Zatím bez názvu

Usedla na pelest postele. Vzápětí se však znovu vztyčila s ulekaným výrazem ve tváři. Byla zmatená….připadala si jako potrhaný ušpiněný a zmačkaný list papíru, na který se ještě před chvílí mohly psát verše a milostné dopisy a………..
Potřebovala se vykoupat, ale odpor ke svlečení všeho toho co měla na sobě ji nutil odkládat tuto proceduru.Obávala se, že se jí udělá špatně a bude blinkat a snad z toho všeho umře, až se obnažená uvidí v zrcadle. Zaschlé zbytky toho všeho, co na ní zůstalo po tom podivném aktu o kterém lidé tvrdí, že je to to nejkrásnější, co lze prožít. I když byla i ráda, že to má za sebou. Byla už mezi svými kamarádkami poslední, která se zbavila panenství. Ach……..kde zůstaly sny o princi, který ji unese na svůj zámek a tam bude zahrnuta tou nejfantastičtější něhou a láskou….takovou, o jaké ještě nikdo nikdy nenapsal, protože to bude to velké první opravdové milování……….“krávo,pitomá, blbá, idiotská krávo……..“ šeptala do syrového přítmí. Pomalu se počala svlékat. Nejraději by se neviděla……..snažila se na sebe nedívat, ale i přesto………cítila,jak se jí místy prádlo přilepilo na pokožku…….fuj….to odporné něco, ani se to nepokoušela správně pojmenovat …….přischlo jí místy k tělu…..právě na těch nejméně příjemných místech. Nejraději by to všechno nadobro vyhodila, myslela, když ušpiněné spodní prádlo odkládala.
Umývala se dlouho a důkladně a přesto, že se znovu a znovu třela namydlenou žínkou a znovu a znovu se oplachovala pod sprchou, přesto si stále připadala nějak „nedomytá“. Ulehla, ale nemohla usnout, stále se jí vybavovaly obrazy minulého večera a noci. Když se jí to konečně podařilo, propadla se do těch snů, které se jí nedařilo prožít, ale co by bytostně ráda prožila. Byl to jeden z těch zvláštních obrazových sledů událostí, které se skutečně staly, ale s trochu jiným průběhem i výsledkem – tedy přesně takovým, jaký by ji učinil šťastnou.
Probudila se a snažila si uvědomit čas……….je navečer……..či brzy ráno….? Dilema vyřešil telefon……“ano,………Věrko……..ano,……ano…….jo……dobře budu tam za půl hodiny. Podvečer byl podmračený a sychravý. Lidé v tramvaji byli zachumlaní do svých svrchníků i sami do sebe. Tvářili se nasupeně a nepřístupně. Konečně. Vystoupila a ve vchodu do menzy ji ovanulo příjemné teplo kuchyně ozdobené vůní jídel. Věrka už dojídala. Přivítaly se a ona usedla vedle ní…..“ty nebudeš jíst?“.....zeptala se jí. …….“Ani nemám chuť…..jen si dej, je to docela dobré a ty nevypadáš nejlíp…..“…..zvedla se tedy a zašla pro jídlo.
Zamířily z menzy do kavárny opodál, ale Věrka se najednou otočila……“změna plánu, jde se k nám.Pavel je v Praze a malá je s babičkou v Komárově, tak si udělejme večer pro sebe a vlastně můžeš u mne i přespat……co říkáš.?.....“ Přikývla na souhlas a tak se rozeběhly k refýži ke které právě přijížděla tramvaj.
Uvařily si kávu a usadily se v kuchyni Věrčina bytu. „Tak co, jaké to bylo?......anebo se raději ani nemám ptát?......ne, raději se ani neptej……..strašné!!!!!! Strašné!!!!!!!! Hnus!!!! Ale, ale ale…..“opáčila Věrka……“snad ne až tak, ………..možná je to ještě příliš čerstvý prožitek a podle tebe i zřejmě příliš čerstvá rána…..Ne,ne…ne,“….přerušila ji……je to ještě horší! Myslela jsem, že se jen tak pomazlíme,chtěla jsem se s ním obejmout a líbat, ale ……ale on se na mne vrhl jako zvíře a dobýval se ke mně až jsem křičela bolestí…..a vůbec, raději se na nic neptej……jó,holka, co jsem ti říkala. Když jsem viděla ten jeho malíček ozdobený tím příšerným nehtem……ale máš pravdu, nechme toho. Anebo spíš…..možná by bylo dobré, kdybys mě vyslechla. Víš, že mám skvělou tetu no a ona mi jednou, když uznala, že jsem v tom správném věku, uvařila kafe a napřed jsme si jen tak vyprávěly……asi proto aby si mě trochu oťukla a pak se nenápadně zeptala jak jsem na tom se sexem a já jsem bez skrupulí přiznala, že blbě a že jsem ještě panna……což ji nikterak nerozhodilo…..spíš mi to připadlo, že jí to bylo docela vhod. A tak mi dala rady k nezaplacení…….především mi kladla na srdce, abych se nikterak neostýchal ujmout se od počátku iniciativy tak, abych si mohla řídit celý akt podle sebe……..a pokud by se to nedařilo, pak ho jednoduše „odrovnej“ rukama s takovým elánem a elegancí přitom, že nebude schopen se nijak ubránit a akceptuje vše co budeš dělat bez nejmenších námitek……a nejvíce mne zaskočila,když mne ponoukala, abych jeho ejakulát….když už k tomu dojde nenechala zmařit, protože je to naprostá hormonální bomba…..a tak si ho holka užij do poslední kapičky……pokud máš ovšem jistotu, že je ten chlap zdravý …..poučovala mne dlouho do noci a já jí tenkrát naslouchala s otevřenou pusou jako malá holka…….ale musím přiznat, že to byly rady k nezaplacení a věř že se naprosto a beze zbytku osvědčily. A pokud se ti jednou podaří chlapa svou promyšlenou iniciativou překvapit, pak je tvůj a bude se za tebou plazit po břiše jako nějaký otrok a bude ti zobat z ruky jako vrabec…….i když to zase není nijak potěšující a já bych to ani tak nechtěla…..je to ovšem pořád lepší, než kdyby to bylo naopak a ty bys se musela plazit před ním…..nakonec, pokud spolu později máte děti je to fakt skvělý, protože pokud má doma všechno, co v sexu ke svému uspokojení potřebuje, je téměř jisté, že ti ho žádná z jeho sekretářek jen tak neodloudí……a pokud se o to nějaká husička pokusí…..a jen si tak lehne a roztáhne svá stehna……..no pak asi také skončila,……..ale to je už o něčem jiném….“ uzavřela Věrka svůj monolog……….“A co bylo dál?“…….doptávala se………“ No, než jsem poznala Pavla, raději jsem se vymlouvala na to, že jsem po nějakém zákroku, nebo že mám mencky……ale byly to takové ty nahodilé známosti o kterých jsem předem věděla, že nikam nepovedou…….pak mi někdy v červnu volala teta, že jede na pár dnů do Paříže a jestli bych nechtěla jet s ní……..no a takovou příležitost jsem nemohla nevyužít. Požádala jsem o změnu termínů u dvou zkoušek a i když jsem trochu zariskovala, podařilo se mi je zvládnout. Už tehdy jsem dělala nějaké překlady a tak jsem měla něco peněz a něco mi dali naši a na Husův svátek jsme se s tetou uvelebily v lůžkovém voze a nazítří jsme před polednem vystupovaly v Paříži. Byl to pro mne úžasný zážitek. Nakonec jsme tam pobyly skoro tři týdny a pro mne navíc to byla úžasná jazyková praxe Jednou při procházce po nábřeží Seiny jsem natrefila na stánkové antikváře, kde bylo možné sehnat kde co a v jednom stánku jsem mezi mnoha postaršími knihami zahlédla novotou zářící asi snad ani nečtenou. A to byl snad přímo dar samých nebes…….je to tamto“…….vstala a vyjmula z knihovny už nenovou brožovanou knihu…..jméno autorky jí nic neříkalo a název si překládala jako „něco o extázi v sexu“…“no nenapadlo mne tehdy nic jiného, než že tu knihu musím mít a tak jsem se pokoušela usmlouvat s antikvářem cenu…..něco mi spustil, ale skoro třicet franků mi tehdy bylo přece jen hodně ale on se mě nakonec zeptal odkud že jsem, protože můj přízvuk mu asi přece jen zněl trochu cize no a když jsem mu řekla že z Československa, tak mi ji nakonec s chápavým úsměvem dal za osm franků. Když jsem to pak povyprávěla tetě, tak se na mne durdila, protože nesnášela, aby se ve Francii a v Paříži obzvláště naši občané prezentovali jako chudáci. Když skončila svůj výklad, chtěla vidět ten poklad, pro který byla celá ta přednáška…s dovětkem, že když budu něco potřebovat jen ať jí řeknu, ať se vůbec neostýchám……a pak vzala knihu. Byla jsem v rozpacích, protože mi nepřipadlo nadvakrát, že mne s ní přistihla a to i přesto, že byla v tomto směru nesmírně tolerantní a chápavá.“…….“Tak to je myslím opravdu skvělé, že se ti podařilo splašit takový poklad“…..vyhrkla ze sebe, když si ji dost důkladně prohlédla. „Zamlouvám si ji, až si to nastuduješ,…..prosím, jsem už sice trochu stará, ale velice mne zajímá o co všechno jsem asi tak přišla‘.dodala s úsměvem….
I já jsem zalistovala knihou, pravda nebyla jsem ve franině ještě zdaleka tak dobrá jako Věra, ale pochopila jsem, že jde o velmi dokonalou recepturu na sexuálně bohatý a zdravý život. Nijak mi to zatím až tak příliš nedocházelo, ale jedno jsem věděla….že bych si ji potřebovala důkladně přečíst……Věra mi s chápavým úsměvem knihu vtiskla zpět do náruče, když jsem ji chtěla vrátit……“jen si ji nech na jak dlouho budeš potřebovat, ale ohlídej si, ať ji neutratíš, to by mě hodně mrzelo“……dodala……….“pojď, ukážu Ti něco“……vedla mne do ložnice k zvláštnímu regálku, na kterém byla uloženy zvláštní věci, které spolu zdánlivě nijak nesouvisely. Kamínky, oschlé luční květy, nějaké ptačí pírko,a další drobnosti, které nebyly identifikovatelné to vše v menší skleněné etuji, pod tím nějaké kusy pestrých látek stočených do úhledných válečků po celé šířce přihrádky, pod tím nějaké malované krabičky a nádherné svíce ve skleněných nádobkách, z nichž se linula příjemná vůně hřebíčku a snad i vanilky a ještě dalších nevtíravých vůní, které nedokázala pojmenovat……..podívala se tázavě na Věru……“tak to je Jaruško náš oltář lásky a milování“…..usmívající se Věra jí vysvětlovala a když viděla, že jí Jarka příliš nerozumí……vzala dva látkové válečky ……,,pojď, povím Ti o tom všem“……vrátily se zpět k nedopitým šálkům kávy.
,,Víš, mám vlastně nepředstavitelné štěstí, že jsem poznala Pavla. Byl ochoten akceptovat náš sex jako skutečný obřad….obřad milování, …….obřad, který je vzájemným obdarováváním ale současně i holdem našemu vztahu a naší LÁSCE. Je obtížné to vysvětlit a můžeme si o tom popovídat až si přečteš tuto knihu, pak určitě porozumíš sama. No a protože každý obřad by měl mít nějaké místo, se kterým bude trvale spojován,………udělali jsme si tamten oltářík, který nám symbolizuje všechno, co nás spojuje a co spoluprožíváme“……začala zvolna rozvíjet válečky s látkou, ze kterých se vyklubaly dva jednobarevné šátky. Které pak složila napůl a volnými konci je k sobě svázala, takže vznikl jakýsi návazec, dlouhý zhruba něco přes metr…….,,no a tyto šátky pak navážeme svými konci k sobě, takže vznikne jakýsi magický kruh, kterým oddělíme místo ve kterém se spolu milujeme od ostatního světa a kam si naukládáme naše posvátné polštářky a nejrůznější věci…..olejíčky,lubrikanty,utěráky….“
