Bylo nebylo

bylo nebylo,kdysi dávno si lidé povídali o víle,která žila v nedalekém lese.Postupem času si lidé tento příběh přestali vyprávět a tak se víla stala zapomenutou.Lidé se už dávno přestali bát jejich kouzel a do hustého temného lesa vstupovali beze strachu.Ale víla opravdu existovala,zapomenutá však nemohla používat svá kouzla,tak celá ta léta skrytá v hlubokém lese čekala na svou chvíli,na chvíli kdy opět bude moci vstoupit do podvědomí lidských bytostí a získá zpět svou sílu.Ovšem aby tento čas nastal musí lidé opět začít věřit,věřit ve svět kouzelných bytostí,víl,skřítků,čarodejnic,draků,musí začít věřit v tato stvoření,která  již cítí,že už brzy získají svou čarovnou sílu a moc.Ale na svou chvíli nečeká jen dobro,ale i temnotou a strachem obklopená strana zla.

Bouře veliká snáší se nad lesem,les kříčí nebojte se,pojďte sem.tak líbezný se ten hlas zdá a v dešti les omamnou vůní oplývá.Hromy duní ze všech stran a les naříká,křičí,volá a stále je tu sám.Kapky deště z nebes se snášející do klidu lesa přinášejí lehké vzrušení.Listy stromů se jemně chvějí,když po dešti kapky průzračné vody po nich stékají.A teď vítr pánem zdá se být,když i ty nejmohutnější stromy pod ním svou hlavu skloní.Dnes v noci hromy hlasy mohutnými svou píseň pějí a blesky světelnou zaří hrají.Toho dne,té noci,té hodiny kouzla se navracejí a opět svět ovládají.Toho dne,té noci,té hodiny stane se něco co lidské oči nevidí,věci dostávají jiný spád.Toho dne,té noci,té hodiny mají kouzla úkol jediný a tak úderem dvanácté hodiny se kouzla k lidem navrátily.Po ohlušující bouři,prudkém dešti si les tiše šeptá,kdo jsi?Když vítr odeznívá a slunce se vrací,není slyšet nic než zpěvu ptáčích,v tu dobu,kdy Země pod Sluncem se sklání nastává nový den a tak bez bouří a dešťů probouzí se Země do snů.A realita končí,když víly v lese tančí,tichými hlásky šeptají "již nemusíš snít se zavřenýma očima,realita tuto noc skončila".

Poklidná krásná Zem,kde právě tak zlý čas nastal,všude kolem chlad,temnota a strach plyne,ale je místo krásnější než kde radostí a smíchem je obklopeno?To místo tak neuvěřitelné zdá se  být,avšak zlo se zmítá a strach již dalekou cestu nemá, je-li?Poklidná, krásná Zem kde jednou rudé Slunce zapadne a řeka tak čirá se již nikdy nevrátí,hvězdy navždy pohasnou.A s výdechem posledního stromu vše ztrácí se pod paprsky temna.Tak čas plyne den co den je noc co noc,čekání tak dlouhé odlesky modrého nebe spatří a srdce opět začne bít.