Sukidajo

Pár překladů (já jsem holt na tu Japonštinu nějak ulítlá):
Akira, Taimei - Jména hlavních postav
Nayumi, Etsumi - Další postavy
Suki, Ai - láska
Tenshi - Anděl
(Mai Tenshi - můj anděl)
Hai - Ano
Sukidajo - Miluju tě
Baka - Idiot, hlupák

Letmý pohled.

Už zase. Připomíná si Akira.

Zase… Pořád.

Taimei…

"Akiro?"

Hlas z dálky. Hlas… anděla?

"Akiro!"

Sním?

"Už zase se touláš ve snech?" Někdo ho praští po rameni. "Akiro, vzbuď se!"

Akira zvedá pohled a upře ho na svého kamaráda.

Kamaráda… Taimei…

"Měl by ses víc věnovat okolnímu světu," poučuje ho Taimei, sklízející si učebnici z lavice. "Hodina dávno skočila." Akira kýve hlavou, přesto se nepřítomně dívá na Taimeie. Ten protáčí oči.

"Víš, jak bys byl u holek oblíbený, kdyby jsi pořád neležel ve svém snovém světě?"

Nestojím o to.

Po chvíli ticha si Taimei povzdechne.

"Jsi beznadějný případ, co?"

Beznadějný…Naděje…

Akira sklízí věci z lavice, pozorován Taimeiem, který netrpělivě poklepává nohou, přesto pořád mlčky čeká.

"Díky," prohodí potichu Akira, když vyjdou ze třídy.

"Za co?"

"Pořád na mě čekáš."

"To přátelé dělají, hm?" zakření se na něj Taimei, ale najednou přidá do kroku.

"Slíbil jsem Nayumi, že tentokrát přijdu včas." Dodá na vysvětlenou. Teprve ona věta Akiru probere.

"Nayumi?"

"Vážně nevnímáš okolní svět, že? Zajímalo by mě, na co pořád myslíš. Hm?"

Nezajímalo. Věř mi, Tenshi, nezajímalo.

Zavrtěl hlavou. "Kdo je Nayumi?"

"Suki. Moje holka."

Akirovi se něco otírá o tvář.

To odlétla má naděje?

"Aha." Reaguje otupěle a ještě víc zvolňuje krok.

"Akiro?"

"Běž sám, stejně nemám hlad."

"Jsi v pořádku?"

"Hai. Běž už, ať Nayumi nezmeškáš." Taimei ho naposledy sjede starostlivým pohledem.

"Tak se uvidíme na pokoji." Rozběhne se směrem k jídelně. Akira zastaví, jakmile si je jistý, že Taimei zaběhl za roh.

Co jsi čekal, baka? Nadává sám sobě. Taimei je nejoblíbenější kluk na škole, myslel sis že čeká jen na tebe?

Kap.

Kap.

"Akiro?" ozývá se za ním dívčí hlas. Rychle stírá slzy.

"Hm? E - Etsumi?"

"Ahoj," usměje se na něj dívka. "Kde máš Taimeie? Je nezvyk vidět vás každého zvlášť."

"Šel za Nayumi."

Etsumi kýve chápavě hlavou. "Přebírá ti přítele, co?"

Co je to za otázku?

"Jdeš na oběd? Můžu tě doprovodit?"

"Vlastně… ne, nejdu. Nemám hlad."

"Hm, aha. Tak… ahoj." Rozloučí se Etsumi smutně a odběhne. Akira se pomalu vydává na pokoj.

***

"Čau," vrací se Taimei a padá na postel. "Potkal jsi Etsumi? Na obědě byla nějak zamlklá."

"Potkal."

"Neudělali jste si zas vy dva něco, že ne?"

"Ne."

…

…

"Akiro? Můžu mít otázku?"

"…Hai."

"Kde se ztratil ten Akira, který tu byl předtím? Ten Akira, který pořád chrlil vtipy, oblboval holky a žil tento svět?"

Kde?Ztratil se…

Suki…

Ai…

"Akiro?"