,,Bože Věrko, jak to všechno časově stíháte, vždyť než si to všechno připravíte, tak to musí trvat celou věčnost“………..,,no a v tom je právě ten kouzelný princip, totiž my spolu nesouložíme, my se spolu milujeme!!!! A právě celý ten obřad, který milování předchází nás uvolňuje a umožňuje nám se lépe soustředit na náš obřad, protože to OBŘAD skutečně je a to je na tom všem úžasně povznášející. Není to takové to fádní odbývání potřeb naší lidské sexuality, je to MILOVÁNÍ se vším co k tomu patří a bez ohledu na čas, případně místo…. když někam odjíždíme…….a nemusí to být jen na dovolenou….bereme některé obřadní věci sebou…..Pavel se mi nedávno svěřil, že si už vůbec nedokáže představit, že by se měl milovat způsobem, jakým to probíhalo před tím, než jsme se poznali…….navíc měl se mnou ty začátky velmi těžké, nijak jsem mu to neusnadňovala a mnohdy se zdálo, že se kvůli tomu rozejdeme, ale teď je mi za to všechno nesmírně vděčný a já vlastně jemu také.Podívej“,…… Jarka si teprve teď všimla,že sebou v jednom ze šátků přinesla i malinkou krabičku, ze které teď vytahovala nějaký větší řetízek s nějakým přívěskem…..byl nádherný, ale nechápala, že je tak veliký……ale Věrka jakoby vnímala její otázku a rozepnutý řetízek si dala kolem pasu….
Jarka k ní udiveně vzhlédla……,,víš, to je dárek od Pavla, mám ještě pár takových rozkošných maličkostí, ale jimi se chlubit nemohu, jsou totiž příliš intimní“…..dodala
S Jarkou se zatočil svět……já pitomá idiotská kráva debilní……nechám se zprznit od takového prasáka……běželo jí hlavou……byť ten ,,prasák“ je krasavec k pohledání, vždy prvotřídně oblečený skoroinženýr……….kam jsem dala oči,…….či vlastně hlavu, když jsem
……nedomyslela, Věrka si všimla, že se s ní něco děje a tak sáhla do skříňky a vytáhla nějakou láhev……nalila do skleniček a přidala trochu ledu,……,,Jaruš, nebuď smutná, vždyť není všem dnům konec…..na zdraví!“……….. Podávala jí skleničku s alkoholem……pomalu usrkla nápoje a teplá, příjemná horkost se jí rozprostřela v ústech.
Po druhé skleničce na ni přišla bolestná lítost….ten stav, kdy z očí najednou vytrysknou potoky slz. Rozeštkala se a Věrka viděla, že je zapotřebí, aby se důkladně vyplakala.
,,Rval se do mne jako hovado, nebyla jsem ještě připravená a tak mne celou odřel a doškrábal připadám si snad jako po porodu a ne po nějakém milování.“……štkala Věrce v náruči.
Nechala ji plakat a přemýšlela, jak jí pomoci. Nechtěla jí nějak vnucovat svou pomoc, ale na druhé straně si byla jista, že Jarka, - jak ji znala – se cítila tak zostuzena, že by ji k lékaři asi ani nedostala…..snad bych ji mohla alespoň prohlédnout a zjistit, jestli není nějak vážněji zraněná……říkala si Věra.
Když se konečně začala uklidňovat, nechala ji chvíli o samotě a chystala se jí ustlat v komůrce…..ale pak jí napadlo, že bude lépe, když si spolu ustelou v obýváku. Šla tedy aby rozložila sedačku a připravila spaní. Za zády se jí po chvíli ozvalo………,,Věruš, nestel, já se vrátím na koleje, chci se ještě jednou pořádně vykoupat“……….,,Jarko, máme rozestláno a do vany jsem už napustila vodu, takže se můžeš jít vykoupat a já se na Tebe pak kouknu.“ Jarka se snažila jí to vymluvit, ale ona ji nekompromisně vzala za ruku a zavedla ji do koupelny, kde jí dala čistý koupací plášť. Připravila si pak věci na ošetření, kdyby to bylo nutné a pomalu upíjejíc ze své sklenky čekala,až se Jarka vykoupe. Nebyla tam dlouho. Vyšla z koupelny celá nervozní a uslzená……………,,Jaruš, ukaž se já se Ti na to pro jistotu podívám“….,,mám tu pár věcí, které by na to mohly být dobré, aby se Ti ulevilo“ dodala pro jistotu. Jarka se nakonec uvolila postoupit tuto proceduru. Věra viděla, že je skutečně hodně odřená a poškrábaná, ale nezdálo se, že by to bylo vážné. Když ji ošetřila, Jarka si s úlevou oddechla………,,Obávala jsem se, že to bude horší, ukrutně to bolelo, ale teď se mi trošku ulevilo“………….,,Je to jedinečný přípravek, napsal mi to lékař po porodu a tenkrát mi to opravdu velmi pomohlo.Je chladivý a zklidňuje poraněná místa.“ Dodala Věra.
Ulehly, když před tím Věra nalila oběma po skleničce. Po chvíli se Jarka ozvala…..,,vlastně ani nevím, jak jste se s Pavlem dali dohromady. Něco jsi mi o tom zvláštním seznámení říkal, ale příliš moudrá jsem z toho nebyla…….“………:Věrka chvíli mlčela a pak se rozvyprávěla.
,,Bylo to asi před jedenapůl rokem, když jsem seděla v ,,Univerzitce“ s Janou ……znáš ji… tou blondýnkou z mediny. Obě jsme měly před zkouškou a tak jsme šrotily až se nám z hlav kouřilo.Druhý den jsme se po zkoušce znovu potkaly v menze a rozhodly jsme se,že si na oslavu někam spolu vyrazíme. Daly jsme se do pucu a vymyslely jsme si, že půjdeme do Pavcu, ale když jsme tam dorazily byla tam už taková fronta,že jsme to vzdaly.Spolu s námi se stejně rozhodli i dva kluci z techniky, kteří mezi sebou hovořili něco o Šuřinkách…jako že se tam vypraví. Slovo dalo slovo a vydali jsme se tam s nimi. Měli tam nějaké známé a tak doufali, že se tam nějak dostaneme. Kámen úrazu byl ten, že to byl maškarní a my jsme byly bez kostýmů. Pavel rozmlouval s nějakým pořadatelem a ten mu přivolal fousaté individuum, ze kterého bylo vidět jen oči a širokánský, zubatý úsměv.Ten nás nějakou chodbou zavedl někam do zákulisí, kde měli nějaké kostýmy, které jsme po nějaké chvíli dohadování na sebe nakonec navlékli. Usadil nás pak u jednoho stolku poblíž scény, kousek od klavíru. Řádili jsme jako utržení ze řetězu…,oni totiž měli také po zkoušce. Oba skvěle tančili takže to byla celkem povedená zábava. Když po půlnoci kapela složila instrumenty do futrálů, tak ti dva usedli ke klavíru a začali hrát…..no občas se drobet nedařilo, ale vždy se znovu našli a nakonec to dopadlo tak, že se všichni nahrnuli ke klavíru a hrálo se na přání a zpívalo se …..no dovedeš si to jistě představit. Pak jsme se nějaký čas neviděli. Odešly jsme totiž s Janou dříve, protože jsme byly úplně KO. Jednou zjara jsem se s ním potkala v menze. Přisedl si ke mně,……bylo málo místa…a když jsme si ujasnili odkud že se známe, dali jsme se do řeči a on mě lákal, ať s ním jdu na přehradu , že se jde vykoupat. Když jsem namítla, že je sice pěkně, ale zřejmě ještě přes to na koupání příliš brzy, jen se smál a tak jsem nakonec ze zvědavosti přivolila….že tedy půjdu s ním. No a tak jsme jeli. V tam nádherném prosluněném dni všechno vonělo a procházka od tramvaje na přehradu byla docela příjemná.Když jsme došli na Sokolák užasla jsem. Na pláži byly více než metrové hromady ledových jehlic – byla jsem poučena, že tak vypadají sluncem rozpadlé ledové kry, které zůstaly u břehu. Pavel se svlékl a skutečně vlezl do té ledové vody. Lákal mě tak, že jsem nakonec neodolala a chystala se tam za ním, když jsem si uvědomila, že se nebudu mít do čeho převléci. Byla jsem tu chvíli tak opilá jarem a jeho vůní a navíc Pavlovo vypracované mužné tělo k tomu všemu bylo tak mocným magnetem, že jsem ze sebe stáhla těch pár hadříků, co jsem na sobě měla a vlezla jsem do vody za ním. Reagovala jsem naprosto spontánně a abych řekla pravdu dodnes si to vlastně nedokážu vysvětlit. On sám byl mým jednáním tak zaskočen, že se ke mně ani nepřibližoval, jako by respektoval mou nahotu a snažil se být diskrétní. Až později se mi svěřil, že ho mé jednání tak silně překvapilo a vzrušilo, že tím byl naprosto zmaten a přesto, že měl tisíc chutí připlavat ke mně a pokusit se mě obejmout……nedokázal v sobě najít tu sílu, protože jsem mu připadala příliš ,,Božská“……..nakonec vylezl z vody první a přinesl mi k vodě svou osušku abych se mohla osušit a obléci. Já sama jsem byla hodně vykolejená jeho chováním, skoro jsem se připravovala na nějaký zápas o ono to vše proběhlo s takovým ,,glancem“, že si mne tím naprosto získal. Zašli jsme na pak na čaj do hospůdky u Lva….Je to nahoře nad Sokolákem. Když jsme vešli zazněl mohutný aplaus. Těch několik hostů, kteří tam byli nás totiž sledovali a uzavírali sázky, zda do vody vlezeme, či nikoliv. Ti co nakonec vyhráli nám teď koupili džbánek svařáku a odmítali nás pustit, dokud to nevypijeme. Doseděli jsme tam až dlouho do večera a já pak v šalině budila svým lehkým oblečením senzaci, protože navečer už bylo docela chladno, ale já po té ledové koupeli a půl litru svařáku byla tak rozhicovaná, že jsem to chladno nijak nevnímala.
Je zvláštní, jak se člověk může ve svých odsudcích vůči někomu mýlit……….No a tak to bylo vlastně všechno…….V menze jsme se setkávali častěji a zašli jsme občas i do kina a poprvé jsme se líbali na rozloučenou když jsme se rozjížděli na prázdniny. Bylo mi to dost divné, když Pavla předcházela pověst neodolatelného svůdníka, který se pomiloval s každou, na kterou se umanul. Mi to ani tak nevadilo, protože jsem náš vztah stále brala za přátelský a docela mě bavilo, když holky v menze závistivě koukaly, div že jim oči nevypadly z důlků. A docela mi vyhovovalo, že na mne zatím s ničím nijak nenaléhal i když mnohdy bylo zřejmé, že s tím má trochu potíže. Poučena tetou i odbornou literaturou jsem ctila starou známou pravdu, že neotrkaný kozlík sice dokáže oplodnit kozenku, ale nic víc nedokáže………a já jsem nehodlala být ve vztahu obětí takového nekňuby. Mnohdy ho mé jednání dost mátlo a často jsem ho docela nepokrytě provokovala a on se najednou cítil nějak nesvůj a snažil se rychle vycouvat. Docela jsem se tím často bavila, až jsem si uvědomila, že ho svojí otevřenou a neskrývanou přímostí notně psychicky,,demoluji“. Ale asi to mělo ještě druhou stranu mince a to skutečnost, že jsem ho totálně přitahovala jako rybář, když vytahuje rybku na udičce a měla jsem ho zcela ve své moci, takže kdykoliv jsem na něj mrkla, přiběhl za mnou jako dobře vycvičený pejsek……..legrace byla, když jsem ho zahlédla s nějakou dívkou a stačilo mrknout nenápadně očkem a byl můj…….ale často jsem ho zmátla i tím, že jsem jeho kontakty s jinými dívkami nejen tolerovala, ale i přehlížela a tak když se mi přišoural s omluvou, tak jsem ho odbyla tím, že je přece svobodný muž a že si vlastně může dělat co chce a navíc jsem mu popřála dobrou zábavu…..no a to ho úplně konsternovalo…..byl z toho úplně na větvi a vůbec to nechápal. Jednou se mi svěřil, že mi vůbec nerozumí a že si nedovede představit, jaké by to bylo, kdybychom započali budovat ,,hlubší“ vztah. Přišlo mi to docela k smíchu a dala jsem mu to nepokrytě najevo a pásla jsem se na jeho rozpacích. Vůbec nechápal, jak má reagovat a co si s tím počít. Řekla jsem mu tehdy, že je ještě malý chlapec a až trošku povyroste, že – bude – li mít ještě zájem, tak ho poučím a vysvětlím mu, jak to s těmi váženějšími vztahy vlastně je.“
Odmlčela se a pohlédla na Jarku,………..,,nespíš ještě?..........,,ne, pokouším si to všechno představit……..vždyť jsi ho celou dobu tahala na vařené nudli…….to vůbec nechápu.“

