Příležitost

Byl příjemný jarní den a já šel po hlavní třídě s hlavou v oblacích. Lidi se konečně převlékli do triček s krátkými rukávy a tu i tam byly vidět bermudy. Děcka vřískala, maminky si navzájem pochvalovaly nové modely kočárků a hostinští začali čepovat pivo na zahrádkách. Prostě idyla.

Když padl první výstřel, zkameněl jsem. Někdo přede mnou sebou plácl na zem, takový pomenší stařík s lysou hlavou. Já jen dál přihlouple stál a snažil se přijít na to, co se děje. Další série výstřelů mi pomohla vyjasnit situaci. Je lepší být živej a ignorant než mrtvej a „in“. Seknul jsem sebou vedle toho plešatce a snažil se vpít v neprostupný beton. Lidi konečně začali ječet. Asi polovina zvolila útěk jako alternativu k zalehnutí, ale spousta záhy padla za oběť svému prehistorickému instinktu zasažena náhodnými kulkami. Holt v pravěku to zrovna moc nehýřilo supersonickými střelami.

Konečně začal být zřejmý i důvod dnešního nepříliš vydařeného dopoledne. Asi sto metrů před námi se rozhořela bitva mezi uniformovanými ochránci práva a bandou maskovaných individuí. Do toho ještě začal vyzvánět alarm a jelikož dva plus dva jsou převážně čtyři, došlo mi, že zřejmě jde o nevydařenou bankovní loupež. Několik maskovaných chlápků se snažilo upláchnout naším směrem, což přilákalo na nic nevědoucí dav pohromu ve formě kulometné palby. Později jsem se dozvěděl, že tři horliví policejní nováčci dostali tip o připravované krádeži a aniž to ohlásili svým nadřízeným, jeli si hrát na hrdiny. Ale jak už to tak bývá, když vám teče mlíko po bradě, zbabrali to.

Gangsteři se ukázali být tvrdším oříškem než v detektivkách a na „ruce vzhůru“odpověděli palbou. Nevychovanci jedni! První policajt to schytal okamžitě, druhého zasáhli do břicha a tak řval jak na lesy. Třetího geroje z té mely popadl amok a pálil po všech z kalašnikova po dědečkovi. K němu se ještě přidal pokořený bankovní strážce a katastrofa byla na světě. Teda je...

Odražená kulka mi prosvištěla kolem hlavy a našla si cíl v pneumatice starého žigulíka. Její exploze zanikla v úděsném burácení střelby. Nikdy by mě ani nenapadlo, že střílení je tak ohlušující. Vojně jsem se vyhnul, takže jsem měl jen vágní představu co to znamená být v ohni palby. V akčních filmech to zní jako když se kácí dříví nebo klepou řízky. Realita se spíš blíží obzvlášť vydařené technopárty, kdy ti kámoši můžou řvát přímo do uší a ty i tak neslyšíš jejich zfetované bláboly.

Jeden maskovaný otrapa to zkusil s rukojmím jako živým štítem, ale maniak v uniformě už nebyl schopen rozpoznat nevinného od padoucha a tak to odnesli oba. Což samozřejmě naštvalo zbylé dva lupiče, kteří začali na Ramba pálit o sto šest. K neskonalé úlevě hysterického davu se jim ho podařilo zasáhnout v mohutnou hruď . Trošku ho vlastní smrt překvapila, když byl ten hlavní hrdina, ale pak už na všem přestalo záležet a on se poroučel k zemi. Jeho prsty však stále svíraly spoušť kalašnikova a vyprazdňovaly jeho bezedný zásobník slepě do davu. Možná by ho potěšilo, že spolu s několika dalšími náhodnými obětmi to schytal i chlápek co ho zabil.

Gangster zachroptěl a nám se díky potměšilosti gravitace naskytla podívaná na jeho vyhřezlá střeva. Chvíli se je v kleče snažil nacpat zpět do dutiny břišní, ale vzdal to, když se mu dračák nepodařil ani napotřetí. Poslední přeživší „účastník zájezdu“ se k němu vrhl a mi i staříkovi změkla srdíčka nad tím překvapivě lidským gestem. Okamžitě však zchladla pod bod mrazu, když jsme si uvědomili, že svého kumpána šacuje. S vítězoslavným výsknutím vyňal skromný váček z jeho krví prosáknutých džín a zkontroloval obsah.

Ozvala se rána a lupičem to hodilo na mrtvé tělo jeho kumpána. Obtloustlý bankovní strážce byl hrdinou dne. Pomalu přicházel k sousoší padlých banditů a v třesoucích se rukou mu dýmala erární pistole. Já i stařík jsme ani nedutali. Jeden nerozvážný pohyb, jedno kýchnutí a byli bychom jen dalším číslem v statistice nevinných obětí. Všichni ostatní kolem nás byli buď mrtví, utekli nebo sobecky zaměřili svou pozornost na vlastní utrpěná zranění.

Z dáli se náhle rozeznělo uražené vytí policejních sirén, jež zvěstovalo návrat k normálu. I zpocený strážník se rozhlédl, kde že jsou orlové práva. Chyba. Smrtelně raněný bandita se namáhavě převrátil na záda a vystřelil. Tenhle den se vážně nepovedl, pomyslel si ještě bankovní zaměstnanec a zmizel. Zůstalo po něm otylé tělo, které dunivě dopadlo na svého soka, vytlačujíc z něj poslední vzdech. Z pod mrtvého strážníka vyčuhovala jen ruka umírajícího zločince. Svíral v ní nenápadný váček. Znuděná smrt uvolnila křečovité sevření jeho dlaně, váček dopadl na beton a vysypal se. Diamanty.

Čas jakoby se zastavil. Slunce si začalo pohrávat se svou novou hračkou a nás oslovila příležitost. Stařík se probral jako první, rychle přiskočil k nečekanému bohatství a posbíral diamanty do zpět váčku. Poté se otočil a podíval se na mě. Už jsem stál, vysoký, ještě mladý a v plné síle. Jeho inteligentní oči prozrazovaly divokou kalkulaci, která probíhala v holé hlavě. Když se dobral k výsledku, jeho obličej rozzářil potměšilý úsměv.                                                                                                                                                                                                                                      „Fifty Fifty?“