Prst

Tohle se stalo někdy v době, kdy sem místo pravou rukou začal honit péro levačkou. Kousek od domu, kde jsem bydlel, se pásli velbloudi, a to jenom proto, že tam byl cirkus. Mezi náma, nemám cirkusy rád, podle mě se jedná o týrání zvířat, stejně jako v zoo, ale nemyslim si, že by to normálního člověka zajímalo. Takže v tý době sem bral fakt hodně heroinu... ne kecám, pracoval jsem v pekárně a dělal jsem jen noční, pořád jsme jenom pekli a já ani nevim kdo sakra mohl všechno to pečivo žrát, nicméně i přesto, že jsme jeli jako diví, pekárna pomalu krachovala. Tohle slovo neměl můj profesor ekonomie rád, říkal, že ekonomové používají výraz bankrot, ale co... pořád je to jedna a ta samá věc. Takže jsem chodil na noční do pekárny a když jsem se náhodou přes den dostal ven, připadalo mi všechno úplně jiný a nový. Bohužel ne v dobrém slova smyslu, byl jsem zenchucenej. V době o který mluvim bylo parný léto, takže v ekárně, kde jely pece bylo jako v pekle a já jsem si opravdu myslel, že jsem v pekle, že si nepamatuju smrt, ale nějak jsem se tam dostal. Bylo to hrozný. Když jsem tam přišel poprvé, nikdo mi neřekl co mám dělat, nakonec jsem se musel skoro doprošovat aby mi dali práci a kdybych tam jen chodil píchnout a odpíchnout píchačku asi by se nic nestalo. Jenže přeci jenom jsem pořád trošku poctivej člověk a rozhodl jsem se neflákat. Postavili mě za pec, což znamenalo vyndavání a třídění rozpálenýho pečiva do přepravek. Housku, která vyleze z pece, nemůžete vzít do holý ruky, protože by ste se spálili, takže jsem vyfasoval rukavice, když jsem se na ně podíval, byly celé zelené od soplů, ale protože mi bylo horko, byl jsem zmatenej a byl jsem v pekle kašlal jsem na to. Trochu mi ze začátku dělalo potíž pečivo správně třídit, ale nakonec jsem se do toho nějak dostal. Horší bylo horko. Nevzal jsem si na plac pití a málem to se mnou švihlo. Vdržel jsem až do rána a řekl si že už tam znovu nepůjdu, ale přišel jsem. Pracoval jsem tam skoro měsíc, nevim proč, asi proto, že jsem člověk a to je synonymem pro blbce. Jenže přece jen jsem odešel dřív než jsem očekávál. Makali jsme u takový podivný mašiny ze který se sypali bábovky, když jste ty bábovky dali do pece vznikly housky. Ta mašina měla závadu, ucpalo se těsto. Jako správnej borec, jsem si řekl, že to vyčistim a taky jsem to řekl týpošovi co tam v tu chvíli byl se mnou. No ale v tu chvíli co tam strkám ruku tak ten postiženec hejbne takovym železem a fik do mýho prstu, vyndám ho a čumim na něj, on to moc nechápal, protože jeho IQ bylo asi tak 62... Z prstu se valí krev takže jdu za jednou kamarádkou a ptám se jetli nemá náplast. Nemá a říká ať jdu na pohotovost. Moc se mi nechce, ale když mi to nakonec na vrátnici zalepí a krev teče dál, nechávám se přemluvit. Na pohotovosti jsem čekal víc jak hodinu. Krev mi přestala týct a už jsem chtěl odejít, jenže pak mě sestra zve dovnitř a říká, že mi to alespoň vyčistí a jak začne čistit začne mi zase týct krev, tak zavolá doktora aby mi to zašil.
"Ale, ale... to je malinká ranka," povidá doktor.
"Jasně."
"Takženc... to zapošijem, ale s ti si ani nemusel chodit k doktoru, já měl takovejch zranění tisíce."
"Fajn, ak udělejte něco aby to nekrvácelo a já vypadnu."
"Jo, jdu na to, posaď se."
"Voukej."
Ehm, no... tak jo, jo. Ale, ale. Musim to uděla znova, vzal jsem si špatnou nit. Tak áno. No ještě to není ono. Hm, hm. Jo bude to dobré, sestři zavažte to."
Sestra mi to zavázala a já šel za doktorem aby mi napsal zprávu, jenže obvaz začal prosakovat. Doktor se podíval na obvaz, pak na mě a znovu to převázal, potom řekl: "Ach jo." Podal mi lístek a já řekl:"Kujů, nashédanoů..."
Šel jsem domů a do pekárny už se nikdy nevrátil. Odpracoval jsem tam měsíc galejí... ale dodnes mi nezaplatili ani korunu.

---