___________________________O__________________________

Slyšela, jak Věrka povídá dál, ale zvuk její řeči se zvolna vzdaloval a slábnul, připadalo jí to jako tehdy ve Florencii, když v jedné galerii se opozdila za průvodcem, protože ji zaujal jeden z obrazů, který představoval zvláštní scenerii, která naprosto naplňovala její obraz údoli Delf. Nechápala, proč ji to dílo tak intenzívně oslovilo a proč právě teď, když chtěla naslouchat Věřinu vyprávění. Ale nebyla sto nalézt správnou cestu nazpět k tomu vyprávění, které ji tolik zaujalo. Uvědomila si zvláštnost proměny, která se s ní i v ní odehrávala. Znovu se ocitla na semináři, kde musela představit se svým rozborem díla Umberta Ecca….Foucaultovo kyvadlo. Měla s tím nesmírný problém, protože se nedokázala přinutit ke čtení a úvahám nad tím věhlasným dílem. Jednou, když už se blížil termín semináře v zoufalství otevřela knihu nazdařbůh někde uprostřed, na stránce se objevilo číslo kapitoly……….63. Připadlo jí jako něčím magické a tak se pokusila něco načíst. A stal se zázrak, najednou ji děj zaujal tak, že se od čtení nedokázala odtrhnout. Když pro ni přišla Karla odvedle, že je čas jít na večeři, byla z toho přímo nešťastná, ale protože měla domluveno, že jí kolegyně měla přinést nějaké studijní texty,byť nerada,šla s Karlou. Když se pak vrátila, odmítla lákavé pozvání na večírek a zavřela se v pokoji.
Quantum mortalia pectora caecae noctis habent!
Jak mají slepé noci smrtelnou hruď!
A děti hmoty to nikdy nepostřehly!!!!!!!
Až tato část textu ji zastavila její usilovné čtení.Latinský text si dokázala sama přeložit, což jí pozvedlo sebevědomí, které notně degradovala původní nechuť ke studiu textu. Znovu se jí vracel obraz chvíle prezentace její seminární práce, když vnímala, že i její spolužáci naslouchají se zaujetím……..ale i odtud se zvolna počala přemisťovat někam do vlastního dětství, když odmítá jíst maso, protože jí protivně lezlo do zubů a ona je začala přímo nenávidět. Boj, který podstupovala s rodiči každou neděli, když se ji snažili donutit alespoň kousek, protože byla neduživá a chudá a vlastně kdovíjaká ještě….dodnes v ní zůstal nějaký podivný odpor k neděli……..a také jakési Liber mutus………opět skok nazpět k Eccově úvaze…….a i k jeho alegorii snu……..sen ve snu….snu……..a odněkud se ozve citát……….
,,Všichni osvícení lidé od Šimona kouzelníka až po Postela hledají princip věčného ženství právě v bordelu!!!!!!!!!!!!
Uviděla ten citát jako ceduli nad nevěstincem na okraji nějakého města, které znala, ale v tom snu si je nedokázala připomenout. A pak se zase ocitla v nějaké podivné krajině a stejně podivné společnosti. Nechápala dobře co se vlastně odehrává, až po chvíli pochopila, že jde o nějakou podivnou svatbu. Když jsem se odhodlala přeptat, kdo že jsou svatebčané, nějaký podivný muž na mne divoce sykl a tak jsem raději zůstala zticha. Teprve po obřadní svátosti se ke mně někdo přitočil a šeptl,že šlo o Ježíše Krista a Maří Magdalenu. Podoba onoho muže se nápadně podobala zpodobnění Leonarda Vinci……zmocnil se jí podivný třes ne nepodobný záchvatu padoucnice a ona v zoufalé snaze překonat tuto nezvladatelnou křeč ze snu vykřikla až její zoufalý výkřik probudil Věru.. Otočila se k ní a když si uvědomila, že se Jarka pokouší vymanit z nějaké snové vize pokoušela se ji ukonejšit jako se konejší malé dítě, ale když se k ní přiblížila, Věra jakoby si uvědomila blízkost nějaké osoby která se ji snaží pomoci a tak se k ní přivinula s bezprostředností touhy dítěte po mateřském obětí. Věra ji tedy přijala a objala její ještě trochu třesoucí se tělo. Nepřipadlo jí to nějak zvláštní i když se obávala Věřiny reakce po probuzení. Bože, kdyby je tak viděli…..určitě by si mysleli, že jsou lesbičky!......proběhlo jí myslí…..ale po chvíli usnula. Jarka se ocitla v něčí náruči a to se jí skutečně nezdálo i když se cítila i ve snu podivně, teplo k ní přivinutého těla jí bylo příjemné a tak se mu odevzdala……bylo to o to příjemnější, že to teplo po ní nic nechtělo, jen ji objímalo a konejšilo…..naprosto nezávazně a nezištně……měla by si to někam poznamenat, aby na to nezapomněla…..ale nechala toho protože nemohla rukama příliš pohybovat. Ale než se jí podařilo rozluštit co jí v tom brání, znovu se ocitla ve svém dětství……byla ve škole a za ní sedící spolužák si delikátně pohrával s jejími vlasy. Už delší čas vnímala onu podivnou přízeň a náklonnost, kterou jí projevoval. Dokonce jí to nejen nebylo nepříjemné, spíše naopak. Jeho doteky a šimrání jí působily zvláštní slast, která jí protékala s podivnou intenzitou zády až se jí mnohdy zmocňovala podivná závrať, kterou jen s obtížemi sama zvládala. Najednou to tu bylo znovu s naprosto stejnou intenzitou, která v ní probouzela zvláštní vzrušení. Když se v ní probudila touha sen se prudce proměnil v divoký zápas, který podstoupila s ………….BOŽE NE!!!!!! JEN TO NÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!! Ložnicí se rozlehl zoufalý výkřik! A na scéně se objevila opět cedule s nápisem Všichni osvícení lidé od……...
Na průčelí podivného domu někde v pohraničí……okolí páchne močí a po okolí se povalují ve vzácné symbióze nedopalky cigaret, použité kondomy a prázdné plechovky a láhve od alkoholu……..udělalo se jí nevolno……jako když si při prvé menstruaci byla nucena vyměnit vložku……

A z ničeho nic jde uličkou, vonící právě upečenými rohlíky a čerstvým chlebem. A nevolnost se mění v obrovitánský hlad, který ji probouzí. Bojí se otevřít oči…..ale nakonec zjišťuje, že čerstvé pečivo skutečně voní a zaslechne tlumený hovor…………...když se konečně rozhodne rozhlédnout se do toho voňavého rána, chvíli jí trvá, než si uvědomí kde je a……..stačí si rychle uvědomit podivný film, který se jí promítal do jejích snů……za hlavou se jí ozvalo přání dobrého jitra…….Věrka se nad ní nakláněla s ustaraným pohledem ve tvářích…………. ,,tak co, jak jsi se vyspala?......měla jsi asi nějaké zlé sny, protože jsi docela hlasitě po noci křičela, až jsem se o tebe bála……..ale ne, neomlouvej se a pojď posnídat. Pavel přijel už ráno, protože dnes má nějakou neodkladnou práci zde…..a přinesl nám voňavé a křupavé rohlíčky……
Nevnímala to nijak zvlášť, nechápala, proč je její Pavel zde, když má být ještě někde jinde, co ovšem bylo nad slunce jasnější……musí vstávat….a to jí nebylo příliš vhod……jednak kvůli Pavla, jednak proto, že na sobě neměla kromě kratičké košilky a kalhotek vůbec nic… a navíc ještě vycpaná vložkou…………. tak se před Pavlem nehodlala předvádět. Jarka si to zřejmě uvědomila a tak jí přinesla župan, který zůstal někde ležet……..,,ale jestli si chceš ještě poležet, tak klidně zůstaň v pelechu, Pavel stejně za chvíli odchází“…….prohodila k ní. Ozvalo se zaklepání….,,podala bys mi ,prosím tě, tu károvanou vázanku?.......a k Jarce prohodil …..,,ahoj ospalče! To jste včera flámovaly, že nemáš chuť vstávat?....přeptával se s tím jeho zubatým úsměvem ,,od ucha k uchu“……zamňoukala mu na odpověď neurčitě a po očku si prohlížela jeho atletické tělo, právě čerstvě vymydlené a ozdobené bezvadně čerstvě oholenou tváří. Stál ve dveřích už sice v kalhotách, ale ještě bez košile a stále se na ni zubil……dělala, že se nedívá, ale zpod přivřených víček si ho důkladně prohlédla.,,Bože, jaké má Veruna štěstí, dostat takového chlapa k oltáři,….no to už člověk musí mít v životě notnou kliku……“….běželo jí hlavou. Chvíli bylo ticho, ale pak se odněkud z předsíně ozval jeho příjemný hlas……,,Věruš, já už jsem…….“……,, počkej chvíli, dodělávám ti sváču….už to budu mít, jen to zabalím.“…pak se ozvaly kroky cvakly dveře….,,zavolej mi, kdy se vrátíš, abych věděla jak s obědem……“….ozvala se Věrča……,,dnes nic nekuchti, zajdeme si někam na gáblíček, než půjdeme pro kluka…..a že Jarku zvu také……“
Ale tento dialog se už k Jarce nesl z obrovské dálky…..usnula. Byla zase tou malou školačkou, která se vrací se svým ,,milencem“ z hudební školy domů. Chodili sice na klavír každý k jiné učitelce, ale hudební nauku měli společně. Bylo před prázdninami a ona cítila jeho fyzickou blízkost oním zvláštním už skoro ženským instinktem….bylo jí s ním tak příjemně, že se u branky k jejich domu stále nemohli rozloučit. O něčem hovořili, ale skoro nevnímali obsah toho rozhovoru, protože mezi nimi se konal trochu jiný dialog, ke kterému nebylo potřebí slov….vyprávěla si spolu jejich těla, přesto že se spolu nijak nedotýkali, ale potřeba takového kontaktu se jim už docela zřetelně vyjevovala v jejich podvědomí.Najednou zařinčelo kuchyňské okno a z něj se ozvalo….,,Jaruško, pojď prosím, budeš mi muset skočit do konzumu pro chleba, tak se vy milenci můžete spolu ještě projít…“ vlídně se na oba usmála ……hrklo v ní, když zaslechla slovo ,,milenci“ a všimla si, že on také zčervenal. Odběhla tedy domů…….a tady sen přeskočil…….a bloudil nějak časem,…..,,odvedle se ozvalo šeptnutí……..,,taky si ještě zdřímnu“…a Jarka zalehla vedle ní. Cítila, jak ji obejmula a tak se k ní přitáhla aby mohly navzájem lépe sdílet své teplo…….ženská náruč……běželo jí hlavou……přítulnost mateřského bezpečí a dobroty…….ne vlastně to nejde nějak verbálně ani vyjádřit – uvědomila si. Možná bych měla…….zasekla se….co by měla…? Co by měla??

