prekambrium

zkameněly kvítky drobné, modrající

doteky křehkých démantů obroušeny

           nepřivoníš

v oblázcích safírových

hřejivé teplo navždy soustředěno

            nedotkneš se

osudovým krokem pomalu vše mizí

ztrácí se v nedohlednu

             nenajdeš již

monotónně vlny omílají v písek

poušť kamenitou, šumění zrodu

             neuslyšíš

doteky lehkými v démanty obroušeny

temnými silami drceny v prach

            nespatříš

tryskající žhavé proudy

tep rozdmýchaných ionosfér

            neunikneš