"Vadí ti… že se ztratil?"

"Chybí mi."

***¨

Týden? Měsíc?... Věčnost?

Taimei…Tenshi.

Akira pozoruje, jak chlapec vešel do jejich společného pokoje a padnul na postel.

Nepozdravil. Poprvé nepozdravil.

"Taimei?"

Akirovi se nedostává odpovědi.

"T-Taimei? Jsi… v pořádku?"

Nic. Akira přechází pokoj a usedá příteli na postel.

"Taimei?"

"Ne. Nech… mě. Prosím." Akira mu povzbudivě stiskne rameno, vstane a odejde z pokoje.

Taimei…

***

Minuty… hodiny… Akira sedí před pokojem, kolena přitisknutá k hrudi.

"Akiro? Co se děje?"

"Etsumi…" Dívka si sedá vedle něj.

"Stalo se ti něco?" Akira kroutí hlavou. Etsumi na něj nedůvěřivě pohlédne.

Mlčí. Ubíhá čas, sekunda za sekundou, minuta za minutou. Dívka pokládá hlavu na chlapcovo rameno.

Vypadají jako milenci...

…nejsou.

"Etsumi! Etsumi!" z chodby se ozývá hlas. Etsumi smutně pohlédne na Akiru, vznášejícím se znova ve svém světě, pohladí ho po vlasech a vydá se za hlasem. Akira si uvědomuje, že tíha na jeho rameni mizí, pozoruje odcházející dívku.

Třesk.

Akira zpozorní, zvuky vycházející z pokoje připomínají boj. Zvedá se na nohy a otevírá dveře.

Taimei…

Stojí uprostřed pokoje, kolem něj leží střepy z rozbité lampy. V rukou drží židli, připraven rozmlátit ji o zem.

Akira vstupuje do pokoje, zavírá za sebou dveře.

"Taimei…"

"Nech mě!!!" Akira nepoznává ten lesk, který se jeho příteli vkradl do očí. Nikdy předtím ho tam neviděl.

"Taimei…"

"NECH MĚ!" Taimei pouští židli a skácí se spolu s ní na zem. Akira se k němu skloní a vezme ho kolem ramen.

"Nenávidím ji." Zašeptá Taimei. "NENÁVIDÍM!!!" Akira tiskne přítele k sobě, cítí slzy, které mu dopadají na košili.

Taimei…

Akira pozoruje chlapce, který mu leží v náručí.

Tenshi. Vypadá jako anděl.

"Aki…ro?"

Krásný anděl. Uruwashii. Nádherný.

"Taimei?"

"Já…"

"Nevysvětluj."

"Akiro?"

"Ššt."

"Děkuju."

Taimei oplácí Akirovo objetí. Akira shlíží do tváře zmáčené od slz, a do očí, ve kterých se odráží důvěra. Pomalu se sklání k tváři pod sebou, cítí vlastní zrychlený dech a tlukot srdce. Přitiskne své rty na Taimeiovy.

Odpor. Nenávist.

Akirovi probíhá hlavou vše, co od Taimeie očekává. Jedno ne…

Taimei jeho polibek opětuje.

"Tenshi…" zašeptá mu Akira do vlasů, když se od sebe oddělí. "Mai Tenshi…Sukidajo."

***

"Taimei je ráno!" Akira se s širokým úsměvem na tváři blíží k posteli svého spolubydlícího. "Taai-meeei!"

"Nech mě spát, Akiro." Zamumlá Taimei, schovající se pod peřinu. Akira z něj jediným pohybem peřinu strhne a bere do ruky květináč stojicí na okně.

"Taimei, poslední varování. Slavíme měsíční výročí." Zakření se.

"Nech mě být." Přitahuje si Taimei znovu peřinu.

Akira vytahuje květiny z vody.

Šplouch.

"AKIRO!!!"

***

"Jak je to dlouho co se Akira vrátil do normálu?" ptá se o pár pokojů dál jedna dívka druhé. Ta nejistě krčí rameny.

"Asi měsíc."