Když se konečně dostala na kolej, bylo už po poledni. Na oběd v menze už bylo stejně pozdě a vlastně ani neměla hlad……pojedly s Věrkou u ní doma. Konečně se jí podařilo pozbavit se alespoň částečně pocitu nečistoty na sobě i v sobě. Měla v úmyslu se ihned znovu osprchovat, ale rozhodla se, že se pokusí odolat tomu nutkání neustálé potřeby zbavovat se nějaké pomyslné nečistoty, která na ní ulpívá a ona se jí ne a ne zbavit……
Zamkla za sebou dveře, protože neměla chuť na něčí společnost. Spolubydlící se na zkoušky připravují doma a vrátí se na kolej až těsně před zkouškou – za tři dny. Mohla si tedy užívat samoty k tomu, aby se se vším pokusila nějak psychicky vyrovnat. Venku bylo dusno a jistě přijde nějaká bouřka…….pomyslela si. Svlékla se a přetáhla si přes hlavu pouze to neskutečně veliké a vytahané triko, ve kterém se ovšem cítila nejlépe. Obloha se skutečně začala zatahovat tmavými mraky a do místnosti se vkrádalo šero. Cítila v sobě nějakou křečovitou napjatost, se kterou se kradla kolejní chodbou, ve snaze vyhnout se nevítanému setkání, které by ji zcela pozbavilo možnosti věnovat se sobě v klidu intimního prostředí svého pokoje. Na podšálek dala několikrát přeložený kus papíru, na který pak postavila mohutný válec svíce v jejímž krátkém těle prosvítaly skrze vosk úlomky hřebíčku a nového koření. Když si ji zapálila rozlilo se po pokoji mihotavé světlo a po chvíli i příjemná, lehká vůně kořením provoněného vosku. Odněkud zdáli dozníval rachot hřmění nadcházející bouře. Zavřela pootevřené okno současně s prvními kapkami deště, které začaly pleskat do okenních skel a na plechu okenní římsy se rozeznívaly ony podivně nepravidelné zvuky ve stále zrychlujícím se rytmu. Nasadila si sluchátka a pustila si gramofon. Praskot ve sluchátkách se po chvilce proměnil v melodii a zpěv její oblíbené Miriel Mathié. Oknem dovnitř pronikl oslnivý přísvit blesku, který proťal šero. I plamen svíce se zakomíhal. Všimla si složeného papíru, který zasunula za sklo poličky na stěně. Vlastně si jej ještě nestačila přečíst Když si ho všimla na tabuli vzkazů v menzovní chodbě, právě jí zastavil Rob a tak ho ani nerozbalila, aby si ho přečetla, jak byla tím setkáním překvapená - a tak ho ve chvatu dala do kabelky a pak ve spěchu zasunula za sklo poličky na stěně. Zvolna rozbalovala skládačku z listu A4 o které si myslela, že je od Sváťky, které půjčila nějaká skripta, protože její jméno bylo napsáno jakoby jejím pečlivým a úhledným rukopisem, ale teprve teď si uvědomila, že je to něco jiného….něco….ach Bože co to je?....na stránce byla nějaká báseň, ale v přítmí pokoje se text nedal přečíst. Původně si chtěla rozsvítit lampičku, ale pak si přisunula svíci a pohladila svýma očima prvé řádky.

Hledám Tě
Přestože vím že jsi
Cítím Tvé vůně
Slyším Tvého srdce tichý a pravidelný tep
I Tvou dlaň ve své
Vnímám
I to jak míjíš mne
I světélka ve studánkách Tvých očí
Řekni
Prosím řekni mi
Čím pro Tebe jsem
Snad vánkem, co Tě zlehka míjí
Snad jen mihotavým světlem
svící co nejblíže svému srdci

Snad barevným sklíčkem v dětské dlani
nebo obyčejným prostým úsměvem
ve sluncem prozářené tváři
Nevím
nemám nejmenšího zdání
nemám nikde nejmenšího stání
nemám než pár slov
a vlahou sladkost polibků
v záňadří
pro Tebe schovávám je………

Vilém…….to určitě Vilém……sakra proč právě musela potkat toho zatraceného Roba. Nemohl se přicmrndnout o chvíli později……nebo raději vůbec! Zanaříkala sama v sobě až se jí slzy rozlily po tváři. Za okny to už pořádně bouřilo a ona to všechno vnímala jako nějakou osudovou Boží očistu……..natáhla se na posteli a pozorovala stružky dešťové vody stékající po skle okna. Zvolna se jí vybavovalo to příjemné odpoledne, když se z ničeho nic rozpršelo a ona bezradně stála u východu z menzy, když ji oslovil………,,nepotřebuješ někam zavést? Mám tu auto“……pohlédla na něj, ale pak se rozhodla a rozběhla se za ním k autu. Když se uvelebili na sedadlech a jemu se konečně podařilo nastartovat, zeptal se jí, jestli chce na fakultu, nebo na koleje……náhle se rozmyslela a vyhrkla ………,,na přehradu, chtěla bych teď na přehradu“…….,,teď na přehradu? A co bychom tam dělali v tom dešti?“ ……,,ráda se v dešti koupu……..mám to ráda, protože tam nikdo není a mohu se koupat úplně hanbatě nahatá“……..nakonec na přehradu nejeli, protože měla seminář, takže ji svezl na fakultu a ona mu odběhla dříve, než si sní stačil něco domluvit…….pozoroval ji jak běží ke vchodu až mu zmizela v přítmí schodiště nevlídné budovy…….
Pak se spolu porůznu vídali a občas prohodili pár slov, ale to bylo jaksi vše. Vůbec ji nenapadlo, že by s ní rád navázal bližší kontakt – a docela se tomu i divila, protože byl pohledný a urostlý mladík na kterého holky rády pohodily očkem a ona patřila k těm, které se líbily také…..připadlo jí proto divná jeho poněkud příliš zdvořilá rezervovanost, kterou k ní choval. Pak ho několikrát zahlédla s mimořádně krásnou dívkou….seděli spolu na koncertě a zahlédla je i jednou, nebo dvakrát někde v kině. Tak to hodila za hlavu a dál se jím nezabývala ……….i když……..no někdy jí to přišlo i trochu líto a myslela si, že by mu snad mohla zkusit trochu nadběhnout a otestovat si jak to s ním vlastně doopravdy je. Úvahy ji zaujaly natolik, že si ani nevšimla, že bouře už přešla a venku se skrze mraky prodraly poslední paprsky podvečerního slunce. Vzduch v pokoji byl nasycen vůní svíce. Sfoukla ji a otevřela si balkónové dveře. Z kalužin se stala zrcátka, v nichž si obloha prohlížela svoji podvečerní vizáž. Nadechla se čerstvě promytého vzduchu. Bylo by fajn, být teď na přehradě a ponořit si tělo do čerstvé vody a zaplavat si jen tak ,,hanbatě svlečená“ a oddávat se příjemným pocitů, které vyvolává po těle proudící voda, jíž v tom nebrání nepříjemně studivý chlad mokré látky plavek. Bylo by docela fajn být tam s ním a zadovádět si ve vodě…….jen tak, pro radost z pohybu …….ale i pro radost z laškovného, nezávazného flirtu s milým a hezkým klukem.
Odvedle se ozvalo skřípnutí kliky balonových dveří, a tak ty své rychle tiše přivřela, aby si nikdo nevšiml, že je na pokoji. Když se pak dveře odvedle zase zavřely tiše dovřela i ty své. Pootevřela si tedy výklopné okno a dala si na vařič hřát vodu. Vrátila se k oknu a pozorovala lidičky,trousící se na kolej a jiné, kteří zase vycházeli ven za zábavou, nebo na schůzku……... Když zaslechla bublání vody šla si připravit ……kávu, nebo čaj?.....pojednou se nemohla rozhodnout…….nakonec si udělala kávu, protože čaj došel. Usedla a znovu si četla těch pár veršů. Pravda, nejsou ničím vyjímečné,………ale jsou její, dal si tu práci a napsal pro ni pár veršů. To není jako koupit někde nějakou kytku….tady se musel snažit….přemýšlet….snažila si představit jak to asi psal, kolem možná i pár pomačkaných papírů…….Tak, jak ho znala jí ani ve snu nepřišlo, že by jí někdy poslal nějaké verše. Vlastně ji nikdy nějak ani nenapadlo, že by pro ni někdo nějaké verše psal. Snažila si to srovnat sama v sobě a při tom si nějak uvědomila, že se mezi holkami zatím nenašla jediná, která by se takovým darem pochlubila. Buď žádná verše nedostala, anebo je považovala za tak intimní dárek, že se jimi nehodlala chlubit. Byla na rozpacích. Budu mít potřebu se tím někomu chlubit, anebo si to ponechám jen sama pro sebe? Namísto odpovědi se do jejích úvah vrátila hořkost předvčerejšího zážitku. Sakra, proč jen musela natrefit na toho zatraceného Roba? PROOOOOČ???? Hučelo jí z toho v hlavě. Vzpomněla si na knihu, kterou jí Věrka půjčila. Vzala si ji a začala si v ní listovat. Už názvy jednotlivých kapitol byl neobvyklý……už třeba první…..,,Od sexuální extáze k magii“, nedával naději že jde o seriozní čtení, ale Věrka by určitě nečetla a nedoporučovala jí četbu nějakého braku………začala tedy od začátku…..,,Těm, kdo vědí, že sexualita a duch jsou totéž.“………,,Jak se řeka vlévá do moře, co je ve mně žije v tobě.“…….zamýšlela se nad úvodními citáty……….,,Láska je pojivá tkáň vesmíru.“……….,,Tělo je nejvyšším chrámem“ Nezdá se.že nějaký brak by tiskl citáty toho druhu. Četla se stále větším zaujetím. Začala si uvědomovat, že Věrka měla opravdu mimořádné štěstí, když se jí podařilo získat tuto knihu. Musela si vzít na pomoc slovník a pak chvíli hledala ve skříňce, aby našla nepopsaný sešit. Rozhodla se totiž, že si bude dělat poznámky a hlavně si chtěla opsat některé citáty, které ji upoutaly.

