Dědek

Je to fakt hooooodne dlouho co jsem to ze sebe vyplivl tak privrete aspon jedno ocicko :)Diiiik

DĚDEK Žila , byla maminka s tatínkem a ti měli synka. Pětiletého Tomáše. Tomáš si už od oběda hrál s rodinným mazlíčkem jezevčíkem Ronym a sousedovic o dva roky starším klukem Honzou. Lezli po stromech, stříkali po sobě vodu ze zahradního bazénku, tahali a prali se se psem, povykovali a křičeli celý den, až je maminka musela několikrát okřiknout. Zkrátka ten den se vyvíjel tak báječně, že si Tomáš vůbec neuvědomoval čas. Maminka ho několikrát volala, že je načase jít domů. Když už měla dost marného volání, musela si pro něj dojít. Doma to vypadalo na výprask ( vždyť už se skoro stmívalo ), ale maminka uklidnila tatínkův hněv ( „Tys nebyl určitě jinej !“), takže si Tomáš marně hladil zadek předem. „ Zítra ani na krok ! „– zlobil se ještě tatínek, „ zlobíš a mohl by si tě odnést DĚDEK, co po večerech sbírá zlobivé nebo zatoulané děti. „ Tomovi se rozsvítili oči zvědavostí. Tatínek odešel do pokoje, kde se po výchovné lekci spokojeně usadil do křesla k televizi, otevřel si pivo a zapálil cigaretu. Vyfukoval právě třetí šluk, když ho Tomáš zatahal za rukáv od košile. „ Tati, kdo je ten DĚDEK ? To opravdu chytá malé děti ? „-upíral prosebně oči na tatínka. -„ To víš že jo ! Chytá obzvlášť kluky, co neposlouchají své rodiče a potloukají se po ulici, když se rozsvítí první lampy ! Pak takového kluka DĚDEK chytne a doma si ho potom upeče k večeři ! „- rozvíjel svou bujnou fantazii tatínek. Maminka zaslechla poslední větu a honem nakoukla do dveří – „ Už bys toho mohl nechat, nebo pak neusne ! Podívej, celé ti to věří !" „ Jen mě nech maminko, sám jsem DĚDKA jednou večer potkal ! „ – nepřestával tatínek. „ Pak kdo z vás má víc rozumu ! „ – hodila po něm utěrkou – „ a ty si mazej vyčisti zuby a do postele, podívej kolik je hodin !“ - Druhý den si Tomáš směl hrát jen na terase před domem a Honza se mu za to smál. Naštvaný Tomáš na něj křičel „ Počkej! Jen co se rozsvítí první lampa, přijde si pro tebe DĚDEK a dá si tě k večeři když budeš venku ! „ Honza na něj vyplázl jazyk a řekl : - „ A stejně přijdu, stejně přijdu na večer, abys vědě, že tě táta jenom tak straší a žádný dědek není !“ Dostál slova. Tom ho vyhlížel zadním oknem, jak se domluvili. I večeři nezvykle rychle snědl jak byl napnutý. V tu chvíli zablikala první lampa. Nejdříve jen slabě fialově až se nažhavila do pouliční žluté. Hned nato se objevil Honza a začal před okny tajtrlíkovat. Producíroval se sem a tam s rukama v bok, dělal obličeje, dlouhý nos, zkrátka ukazoval, že se může procházet jak se mu zlíbí. Najednou ho něco těžkého uhodilo do hlavy. Podivně pomalu se sesunul na zem. Tomáš na to vykuleně zíral s nosem přilepeným na sklo. Z roští za Honzovou ležící postavou vystoupila shrbená postava. Rozhlédla se po ulici a pak si chlapcovo tělo přehodila přes záda. Ještě jednou se zadíval pátravě na okno za kterým teď už ležel Tomáš se zavřenýma očima a zakrytýma ušima. -„ D Ě D E K !!! „- ještě chvíli počkal a pak co nejopatrněji vykoukl přes záclonu. Ulice byla prázdná. Zvedl se a pádil do kuchyně – „ Mami, mami ! Sousedovic Honzu sebral DĚDEK !!! „ křičel nepříčetně . „ Vidíš, jak si ho včera vyděsil tatínku, „- zlobila se maminka „ pojď ty moje zlatíčko, žádný dědek přece není !!! maminka ti poví pohádku. Tu noc měl Tom i přes pohádku divoké, hrozné sny. - - Daleko za městem v opuštěné cihelně seděly tři postavy, zahalené do potrhaných, špinavých hadrů. Jedna z nich třídila dětské svršky na úhledné hromádky. „ Čerstvý maso už sme dlouho neměli ! Takový v popelnici jen tak nenajdeš ! „ Oheň se rozhořel jasnějším plamenem a rozpadlou cihelnou se začala linout vůně čerstvě opékaného masa …

---