Lovci v hypermarketu

Pepíček tiše stál za regálem a sledoval zpoza rohu tatínka, který se tiše plazil sotva pár kroků od něj zelenými konfetami a harampádím. Několik metrů před tatínkem ležela spící karboflexka. V tom se v rohu police něco pohnulo, Pepíček tomu ale věnoval jenom letmý pohled - věděl o kostce másla která se ustrašeně snažila zasunout až do rohu fochu.

Přesunul svojí pozornost zpět na tátu zrovna a v tu chvíli se to stalo: tatínek který se na chviličku otočil k Pepíčkovi se nechtěně dotknul zlomené násady od smetáku, která vedle něj ležela spola zasypaná papíry, a druhým konce přejela po hliníku spodních fochů regálu. Zaskřípění ve zlomku vteřiny následoval překvapivý dusot - vyrušené hejno trvanlivých mlík se s dutým pleskáním rozuteklo na všechny strany.

V hnízdě z rozřezané lepenky se zlověstně vztyčila karbina rozhlížejíc se po zdrhajících tetrapacích. Její díra na imbus zachytila vyjevenou tvář lovce, přeskočil vypínač a flexa se s šíleným řevem rozjela po podlaze rozhazujíc zbytky obalů. Pepíček s hrůzou sledoval jak úhledným obloukem zatočila do mezery mezi tatínkem a rohem regálu - flexa mířila přímo k němu, šla cestou nejmenšího odporu.

Skrčil se v prvním reflexu, ale v tom mu hlavou projelo co mu otec vždy říkal: „Rozdíl mezi lovcem a kořistí je pouze v postoji jeho mysli“. Vzápětí mu naskočil obraz jeho oblíbeného mistra Jody kterého našel v prázdném kindrvajíčku vyvrženém nějakou zdivočelou vrtačkou. Malý vzrůstem, velký srdcem, ukročil do dráhy vřeštící karbiny od které odletovaly rozžhavené hliníkové piliny jak si to jakoby proti přírodním zákonům šinula vodorovně po stěně regálu.

Ještě stačil napřáhnout v ruce v oblíbené pozici ze hry na pistolníky, a tleskout - lépe by to jistě nesvedl ani Steve McQueen, aby ho vzápětí odhodil náraz setrvačnosti společně s mistrem Jodou i tatínkem z jeho hlavy kterou naplnil jenom hmat dlaní držící kluzký plast s rotujícím kotoučem rozjetého stroje.

V tu chvíli strážný anděl který má na starosti odbor péče o opilce a děti zatáhl za kabel flexy končící v nedaleké zásuvce a zpětný ráz jí vytrh Pepíčkovi z rukou.

Přemožená flexka udělala pár postupně se zmenšujících koleček, zafrkala a složila se na bok. Pepíček cvakl vypínačem zrovna ve chvíli když k němu docházel tatínek oprašující si po cestě kalhoty. V očích se mu míchal ještě strach s nastupující hrdostí na zdatnou ratolest.

Po chvíli společně vykročili bok po boku, syn se svým prvním úlovkem a hrdý otec; od nohou se jim ustrašeně klidily plazící se rohlíky.

Jak se jen bude vyjímat na zdi nad rodným krbem - flexa s krásným zbarvením na boku:

Diju Jevíčko