V hospodě bylo dost hlučno. Bylo skoro obsazeno. Vilém si dal pivo a mlčky zvolna upíjel. Seděl u stolu zatím sám, ale očekával, že se co nevidět objeví nějací známí. Byl unavený, protože si byl odpoledne přivydělat nějakou korunu a skládání nákladu ze železničních vagónů nebyla právě lehká práce, obzvlášť, když šlo o asi patnáctikilogramové kartony, které nebylo zač pořádně uchopit. Ale to je už pryč a on si teď může dát své oblíbené sýrové krokety a piva co hrdlo ráčí. I když by byl raději někde jinde s někým úplně jiným. Nemohl zatím ani tušit, jak Jarka zareaguje na jeho dopis. Doufal, že jí nebude k smíchu. Nevěděl, zda ji miluje a vlastně o tom nějak zvlášť nepřemýšlel. Jisté bylo, že ho poutala celou svou bytostí. Byl si jist, že pokud se mu naskytne vhodná příležitost, pak ji získá. Nevěděl odkud se v něm ta jistota bere, ale byl připraven ji využít, aby mohl konečně trávit volné chvíle spolu s ní, aby se mohli lépe poznat…….z úvah ho probudil Ferda, který se nějak nepozorovaně přišoural k jeho stolu. ,,Co čučíš do piva jak kakabus ……nebo si nešťastně zamilovaný?“ ,,Asi máš pravdu, trápí mně jedna skvělá holka…….a co je nejhorší, že to teď už asi ví….zatím co já nevím vůbec nic a možná budu za vola“ …..sklesle se svěřoval Vilém.
,, Víš, Vildo, jdeš na to příliš zpozdaleka. Ztrácíš čas nějakými dopisy místo abys neotálel a bral holku hákem. Desetkrát…..stokrát Tě pošle do háje, ale nakonec se stejně poddá a bude Tvoje.“……..Nereagoval na jeho radu, ale najednou se rozhodl, že nebude dál marnit čas, mávnul na vrchního a chystal se odejít..,,Kam valíš…? …..divil se Ferda….ale on jenom mávl rukou a odvrkl, že ještě něco má a že se ještě vrátí, i když to neměl v úmyslu. Vyšel ven a nadechl se čerstvého vzduchu. Ani si nevšiml, že u piva přečkal bouřku. Všechno vonělo a z omytých chodníků stoupala pára jak vysychaly. Šel na tramvaj. Když zahýbal za roh potkal Věrku s Pavlem. Pozdravili se a když se už minuli zavolala na něj Věrka…..,,Nepotkal jsi se v menze s Jarunou?“ ………přeptávala se…….,,ne, neviděl jsem ji……proč se ptáš?“……,,ale měla jít s námi, ale nedorazila,……kdybys ji někde potkal, tak jí prosím řekni, že na ni čekáme ve Flóře,….ahoj, a děkuji.“ Zašel tedy ještě jednou k menze, aby se podíval, jestli ji snad cestou nepotká…….naskytla by se mu příležitost……a mohl by ji pozvat, protože má nějaké peníze, které by stačily na několik večeří, než jen na dvě. V menze už pochopitelně nikdo nebyl, jen v kuchyni se ozýval hluk umývaných nádob. Vyšel tedy ven. K refýži dojížděla čtyřka a tak do ní nazdařbůh nasedl. Vyjel až nahoru na konečnou. Za točnou zahnul ke koleji a zazvonil u vchodu. Přišla mu otevřít načepýřená holka a bez řeči ho pustila dovnitř.Nevěděl kde Jarka bydlí, tak se musel několikrát přeptat až konečně stál u jejích dveří. Uvnitř bylo ticho. Ale on zaklepal…….měl ve zvyku klepat docela důrazně…….a tak se po opakovaném pokusu zevnitř ozvalo..,,kdo je?“……správa kolejí, děláme kontrolu, otevřete prosím.“ Věra uvnitř si teď nadávala, že se ozvala, ale když ono to klepání bylo tak energické, nenapadlo ji ani v nejmenším, že to je jen nějaký šprým…….přehodila si přes sebe župan a šla otevřít. Jaké bylo její zděšení, když se za dveřmi objevil namísto nějakého kolejního úředníka Vilém, ani nelze popsat. Ale hned se vzpamatovala, rychle ho vtáhla dovnitř a zavřela dveře.,, Co tu prosím Tě děláš?“vyhrkla na něj. ,,Mohl jsi alespoň zezdola zavolat“…….no promiň, ale já jsem netušil, že vám tu už nainstalovali telefony. Potkal jsem totiž Věrku s Pavlem, kteří Tě čekali a tak mě poprosili, abych Ti vyřídil, že tě čekají ve Flóře…..no a tak jsem si řekl, že Ti to zajdu vyřídit a zkusím Tě pozvat také a“……..,,no jaké a?“ hodila po něm ne právě vlídný pohled…………,,Ale však víš…..“nedořek. Chtěla mu nějak stroze odpovědět, ale namísto toho jí do očí hrkly slzy.
Stál vprostřed místnosti jako opařený. Něco se stalo,ale nevěděl jak reagovat…..nechtěl aby ji snad napadlo, že se ji snaží dobývat přehnanou snahou konejšit její bol….i když si zase byl vědom i opačné možnosti, že totiž má nějaký závažný problém, se kterým nelze na potkání každému svěřovat. Stál bezradně uprostřed místnosti a nejednou z něj vypadlo něco naprosto neuvědomělého……….,,neměl bych odejít?........jak se uslyšel, nejraději by si jednu vrazil. Ta otázka mu připadla nejstupidnější ze všech možných, které by tato situace vyžadovala….,,ne, prosím zůstaň“….pokoušela si osušit slzy….,,zůstaň prosím“……ale jí bylo hloupě, protože si setkání s ním takto nikdy nepředstavovala, pokud ji někdy něco takového napadlo…skoro to stálo za úvahu….myšlenky se jim oběma převalovaly v jejich mozkovnách jako vlny příboje, že skoro bylo možno očekávat, jak se jejich hlavy pod jejich náporem začnou kymácet ze strany na stranu. SAKRA, CO MÁM TEĎ DĚLAT????? Pokoušela se rychle něco vymyslet. …….,,Třeba by bylo dobře, kdybychom se šli trochu projít, možná bys přišla na jiné myšlenky….je tam docela příjemně….lijavec všechno umyl a čerstvý vzduch je na blbou náladu docela vhodný lék.“………. Vlastně to je docela dobré východisko, řekla si. Vyrazí s ním tady někde kousek na Kraví horu, určitě tam bude docela příjemně a pak se sním rozloučí…stejně asi bydlí na Kauničkách……,,ty myslím bydlíš na Kauničkách,….nebo se mýlím?“…. prohodila poněkud nesměle, jakoby ta otázka měla něco předznamenávat…..,,jo, bydlel jsem, ale kousek odtud má moje teta známého, který je už starý a tak byl rád, že bude mít nějakou společnost a občas i nějakou tu pomoc. A tak mu každý den zajdu něco nakoupit a občas mu s něčím pomohu na zahradě a mám vlastně pro sebe skoro celé podkroví s nádhernou vyhlídkou.“…….no to jsem tomu dala říkala si a vybírala ze skříně něco na sebe…..pláč ji přešel stejně rychle, jako ji přepadl a zdálo se, že se napětí mezi nimi poněkud rozvolňuje.Oba to pocítili, že odchází to něco, co je navzájem odcizovalo….nějaká závora, kterou jakoby byli odděleni........ jako na nějaké podivné hranici, kterou si vlastními úvahami mezi sebou vytvářeli. Posaď se.prosím na chvíli a promiň, že jsem ti nenabídla židli už dříve. Půjdu se trochu opláchnout…..budu za chvíli. Usedl ke stolu a snažil se diskrétně nedívat nikam, kde by to mohlo vypadat, že jako kouká…..ale jí to celkem ani nedocházelo…..vzala si pár drobností a vyšla z pokoje. Pocítil obrovskou úlevu. Ferda! Ten kluk střapatá, má u mě aspoň deset piv!!! sliboval mu v duchu a uvažoval, jak bude překvapený, když do něj ta piva začne nalévat. Ozvalo se zaklepání a jemu nenapadlo, než říci ….,,prosím!“ Dovnitř vstoupila spoře oděná dívka a překvapením vyjekla ale přece jen se zeptala, zda je někde Jarka….odkázal ji na umývárnu, ona poděkovala a zmizela za dveřmi. Z chodby se ozvalo nějaké brebentění, které ale záhy zaniklo, asi jak aktérky rozhovoru odcházely chodbou někam k umývárnám. Všiml si knihy s francouzským titulkem a tak si ji přitáhl a začal si ji prohlížet. Vzápětí však překvapeně zíral jako čerstvý puberťák, kterému se po prvé nějak nenadále dostane do rukou Kámasútra. Vyjeveně civěl na vyobrazení a ani si neuvědomil jak dovnitř vešla Jarka. Když si všimla v čem si listuje zabylo jí trochu nevolno, ale pak se tomu vzepřela a důrazným hlasem mu sdělila, že tuto vzácnost má zapůjčenu ke studijním účelům,ale….dodala s úsměškem….,,pokud by ho to zajímalo, tak mu o tom může dávat konzultace, aby se trochu vzdělal, protože vy chlapi jste v těchto záležitostech naprostá nemehla a tak by každému z vás velice prospělo trochu odborného studia!“….v duchu si řekla…..,,teď jedna nula pro mne chlapečku!“

