Hádej...

Proč? Protože se k tobě lidé nechovají tak, jak si zasloužíš... Protože ubližovat je tak snadné a odpouštět tak složité... Protože každá tvá slza - každý tvůj povzdych a každé bodnutí bolesti - je něčí úsměv, radost, žert... (...ještě že etapu Tápání už mám za sebou... Ačkoli, občas tápu dodnes, a navíc, leckdy asi ani nelze nalézt klid či uspokojivou odpověď...) :o( Oslovil mě tvůj projev, tak jen směle pokračuj v tvoření, já si mezitím průběžně dočtu tvá ostatní dílka ;o) (A nepraktikuj to sebezraňování se - třebaže se může zdát, že utrpení těla ulevuje trápení duše, není to pravda. Utrpení těla jen dočasně odpoutává pozornost od problémů duše, jež mezi tím kypí a mohou se nakonec úplně vymknout kontrole... =o- A pak už tě nic moc pěkného nečeká...)