sám od sebe nebude. Může pít sice vědomost z velké číše, ale bude mu to k něčemu?

            V první řadě bychom museli dát onomu bezdomovci šanci, aby ukázal vše, co umí.

            Romové a alkoholici jsou na tom podobně. Když se vám něco ztratí, za kým půjdete?

            Navíc, lidské předsudky dělají své. Přitom alkoholici se do své situace leckdy dostanou jen tím, že neunesli manželčin útěk k milenci – pokud je heterosexuální. Bezdomovec třeba přišel o práci, když zrovna splácel hypotéku na dům, který tím pádem ztratil.

            Těmto lidem je vzdělání celkem k ničemu. Mohou být sečtělí, umět několika jazyky a znát Shakespearovo dílo nazpaměť. Myslíte, že to někoho zajímá?

            I když, abych starému Číňanovi nekřivdila – vědomosti potřebné pro lepší pracovní šance jsou.

            Názorný příklad uvedu na svém příteli a tátovo známém.

            Jirka ukončil základní vzdělání úspěšně. První středoškolský rok prožil na hotelové škole. Poté přešel na konzervatoř pana Klezli. Jirka totiž odmala tancoval. Bohužel se pro něj stal na škole rutinou. Bolestnou vzpomínkou na radost z pohybu. Což vyústilo v odchod ze školy – rok před maturitou.

            Kdyby tehdy vydržel až do konce, dělal by práci, kterou by měl rád a bavila ho. Nyní se musí hodně snažit, když chce lepší platové ohodnocení.

            Nebo úplný opak.

            Tátův přítel, kterého poznal neznámo kde – zástupce ředitele Burzy cenných papírů. Má vysokoškolský diplom, ale kvůli nestálé pružnosti trhu s akciemi je nucen získávat stále nové informace. Dále studovat více cizích jazyků, neboť velmi často diskutuje se zahraničními firmami.

            Strýc si rozhodně nestěžuje – měsíčně dostává skvělý plat. Jeho manželka nemusí pracovat, tudíž je doma, kde se stará o nově pořízený byt na Barrandově a vychovává tříletého syna Michala. Svojí práci věnuje maximum úsilí, ale na rodinu a posezení s přáteli si čas udělá kdykoliv.

            Já vím, že většina mého zamyšlení zní poněkud rozporuplně až kriticky. Dobrá, změníme tedy úhel pohledu.

            Zamysleme se na chvíli nad situací, kdy se člověk jen vzdělává. Myslíte si, že bude šťastný?

            Vždyť mu život proplouvá mezi rukama.

            Představte si prodavačku v samoobsluze která má nižší plat, ale kolem sebe plno přátel a páteční večery tráví v baru, kde tancuje pro svoje potěšení.

            Jí to třeba stačí. Hlavně pokud je šťastná.

            Tímto jsem chtěla podotknout, že vzdělání bez zábavy bude pouho pouhá dřina.

            Dnešní mládež jezdí na letní tábory, kde je skloubena hra s výukou nových vědomostí. Učí se orientaci a přežití v přírodě, poznávají jiné oblasti informací, než které získávají ve škole.

            Dokonce i Jan Ámos Komenský podotkl, že vzdělání musí být občas formou hry. Například taková tělesná výchova – užíváme si sice pohyb a zábavu, ale během celé činnosti mozek vstřebává nové poznatky, které si ukládá, kdyby se někdy hodily.

            Myslím si tedy, na základě svých zážitků z diskoték, pionýrských táborů a vědomostí získaných ze školních lavic, že zábava jde ruku v ruce se vzděláním. Někdy větší měrou, což zřejmě není nejlepší, ale i tím se člověk učí. A hlavně – s postupem let získáváme rozum. Trochu se zklidníme.

            Život jen o vzdělání by byl nuda. Je potřeba ho žít, ne přežít. Ovšem, nejlépe podle svého dobrého uvážení.

            Ať se děti klidně prohánějí s míčem po hřišti. Holky s panenkami v kočárku – vždyť se učí!

            Jak myslíte, že dnešní mládež získává poznatky?

            V době jednadvacátého století, kdy doba je příliš uspěchaná prožívají různé situace a na základě toho čerpají vědomosti. Používají učení pokusem a omylem. Až poté je vzdělávání školní, či z odborných knih.

            Najděme tedy tu správnou míru, ale uvažujme a vezměme na vědomí, že každý jedinec potřebuje něco jiného. Pak teprve bude čínské přísloví „Víno pij z pohárku, vědomost z velké číše“ opravdu pravdivé.

---