Přešli náměstíčkem na úpatí kopce. Byl porostlý ozdobnými křovinami sem tam s nějakým záhonem květin až nahoru k hvězdárně, která stála na samém vrcholu
Mt Bú, jak ji také nazývali. …..,,mohu?“…..a aniž počkala na jeho souhlas zavěsila se do jeho paže se samozřejmostí, jakoby tak spolu chodívali zavěšeni odjakživa…..,,promiň, nenapadlo mne, že bys …..“ ale nedopověděl to něco mezi omluvou a výmluvou a ona si se vší naléhavostí té chvíle počala uvědomovat, jak pravdivá asi byly všechny cenné rady, které Jarči dávala její teta. Určitě to musela být výjimečná žena….říkala si v duchu. Je to vlastně jako s automobilem, někdo musí řídit, aby se jiný mohl svézt.Nějak se jim nedařilo zapříst rozhovor a tak se Věra ujala iniciativy:,,Víš, zapomněla jsem ti poděkovat za tvoje veršované psaníčko. Docela mi udělalo radost. Vlastně ti asi nikdy nedokážu vysvětlit jak velkou radost.Jen škoda, žes je nenapsal už hodně dřív.“……,,jak hodně dřív?...měl jsem stále pocit, jakobys se mi stále z nějakého pro mne naprosto nepochopitelného důvodu vyhýbala.
I tehdy, když jsem tě vezl na fakultu jsi mi zmizela dříve, než jsem ti stačil něco říci. ………,,No to máš pravdu, ale ono to bylo tenkrát časově hodně na doraz, protože jsem měla poslední seminář před zápočty a tys s tím svým autem přišel úplně na poslední chvíli…..vlastně jsem ti asi ani nepoděkovala….skoro jsem tam už ani nechtěla jít, ale tys mi zachránil klasák.Takže dodatečně děkuji. No a pak jsem Tě několikrát viděla s takovou kráskou, že až zrak přecházel a tak jsem si byla jista, že někoho máš….a…..co ti je?????“……udiveně se na něj podívala, když se začal smát…..,,Ale to je náhoda! Viděla jsi mne s mojí sestřenicí, která je tak trochu skorovdaná, ale její ženich je toho času na vojně a tak mne občas poprosí, abych s ní někam zašel, protože když jde sama, má s tím problémy.“……vydechla si tak, až to bylo zjevné, ale on nedal znát , že by si toho povšimnul. Právě se mezi oblaky objevil srpek měsíce. …….,,to je fascinující podívaná, nemyslíš“…….skoro zašeptal a ona vnímala blízkost jeho tváře a úst, kterými zavadil o konečky jejích vlasů. Bylo to na ni přece jen trochu nečekané a po tom všem, co ji potkalo, přišlo jí to všechno tak bolestné, že se jí oči znovu zalily slzami a měla co dělat, aby nedostala znovu záchvat pláče. Vnímal, to všechno….byl velmi vnímavý ….ale zdálo se mu, že snad bude líp její slabost přehlédnout…….,,neposadíme se na chvíli?“……zeptal se jí, když došli skoro až nahoru. Neodpověděla …..jen přikývla na souhlas. Zkusil, jestli je lavička suchá a pak prostřel čistý kapesník a usadil ji na něj. ……měl bych něco říct, sakra, měl bych jí něco říct…..ta holka se určitě něčím trápí, ale nemohu být dotěrný…..nebo se jí zeptat a nechat ji, ať se vypoví…….neusedl vedle ní ale podřepl si a chvíli jí pohlížel do tváře, jako by si chtěl přečíst odpověď na svou otázku. Nemotorně ji vzal za ruce……,,Jarko, cítím, že Tě něco trápí a bolí……je mi líto, že nevím, zda bych ti mohl nějak pomoci…..nechci být dotěrný a vyptávat se,…..ale pokud by ti to mohlo pomoci, povídej…..povídej o čemkoliv a já ti budu naslouchat,………..třeba se ti uleví,………každý máme nějaké to své trápení a je někdy velmi obtížné takové břemeno zvládat…….můžeš mi věřit, že to bude jen mezi námi dvěma.“ Chvíli mlčela, jakoby se rozhodovala a pak šeptla…….,,chceš-li mi pomoci obejmi mne, prosím….“…….čekal cokoliv, ale toto bylo to poslední, čeho by se nadál…..chtěl tedy usednout vedle ní, ale ona se postavila a sama se k němu přitiskla. Objal ji svýma rukama jen tak, jak se objímají přátelé, ale ona se znovu ozvala…….,,přitiskni mne k sobě, prosím…ještě víc ………….choulila se v jeho objetí a on vnímal její tělo, jak se k němu vší mocí tiskne. Jsou objetí, která se člověku vryjí do paměti..... prožitků, jako když rytec zhotoví rytinu, kterou už nikdy nic nezničí…..připadlo mu, že tuto chvíli určitě uchová v paměti. Cítil, jak se přemáhá, aby se nerozeštkala……Bože měl ji v náruči ….objímal ji….možná by ji mohl i líbat……ale on jen stál a tiskl ji k sobě. Připadal si nemotorně a hloupě, ale něco mu říkalo, že to tak snad bude nejrozumnější. Vlastně ani neví, jak dlouho tak stáli, než se zklidnila. Zaháněl pocity, které evokovalo objetí s tak nádhernou ženou, když se její prsa chvěla zadržovaným pláčem a vnímal tu hebkou měkkost břicha a….ne,……ne….proboha teď ne! Nařizoval si……teď by to bylo otřesné, kdyby se stalo, že by si všimla, jak ho vzrušuje její blízkost…..objetí……ale ona skoro jakoby ho chtěla zkoušet tulila se k němu jak nejlépe uměla. Vlastně i ona si to uvědomila, ale chtěla ještě chvíli zůstat tak, jak jsou,………chtěla si alespoň drobet vzít sebou….k sobě…..bože, jak toužila po něčem takovém….stulit se do něčí náruče…….vlastně ne něčí……..do náruče příjemného muže……muže, který ji obejme, protože to ona potřebuje, protože to ona vší mocí chce…..a tak ji obejme a bude ji objímat a ona si bude moci to objetí vychutnat……nebude po ní nic chtít a nebude se jí ničím a nijak vnucovat……nebude ji šmátrat oplzle po těle a shrnovat sukni a nebude……ach ne ne……… raději nemyslet na nic…….cítila se tím okamžikem šťastná……..najednou to přišlo…..spadlo to snad ze samotného nebe, či z některé z těch hvězd, které jí zářivě blikaly svými šťastnými světélky nad hlavou a které objevila právě teď, když samým vzrušením a štěstím z té chvíle zkusila otevřít oči, aby se přesvědčila, že to není nějaký klamavý sen, ze kterého se probudí a všechno pojednou skončí…….o ona nebude v náruči tohoto sympatického mladíka, ale bude si na prsa vší silou tisknout nějaký polštář a kolem bude cvrkot, jak se holky budou předhánět, která bude dříve na záchodě a pak v koupelně……….budou se mačkat jedna přes druhou u těch tří umolousaných zrcadel a budou si nadávat a jedna přes druhou plivat pěnu zubní pasty do těch tří umyvadel, která nemyje stejně nikdo jiný než ona…..ona a vlastně ještě Eva…ano Eva……ta jediná je jí ze všech blízká i tím, že nebývá sprostá a stále se usmívá a na případné sprosťárny nijak nereaguje…….čím to je, že ty holky dokážou být někdy tak nesnesitelně vulgární….?????.......běžel jí hlavou ten mohutný zapletenec myšlenek………ale ona ho zaháněla a tiskla se k NĚMU!!!!!!!!!!!JSI BOŽSKÝ TY MIZERO A JÁ JSEM ASI ZTRACENA!!!!!!!!!...........ALE NECHTĚJ TO PO MNĚ!!!!!!!.......PROSÍM, NECHTĚJ TO PO MNĚ, PROTOŽE TO BY BYL NÁŠ KONEC!!!!!!!..........BUDEŠ MUSET BÝT HODNĚ TRPĚLIVÝ CHLAPEČKU!!!!!!!................A PAK SE UVIDÍ!!!!!!!!
Všimla si, jak se od ní snaží trošku odtáhnout………..všimla si, že …….ach ne, pochopila a zmocnila se jí obrovská potřeba odvděčit se mu za tu nádhernou chvíli, KDY MOHLA BÝT VLASTNĚ PO PRVÉ SAMA SEBOU, BYŤ SE OBJÍMALA S MUŽEM!!!!!!!!!!...SLYŠÍTE HVĚZDIČKY???????...........MOHLA JSEM BÝT SEBOU!!!!!!!!........Vyvinula se mu jemně z jeho náruče a pohlédla mu do tváře. Viděl jak se jí lesknou oči……plné břehy slz……nádherných,………úžasných slz……!!!!!! …..I on teď pocítil dojetí…..a i v jeho očích se zableskla slza. Dobře si jí všimla. Myslela, že to už nikdy nedokáže, ale přece jen se o to pokusila. Znovu se k němu přivinula a dala mu dlaně kolem šíje. Přitahovala zvolna jeho tvář ke své. Dlouze se mu zadívala do jeho očí. Leskly se stejně jako asi ty její. Viděla v nich něco neidentifikovatelného, co nedokázala pojmenovat, ale o čem s určitostí věděla,že to chce poznat, že se to chce naučit pojmenovat a že to chce mít …….vlastně ani ne vlastnit….ne, jen prostě mít…….že kdykoliv bude potřebovat bude vědět, kde to nalezne a že jí to bude k mání aniž by za to musela ona něco…….ne ….ne…..pryč s těmi dotěrnostmi! Věděl už, že se políbí,……věděli to oba…..nechávali plynout tu chvíli, jakoby si chtěli dobře zapsat všechny detaily do svých duší, protože už oba jistě věděli, že to bude to nejsprávnější místo, kam taková chvíle patří……ano,……ano……do duše…….tam, kde bude blízko k srdci.
Museli se vrátit z poloviny kopce zpět pro jeho kapesník, který zůstal prostřený na lavičce pod hvězdárnou, ale ona nedala jinak, tak se tam vrátili. Pečlivě ho oklepala a pak jej s ještě větší pečlivostí poskládala………,,chtěla bych tě o něco požádat“…….tázavě na ni pohlédl… ,,Mohla bych si ten kapesník nechat?.......Dám ti za něj jiný.“…….hlesla dovětkem….,,Ale jistě, chceš-li, rád ti ho věnuju……..a nemusíš mi za něj dávat jiný.“……,,Ale já bych chtěla, abys měl něco ode mne!“……teprve teď pochopil…..,,Myslím, že to bude docela příjemné mít něco od tebe!“………přecházeli náměstíčko ke vchodu do její koleje, když zaslechl, jak jí asi hladem zakručelo v břiše….usmála se tomu spolu s ním….,,máš hlad. Mohli bychom zajít na nějaký žvanec…..co říkáš?“......přeptával se jí….,,ráda s tebou půjdu kdykoliv příště, ale dnes už ne…….promiň, ale chtěla bych si ten dnešní večer schovat do polštářů, aby se mi vždycky dobře usínalo!“……..,,nerada bych, aby se mi z něj něco vytratilo dříve, než si to tam pěkně schovám! Děkuji, že´s promne přišel a že jsi mě vzal ven……možná jednou pochopíš, jak jsi mi pomohl……děkuji ti, že´s byl diskrétním utěšitelem mého obolavělého srdíčka i mé uplakané dušičky“……šeptala…..,,děkuji ti, že´s mě tak sladce objímal a dal mi trochu teplého světla,……děkuji ti i za to všechno, co jsi neudělal, ač jsi k tomu měl příležitost……. Děkuji ti za sebe i za všechno, co je ve mně, protože jsi mi dal naději a víru“……šeptala a hlas se jí při tom zadrhával……oči se jí znovu zaleskly slzami….,,děkuji….“……nenechal ji domluvit a přivinul ji k sobě….dotknul se svými rty jejích víček a cítil vlhkost její bolesti na jejích řasách……celá se roztřásla……,,já děkuji tobě za to, že jsi….děkuji, že jsem z tebou mohl strávit dnešní večer….hezky se vyspi, budu na tebe myslet!“……políbila ho a už beze slov odběhla ke dveřím, ale pak se ohlédla a chvíli si ho prohlížela, jak tam stojí. Zamával jí a ona mávání opětovala…….BOŽE DĚKUJI!!!!..........JSEM ŠŤASTNÁ!!!JSEM ŠŤASTNÁ!!! SNAD JEŠTĚ BUDU MOCI TO VŠECHNO BLESTNĚ ZLÉ PŘEKONAT!!!!!!!.................. MOŽNÁ, ŽE PŘED TÍM NEŽ VSTOUPÍME DO RÁJE MUSÍME ZAKUSIT BOLESTI PEKLÍČKA!!!!!!!!!!!.......Holky na chodbě na ni vyjeveně zíraly, jak se řítí chodbou ke svému pokoji. Konečně!!!!!!!!...............KONEČNĚ!!!!!!!!!!!!!............Složila se do postele a objala své polštáře. Přestala vnímat okolí……nebylo pro ni v té chvíli nic na světě než ONA!!!!!!!!!! Cítila se být najednou OPRAVDOVOU ŽENOU!! CÍTILA SEBE SAMOTNOU JAKO ONU BOHYNI, KTERÁ JE STVOŘITELKOU VŠEHO!!!!!!!!!!!CÍTILA SE BÝT NEOBYČEJNĚ SILNÁ, BYLA SI JISTA, ŽE DOKÁŽE VŠECHNO NA SVĚTĚ, ČEHO SE JÍ BUDE CHTÍT DOSÁHNOUT!!!!!!!! CÍTILA, JAK SE V NÍ PROBOUZÍ NĚJAKÉ VZÁCNÉ A ÚŽASNÉ POVĚDOMÍ ŽE ONA JE ŽIVOT!!!!!!! ANO, ANO, JE TO TAK, ONA SAMA JE ŽIVOT A JE HO V NÍ PLNO, JE V NÍ VŠUDE A JE JÍM ZAHLCENA A CÍTÍ, JAK SE V NÍ PROBOUZÍ NĚJAKÁ PODIVNÁ POTŘEBA PROJEVIT TEN ŽIVOT DOKÁZAT TO, DÁT VŠEM NAJEVO TU BOŽSKOU MOC, KTERÁ NĚKDE UVNITŘ NÍ ČEKÁ NA SVOJI CHVÍLI, ABY Z NÍ VYTRYSKL TEN PRAMEN, KTERÝ NAPÁJÍ NEKONEČNOU ŽIVOUCÍ ŘEKU ŽIVOTŮ OD VĚKŮ DO VĚKŮ!!!
Ležela a šeptala si všechna ta slova jako nějakou vzácnou modlitbu k jejímu vlastnímu Bohu.. …..nebo snad Bohyni…….chvíli se v tom zamotala, ale pak jí to nepřipadlo jako důležitý problém……pokračovala v té zvláštní meditaci sebe samotné k sobě…..a přicházely jí zvláštní myšlenky, které byly najednou jakoby z úplně jiných světů,……..vnímala najednou tisíceré pocity, které neznala ……….a nedokázala pochopit odkud odevšad se to všechno bere, ale byla si jista, že to je důležité a že se tím oprošťuje od všeho toho kalu, který se jí někde uvnitř usadil a ona se ho potřebovala zbavit dříve, než tam zůstane jako zasychající sedlina….jako lógr v hrnku od kávy, který když zaschne, tak je obtížné hrneček umýt dočista dočista…v duši se ji rozezníval nějaký tichý hymnus na oslavu všeho a ona mu naslouchala bez hlesu a bez hnutí……odevzdána sobě, své duši……svému tělu…….SVÉMU BYTÍ!!!!!!!! Začínala se sama v sobě probouzet aby v ní naplno vypukl Ž I V O T !!!! V šeru noci se odbýval v jejím pokoji úžasný zázrak. Cítila, že se stává ženou, už vlastně není onou naivní a hloupou husičkou, která o sobě ještě příliš nic moc neví………teď už ví…..teď už chápe, teď už vše bude jiné…..opravdovější a určitě kouzelnější…..bude moci čarovat a konat zázraky a všichni ji budou chválit a obdivovat a ona bude na sebe i na všechno její kolem sebe pyšná a hrdá!!!!! Bude se všem směle a vyzývavě dívat do očí! Už se nebude krčit a uhýbat pohledem a schovávat prsa, aby nebyla příliš vyzývavá. Už se nebude nikdy stydět za to, že dostala mencky a každému to s hrdostí oznámí!!.........DOSTALA JSEM TO!! MÁM MENCKY!!!
A jestli si na ni nějaký hajzlík troufne,dá mu bez přemýšlení zrovna a pořádně přes hubu!...A kopne ho vší silou do koulí a ………bude na něj řvát s plna hrdla všechna ta nejodpornější sprostá slova, jaká jen kdy zaslechla a jaká ji napadnou. A kdyby to bylo málo tak řekne Vildovi a on už si s ním poradí, je to přece kus pořádného chlapa, který se jen tak někoho nezalekne a ten ho tak převálcuje, že z toho bude ten hajzlík úplně navždy impotentní a bude z toho mít hemeroidy a ztvrdnou mu játra a nakonec umře na syfilis!!!!!
Zázračná noc plynula a chlácholila její ojizvenou duši i tělo. Podařilo se jí vyšplhat na vrchol s ledovou špičkou, která jí lákavě zářila do jejího života jako nedosažitelný himalájský štít. Teď, když se jí podařilo jej zdolat a když se mohla konečně nadechnout a porozhlédnout se po obzorech svého bytí, teď mohla zvolna sejít zpět do svého života posílena sebereflexí všeho, čím musela projít a co musela překonat, než se jí ke svému vrcholu podařilo vystoupat. Teď už ví, že to není snadné, ale může si být jista, že to kdykoliv dokáže znovu a určitě snáz a bez zbytečných oklik a nějakých zacházek.
JSEM ŽENA!!!!!! JSEM ŽENA!!!!!SKUTEČNĚ, JSEM OPRAVDICKÁ ŽENSKÁ!!!
Ale nejsem jí proto, že už nejsem panna a že mně ten hnusák tak odporně přefíknul….fuj, jiné slovo se pro to snad ani nedá použít. Ženou jsem se stala proto, že jsem se jí stát chtěla a to by se určitě stalo i kdybych se s někým nepomilovala!!!!!!! A určitě by se to stalo dřív, kdyby mi Vilém…...Bože, jak mu vlastně mám říkat…????????.......no kdybychom spolu s ním byli dřív!!“ Ano určitě, protože to byl on, kdo to ve mně probudil,….kdo mne tak úžasně obejmul a choval v náruči a nic za to nechtěl …….a neošahával mne jako handlíř krávu na dobytčím trhu……... sakra, kde se to ve mně všechno bere……

