Zrada bolí

Co v nás rozdmýchává ten oheň, tu chuť zabíjet, tu touhu po moci? Je to vášeň, co nás žene dál? Ta bouře citů, co se zmítá v našich srdcích a chce na povrch? Milujeme moc, peníze, slávu, obdiv. A všechno to chceme získat. Za každou cenu. Proto jsme schopni zradit.

     Zrada je špatná. Zlá. A všichni, kdo ji spáchají, dojdou zatracení. Ale měli by to moc jednoduché, kdyby trpěli až po smrti. Ale proto jsem tu já. Satanova služebnice – Pomsta. Jsem vaše minulá bolest, současná touha a budoucí zkáza. To já zasívám do vašich srdcí nenávist.

     Na město se snášela noc. Těsně před tím, než stráže zavřeli brány města, dorazila. Kličkovala městskými uličkami k paláci, který se nacházel uprostřed města. Zábava už byla v plném proudu. Výborně, pomyslela si, alespoň budu mít z čeho vybírat.

     Všichni návštěvníci byli šlechtici z vyšších kruhů. O to to bude zábavnější. Mají víc prostředků, jak toho druhého shodit. Chvíli pozorovala bavící se hosty. Přehlídka marnivosti  a pýchy, ale ve skutečnosti netuší nic o životě. Jak jsou ti lidé ubozí. Pozorně se rozhlédla po místnosti. Všichni se dobře bavili až na jednoho. Usmála se a zamířila přes taneční parket přímo k němu. Cítila z něj zoufalství a hořkost, od kterých je k nenávisti a pomstě tak blízko…

     „Jak to, že se neveselíte jako ostatní? Král má přece narozeniny, měl byste slavit.“ Odpoutal své oči od sklenky vína a podíval se na ni. Měla rudé vlasy, plné rty a zelené oči. Černé šaty splývaly až na zem a podtrhovaly štíhlou postavu s dokonale tvarovanými ženskými křivkami. Hřích v lidské podobě, pomyslel si. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval.

     „Zradil mě můj nejlepší přítel,“ upil vína ze své číše a pak pokračoval. „Byli jsme mladí, toužili po dobrodružství. Nechali jsme se naverbovat do armády a byli odveleni do války. Naše strana utrpěla mnoho těžkých porážek a ztratila velká území. Náš pluk byl v jedné bitvě poražen a on nás prodal do otroctví, aby se sám zachránil. Trvalo mi deset let, než se mi podařilo utéct.“

     „Pomohu ti zapomenout.“

     Strávili spolu noc a od té doby nemyslel na nic jiného než na ni. Na Pomstu. Nenávist v srdci mu nedávala spát a on se rozhodl, že ji poslechne. Našel ho a ukázal mu, že zrada bolí nejen zrazeného. Daroval ho Bolesti a Smrti za to, že jeho samotného opustily. Byly jeho milenkami dlouho.

     Nyní je nahradila Jistota. Jistota, že až zemře, bude navěky trpět v pekelném ohni. Nemá nikoho kromě ní. Ale ví, že se na ni může spolehnout, že ona je jediná, která ho nikdy nezradí. Nikdy se jí neptal proč. Jen naslouchal, jak mu celé dny zpívá. Jen ticho Samoty a její melodický hlas. Zemřeš….Peklo tě očekává…Miluj mě a já ti budu věrná…Nikdy tě nezradím…Jistota je nyní jeho věrná milenka. Nenávidí ji, ale nemůže se jí zbavit. Chová se jako děvka, se kterou si člověk jednou užije a ona si myslí, že to byla žádost o ruku.

     Naučil se, že otázky jsou zbytečné. Vířilo mu jich v hlavě spousta, ale ona stejně neodpoví a tak se neptal. Jen poslouchal. Jen jednou jedinkrát už nevydržel a vykřikl: „Proč?!“ A ona se k němu sklonila a ledovým hlasem zašeptala: „Protože jsi jí zlomil srdce.“ „Komu?“ Usmála se a začala mu tiše zpívat.