Kapitola I.

"Proč?Proč? Proč? Jak se to mohlo stát! Ach Roddy...." Klečela jsem nad bezvládným tělem mého syna.Slzy mi stékaly pro tváři a celá tvář byla zčernalá od mé levné řasenky ,kterou jsem si koupila minulý rok. Roddyho právě srazila motorka.... Před pěti minutami jsme se na sebe ještě usmívali a ruku v ruce jsme kráčeli domů ze školy. A teď tohle."Roddy promluv.Roddy prober se. Roddy prosím. Proč?" na nic víc jsem se při záchvatu pláče nevzmohla. Záchranka ještě nepřijela a já stále klečela celá od krve na kraji silnice. Už mi bylo vše jedno,ale kdyby Roddy umřel." Roddy?! Roddy! Ne. To nemůže být pravda!Uklidni se Hanah! Nesmíš hned zmatkovat! Vše bude dobré." Ovšem nebylo. Záchranka už mému chlapci nedokázala pomoci. Je pryč. Už tu není. Ach ne....

Už jsou to 2 týdny od chvíle,kdy mne Roddy opustil.Nedokázala bych se s tím vyrovnat ani za 10 let. Všichni známí mne uklidńovali,ale přece se vám jen tak nestratí vzpomínka nad tím,jak mo doktoři oznamují,že chlapec dobojoval. Občas si ze smutku povídám i sama pro se. Totiž víte,9 měsíců po narození mého syna jsme se s manželem rozešli. Nemám tedy nikoho,kdo by mne podržel a mojí strátu cítíl stejně. Greg- můj exmanžel se hned po rozvodu odstěhoval na Kypr ke své nové rodině.Ale už to ví,ví že náš syn zemřel.

Našla jsem si nové zaměstnání a rozhodla se začít znova. Vím ,že se nedá zapomenout,ale... Moje nové zaměstnání je v kanceláři firmy Heinz. Rozhodla jsem se,že budu ze všech sil přispívat na dětské domovy a budu pracovat pro chudé....