_________________________o______________________________

Zavadil loktem o veřej a venkovní dveře a ta se přivřela s bouchnutím, které se nepříjemně rozlehlou chodbou. ……..,,To jsi ty Jene?“……….,,Ano, to jsem já….omlouvám se, ale zachytil jsem rukávem za kliku a bouchnu dveřmi“………,,ale ne, to se občas stává i mi, mám jiný problém,,,,,,,,,,,,potřeboval bych tvoji pomoc. Pod skříň se mi zakutálela baterka a já ji nemohu vylovit.Nemohl byste mi pomoci?“…………šel ke skříni a sehnul se, aby prozkoumal prostor pod jejím dnem. Zahlédl, jak se napravo něco leskne……..myslím, že vím kde je, ale asi na ni nedosáhnu. Mohl byste mi půjčit vaši hůlku? Vylovil úspěšně baterku a podával ji starci…..,,prosím pane plukovníku!.........,,Děkuji Jene, nemáte chuť na skleničku Frankovky?........ale než stačil odpovědět, už mu podával skleničku. Hladina nalitého moku se ozdobila kolem okraje ,,korálky“………..,,tak na zdraví!“……..přiťukli si spolu. Přičichl si a pak upil drobným douškem. Pokoušel se identifikovat všechny esence, které víno v sobě chovalo………..,,není ti něco, jsi celý jak bych to řekl…..no načepýřený. Přihodilo se něco?......tázal se mladíka, který právě válel víno po patře. …….,,no,víte,vlastně ano, stalo se! Asi jsem potkal dívku, se kterou bych rád zkusil žít……..mám takový pocit nepříjemné obavy, že kdybych se s ní rozešel, tak bych se připravil o životní šanci!“....vypravil ze sebe dosti nejistě. …..,,neposadíš se na chvíli?.............docela rád bych si o tom nechal vyprávět….na dobrou noc“……usedli a stařec na něj nenaléhal…….nechal ho, ať se sám rozhodne zda a co mu řekne……..,,víte,plukovníku, koukám na ni už několik měsíců……vzpomínáte, jak jste chtěl zavést do Rakvic?........pak se rozpršelo a vy jste mi nechal vůz, abych si zajel do menzy. Byla tam tehdy, spěchala na seminář, ale v tom lijavci to byl problém a tak jsem se nabídl, že ji svezu………a tak jsem ji svezl……pak jsme se několikrát potkali a viděli při různých příležitostech. Poslal jsem jí nějaký verš, ale protože na něj nereagovala, tak jsem ji dnes večer vyhledal a on se stal přímo zázrak, kterému nemohu ještě stále uvěřit!......byli jsme se projít a tam se mi svěřila, že ke mně byla odmítavá proto, že mne několikrát zahlédla ze sestřenicí a myslela, že to je dívka se kterou chodím a tak se snažila vyhnout kontaktu se mnou. Dnes jsme se se vším vzájemně svěřili a já se z toho ještě stále nemohu vzpamatovat……….,, Tak to ti chlapče docela obyčejně a upřímně závidím…….vím jaké to bylo se mnou, když jsem poznal svoji nebožku ženu. Byl jsem naprosto k ničemu, naprosto ochromený a neschopný ničeho. Ještě, že jsem byl na vojně, kde nám nedávali příliš prostoru na přemýšlení. A tak tvrdý vojenský výcvik a mnohdy až skoro nelidský dril nedával příliš prostor na nějaké prožívání něžností. Tak život běžel v poněkud jiných polohách, než jak je máte prostor k jeho prožívání dnes. Nejistota plynoucí s tušené blízkosti válečného konfliktu a následná válka dávala životu zvláštní tempo i rytmus. Pak ovšem byla období, totálního odloučení a obrovských obav……ale odpusť že jsem se rozpovídal o něčem tak příliš vzdáleném“............. chvíli mlčeli až pak se ozval Vilém……..,,mám obavu, zda se jí něco nepříjemného nepřihodilo. Je hodně přecitlivělá a něco ji zřejmě hodně bolí…..ale je to zřejmě bolest na duši a ta bolístka je asi hodně veliká…a já si s tím nevím rady, stejně jako si s tím určitě nedokáže poradit ona.“………odmlčel se…….. ,,samozřejmě nemohu vědět oč jde, ale myslím že je na to jedna jediná rada!....TRPĚLIVOST!...TRPĚLIVOST!...TRPĚLIVOST! Žena je příliš křehké a zranitelné stvoření, ale to ti jistě nemusím povídat. Nepátrej po příčině! Stejně bys se jí nemusel dopídit. Myslím, že nejlepší,co můžeš v dané chvíli udělat je být ohleduplným přítelem. Pokus se jí pomoci překonat její problém tím, že jí ponecháš iniciativu. Nechej ji v utváření vašeho vztahu vládnout. Ženy se svou intuicí si dokážou poradit s naprosto nepředstavitelnými problémy a pokud dokážeš být vnímavý k jejím citům, jistě to nezůstane bez patřičné ozvěny!“………ukončil krátký monolog stařec. Zavrtěl se na sedačce a pokynul mu, aby dolil skleničky. Připili si. Víno bylo opravdu výtečné. Chtěl být zdvořilý a tak pomalu upíjel, přestože ho to táhlo nahoru do jeho pokojů………,,Rád bych ji poznal“ spíš k sobě pronesl stařec……..,,když si ji sem přivedeš, tak mi ji doufám představíš“…dodal…… a běž už spát, nemusíš tu se mnou trčet, já si asi stejně ještě budu číst“……dopili tedy a on se vydal ke svému pokoji, když před tím popřál plukovníkovi dobrou noc. Byl by rád plukovníkovi poděkoval, že mu sám naznačil možnost přivést Jarku sem k sobě. Byl by mu rád poděkoval za to, že ho bere spíše za přítele, než za podnájemníka. Je to skvělý muž! V pokoji bylo nedýchatelno a tak otevřel okno a vyhlédl ven. Vlastně jí vidím do oken…uvědomil si………do pokoje pronikla vůně po dešti orosené trávy……pokoušel se odpočítat okno jejího pokoje, ale nedokázal se zorientovat, tak toho nechal. Z konečné se ze skřípěním rozjížděla poslední dnešní tramvaj. Viděl jak zatáčí ven z náměstíčka a sjíždí zvolna z prudkého kopce dolů. Hluk se vzdaloval až skoro zanikl v tom podivném šumu nocí zahaleného města. Vrátil se ke stolu a usedl. Mezi studijními texty a poznámkami bylo několik listů popsaných výpočty……..výpočet pro konstrukci složených nádob…….otočil list který byl popsán nějakým nepravidelně řádkovaným a notně proškrtaným textem. Usmál se v duchu a pak vespod poznačil ……..12.6.1962. ………..….. Pak si vzal čistý list a začal si psát…...

