Kouzelník

Pro milovníky odpočinkových krátkých textů další dílko. Takže na jiném bojišti ve stejný čas.

    Konečně se blížil konec téhle zbytečné války. Pomyslel si velitel páté orčí kupanie. Jeho garda, vrchol a výkvět armády, se právě řadila na pasece. Jejich silné železné zbroje a kůže opatřené proti kouzlům znamenaly průlom ve vedení válečnického umění. Ano, téhle nádheře on velel. Nic je nemohlo zastavit. Ani mráz, ani oheň ba ani dotěrné dotazníky orčích úředníků. V duchu se pochechtával vlastní genialitě, když ho jako jediného napadlo použít masti živlů k ochraně vojsk. Tiše se usmíval a kochal se pohledem na řadící se voje.
    Právě v tom okamžiku se z lesa vyřítila malá postavička v pokasané róbě, která jí evidentně překážela v běhu. Doběhla až do prostřed seřazených šiků a gardy a začala vřískat nesrozumitelné zaklínadlo. Orkové si ji se zájmem prohlíželi a sledovali její snažení. Ukázalo se, že se jedná o mladičkou čarodějku. I přes její malý vzhled z ní vyzařovala utajovaná moc. Nakonec konečně pronesla poslední slova zaklínadla a kolem její postavy se začal šířit magický ohnivý kruh. Všechnu zeleň v okruhu 50 sáhů sežehl na prah. A však s orky to ani nehnulo. "Hlupačka, " zachechtal se ork. Začala znovu zaříkávat. Její slova zastavil až úder železné rukavice.
    Probrala se v kruhu smějících se orků. Rychle nabývala vědomí a přitom přemýšlela jestli ji neznásilnili a proč je ještě na živu. Sláva aspoň ji neznásilnili. Předstoupil před ni velmi velký ork. Asi velitel. Neměl na sobě brnění, ale jeho kůže se leskla magií. Jsou nějak chráněni, pochopila. "Tak co čarodějko? Co mi teď uděláš? Jsem imuní vůči magii ohně, větru, vody a země. Co mi provedeš?" Čarodějka se zamyslela, až se jí na čele vytvořila dlouhá vráska. Po chvíli uvažování se narovnala a ve tváři se jí rozhostil výraz člověka, kterému je jasné, co se stane. S podivným klidem si vyhrnula rukávy a potichu se zeptala: "Tak schválně jak moc jsi imuní vůčí kouzlu kastrace..."

---