Do menzy šla už na poslední chvíli. Jídelna byla poloprázdná. Jedla pomalu a pokoušela se na nic nemyslet. Měla za sebou nedospanou noc a dopoledne strávené v univerzitce usilovnou snahou nastudovat alespoň osm otázek ke zkoušce. Byla však nesoustředěná a unavená. Musí s tím něco udělat, protože by se mohla dostat do časové tísně a ona si nemůže dovolit riskovat. Prospěchové stípko je pro ni přece jen důležitá součást jejích příjmů a nerada by se uskrovňovala Čtyřistapadesát korun měsíčně je na hranici existenčních možností a tak dvě stovky měsíčně navíc je pro ni dost podstatná pomoc. Stejně si musí přivydělávat aby si mohla koupit něco solidnějšího na sebe a i když nikdy netoužila po nějakých tuzexových exkluzivitách, ráda si občas oblékla něco originálního, byť z z laciného materiálu, co bylo šité na míru. Dokázala si něco spíchnout i sama, ale nejčastěji jí šila její známá, která sice šila rychle a dobře, ale nechala si za to i dobře zaplatit A tak jí nezbylo, než přepisovat texty či dělat korektury. Moc to sice neneslo, ale každá dvacka byla dobrá a ono se to za měsíc někdy docela dobře nasbíralo. Než dojedla rozhodla se, že se musí především dát dokupy. Když procházela vestibulem hodila ze zvyku očkem po vývěsce ze vzkazy……..a ejhle, ne jeden, ale zrovna dva vzkazy………aha to je od Věrky…….a to je od Vilíka…….život je plný překvapení. SLÁVA!....SLÁVA! Odhopsala ke vchodu a přes ulici se vydala do přilehlého parčíku, kde usedla na lavičku……Jarča jí psala, že na ni čeká u Tomana a že ji prosí, aby za ní určitě přišla. Pak celá napjatá rozbalila psaníčko od Viléma. Bylo to veršované psaníčko s dovětkem, který ji doslova povznesl k oblaků…,,prosím Tě snažně, zavolej mi prosím co nejdříve“…….a za tím dvě telefonní čísla Opatrně list poskládala a pak si ho dala na tvář. Ještě chvíli tak zůstala, pak se rozhodla, že zajde za Jarkou a cestou si z budky zavolá Vilémovi. Když se ve sluchátku ozvalo vyzvánění, znervózněla………….haló,Svoboda, prosím………,,dobrý den! Tady Jarka Hýbnerová“….vykoktala….,,mohla bych prosím …..“ nestačila dopovědět,……..á…,ano….,vím…….pan Vilém není momentálně doma, ale prosil mě, abych vám vyřídil, že vás prosí, abyste přijala jeho pozvání na večeři a že se pro vás. zastaví u vás na koleji, anebo kdekoliv jinde, kde si budete přát…..velmi mu na té schůzce záleží a prosí vás abyste pozvání přijala!“………chvíli uvažovala,…….i proto, aby to nevypadalo, že se na to pozvání celá třese……..až se odhodlala k odpovědi……,,vyřiďte že děkuji. Upřímně řečeno je to pozvání trochu nečekané a já mám před obtížnou zkouškou…… ,,promiňte slečno,že vám skáču do řeči……..myslím, že Vilémovi na dnešní schůzce velmi záleží. Prosím neodmítejte!“…….,,dobře, vyřiďte mu, že se vám podařilo mne přesvědčit. Ať se tedy pro mě zastaví na koleji. A děkuji vám za vyřízení. Nashledanou.“……zavěsila.
U Tomana ji čekala Věrča s knihou na stole a grenadinou v ruce. …………..,,Víš Jarko,mám pro tebe takový návrh…….ale abys mi porozuměla…..povím ti to od počátku. Byla jsem u svého gynekologa, protože jsem to nějak nedostala jak jsem měla“……..,,no blahopřeju!!!“ skočila jí do řeči Věrka…….,,ne, asi to není jak myslíš, občas s tím mám problémy….no a v čekárně byla přede mnou mladá žena……notně dodělaná….jak jsem později seznala a také ve tváři dost ošklivě potlučená. Nedaly jsme se do řeči, protože šla skoro hned po mém příchodu do ordinace a byla tam velmi dlouho. Nakonec pro ni přišla sestra s oddělení a brali jí na lůžko. Doktor je známý…..znají se s mužem ještě ze studií a když jsem vešla k němu do ordinace, seděl zjevně dost naštvaný ani mi skoro neodpověděl na pozdrav. Pak zavolal sestru a nařídil jí, ať vyhledá číslo policejní linky a pak mu to spojí. Teprve poté mě zaregistroval a omlouval se….řekl mi, že už dlouho něco takového uviděl – mínil tím onu pacientku a že kdyby dostal toho grázla do rukou, tak by mu to všechno ufikl. Vytáhl ze zásuvky cigarety a nabídl mi – ačkoliv ví, že nekouřím – ale opáčil mi, že on taky ne, ale že to svinstvo, co viděl musí ze sebe vydýmat. Když tak pokuřoval, tak mi povídal, že to je v krátké době už třetí takový případ ……..a já jsem se mu zmínila o tvé nepříjemnosti. Přeptal se, jestli jsem tě poslala na gyndu a jestli jsi tam byla……..když jsem řekla že nevím, tak mi nařídil, abych tě okamžitě sehnala a přivedla k němu. No a tak jsem tady a čekám na tebe, abych splnila jeho rozkaz.“……..domluvila………,, a kdybych tam měla jít?“......rozpačitě se ptala Věra…..,,No samozřejmě teď hned. Mám za Spuťálem auto,.zajedeme k tobě, aby ses mohla připravit a pak k němu. Dnes je na oddělení, takže by to bylo bez čekání.“……….Jarka se chvíli rozmýšlela, ano musím tam jít……..musím….už kvůli Vilémovi…“…..
Bylo už hodně po třetí hodině odpoledne, když vycházely ze špitálu……,,Opravdu je to skvělý člověk,“…….poznamenala Jarka….,,měla jsem z toho obavy, protože jsem tam ještě dost obolavělá, ale on je v tomto opravdu mužský na svém místě, prohlédl mě velmi ohleduplně, že jsem až tak příliš netrpěla. Panebože jen doufám, že ty stěry budou negativní a že jsem nic nechytla…….přeptával se mě……. a já jsem mu řekla o Robim a on se ptal, jestli bych neměla nic proti tomu, kdyby si ho předvolali…..na kontrolní stěr……samozřejmě anonymně…..aby mi nemohl něco vyčítat….a pořádně ho vystraší a především ho důkladně vyzpovídá, aby si to Robínek užil. Ať se tam trochu zapotí hajzlík jeden!“…….,,Nezajdeme ke mně na kafe?“…….navrhla Jarka….malý už bude s velkým doma…..tak se s ním můžeš trochu pomazlit……víš jak tetu Jalunku miluje!“…….dodala Věrka.
,,To je dobře, že už jste tady, právě mi volali z kanceláře, že se něco podělalo a že musíme rychle do Šmeralek prokonzultovat jak odstranit problém. Je tam ještě dost benzinu? Zjišťoval situaci……no do Šmeralek ti to určitě vystačí……neboj, je tam ještě skoro půl nádrže, já jsem neujela ani deset kilometrů.“……..uklidňovala ho Věrka…….,,Kde je Pavlík? Ale byl nějaký utahaný, byli na nějakém výletě a tak jsem ho dal do postýlky, ať si zdřímne……já už letím…ahoj holky, nevím kdy přijdu, ale kdyby to mělo být pozdě, tak zavolám.“ ….dveře cvakly a ony zůstaly samy. ……,,Proč jsi nepřišla……jak jsme se domlouvali s Pavlem na tu večeři? Čekali jsme tě ve Floře…..ještě jsem ti vzkazovala po tom tvé nešťastném milenci,no jak se jmenuje….,,to jste udělali skvěle, protože on mi ten vzkaz přišel vyřídit až na kolej no a pak jsme se namísto večeře procházeli po ,,Kraváku“…….a dnes s ním mám rande…..to je překvápko co!!!!???......,,no já padnu“…..vyjekla Věrka…..povídej……namísto do kuchyně šla do komory, přinesla láhev červeného vína a rozlila do sklenic…..,,no ono toho moc k povídání není, je to hodný kluk, nic moc ti oněm vlastně nepovím, protože jsem tu procházku vlastně skoro probrečela….a on chudák vlastně ani nevěděl proč mu řvu na rameni, ale nesnažil se vyptávat a zvídat a tak mě jen tak něžně objímal a otíral slzy.“…….,,No já se picnu.“…..se smíchem se ozvala Věrka…..,,Na vás musel být pohled……“…….Vlastně jsem si to ještě ani nedokázala sama v sobě nějak uvědomit a ozřejmit……víš,úžasné bylo to, že se nesnažil moji slabost zneužít ani v tom nejmenším……byl z toho hodně nesvůj a zmatený, ale pomohlo mi to setkání s ním…….pomohlo mi to nepředstavitelným způsobem ….velice mě bolí, že jsem se mu nesnažila alespoň trochu…..trošinečku přiblížit, abych mu pomohla. Je to velice citlivý a možná ani ne tak nesmělý, ale ohleduplný kluk. A v tom byl vlastně problém. Takže nebýt toho vašeho vzkazu, asi bychom si zůstali tak, jak jsme k sobě byli. Nějací trochu známí, ale v podstatě nic víc!“……,,Ále Jaruno,nemysli si…….věř, že co se má stát, to se určitě dříve, či později stane! Nejen já jsem si kolikrát v menze všimla, že pro sebe máte oči, i když jste to zdánlivě nedávali najevo a možná, že ty vaše vzájemné pohledy a takové to okukování na dálku bylo víc podvědomé, ALE BYLO!!! Holky se mě přeptávaly, jako co jste si udělali…….viděly tě, když jsi s ním jela autem a samozřejmě se to hned rozkřiklo.Já ti říkám, dej se dnes do gala a běž na to rande a užij si to. A jen mu proboha už nebreč na rameni a za nic na světě se mu ZATÍM! nesvěřuj o svém ,,zážitku“ s Robem!!! Víš co, já tu mám nové šaty a ještě jsem je neměla na sobě, pojď si je zkusit jak by ti byly.“ …….Věra se chvíli zdráhala, ale pak se dala přemluvit a začala se svlékat, zatím co Jarka šla pro šaty. Než se stačila otočit a přejít k zrcadlu, něco drobně zacupitalo po koberci a objalo její nohy, že málem upadla. …….,,Pavlušo!.......Ty malý čertíku, ty už jsi vzhůru?“.....,,Teto Jalunko, ja šem nešpal, ja šem džímal!“.....sehnula se a vzala ho do náruče……,,Dej pušu!“….domáhal se a ona mu samozřejmě z velkou chutí vyhověla. Pusinkovali se až to mlaskalo…..,,no,no,no, a co já, já nedostanu pušu?“........domáhala se vesele Věrka, která měla přes anebo přehozené nějaké šaty.
Nechala se přesvědčit, že bílé šaty s lehounké letní látky potištěné jemně pastelově zbarvenými květy jí nesmírně seknou. Decentní dekolt je taky akorát, jen kolem pasu bude zapotřebí nějaký pásek. Přesně ten Jarka měla. Rozloučila se s Věrkou i malým Pavlíkem, který se znova domáhal…..,,pušu této Jalunko, pušu!“……..a pak jim ještě zamávala, když na ni volali z okna.
Právě když vešla do pokoje zachrčel telefon…………,byl to Vilém………,,Jen jsem se chtěl ujistit, že je vše v pořádku a kdy se pro tebe mohu stavit.“………,,Vilémku, nevím kolik je už hodin, ale pokud by ti to vyhovovalo, mohu být za hodinu hotova.“…….,,Dobrá, tedy za hodinu budu čekat u šaliny. Těším se, zatím ahoj!“……..odložila sluchátko a usedla.Odložila tašku s učením a otevřela kabelku. Vyňala z ní pár drobností na stůl. Pohlédla do okna ze kterého viděla koruny stromů a kousek parčíku na Kraví hoře. Přišla na ni po tom všem znovu malátná slabost a nejraději by se posvlékala a vlezla si do postele. Vlastně proč ne? Má dost času a může si na chvíli lehnout. Nezvažovala tuto možnost dál a provedla to. Zavřela oči a oddělila se od světa. Zůstala sama se svým tělem,které jí bylo najednou nezvykle blízké. Obejmula je jak mohla pažemi a stočila se do klubíčka, kolena u brady. Cítila potřebu být najednou blízko sama sobě a nějak vnitřně vnímala, že se jí to skutečně daří Uvědomovala si se stále větší intenzitou sílu, kterou jí dodává její krása a půvab. Bylo to něco skoro opojného a ona se tomu poddávala a užívala si to pro tu chvíli. Problesklo jí hlavou…..jak může být život úchvatně krásný, pokud si člověk dokáže pořádně uvědomit jeho smysl a současně i cenu!
Svým návrhem ji dostal do obrovských rozpaků. Naprosto nebyla připravena na to, že by šla na večeři k němu do jeho privátu. Docela ji to rozhodilo a on v zoufalé snaze zabránit nejhoršímu, jí neřekl, že u večeře nebudou sami, ale že na tu večeři je vlastně pozval plukovník. Nakonec ji uprosil, ale viděl jak je celá nervózní. K vile stoupali do svahu, kolem opečovaných zahrádek s květinami z nichž se nesly příjemné vůně léta a to ji trochu zklidnilo. Byl příjemný podvečer, obloha ozdobená Baudelairovskými oblaky se skvěla v plné kráse. Když vešli vrátky na předzahrádky stála před nimi budova porostlá břečťanem se zajímavě řešenou střechou, kde byla přívětivá okna podkrovních místností. Na zahrádce už pomalu odkvétaly pivoňky, zato kosatce všech možných barev se stkvěly v plné své kráse a odváděly pozornost od jiných květin, které neuměla pojmenovat, ale které zato úžasně voněly. Než vešli do domu pohladila očima to voňavé zázračno, a v duchu se přežehnala…..jen tak, pro jistotu.

___________________________o___________________________

Plukovníkem byla dokonale zaskočena. Podívala se zoufale na Viléma ale on se nenápadně vyhnul jejímu pohledu. Připadala si jako v nějakém laciném filmu. Ale plukovník byl muž znalý světa a dařilo se mu velice rychle plašit chmury z její duše. Za chvíli si ji začal svým šarmem podmaňovat a než večeře skončila získal si ji docela. Vlastně ani nevěděla pořádně co jedla, ale teď u sklenice výtečného vína, kdy s ní opadla ona nepříjemná předpojatost,obavy a nejistota si uvědomila, že to bylo mimořádně chutné……..,,tak mi konečně vy kouzelníci prozraďte, kdo z vás dvou byl šéfkuchtíkem!........abych věděla ke komu z vás dvou se mám víc mít!.......,,nebudete asi věřit, ale to je Vilémovo dílo, já si už teď klohním jen takové obyčejné pokrmy“……..ozval se plukovník……..,,sám jsem koukal na ta jeho kouzla jako úplný učeň!.......Vilém se skromně červenal nad tou chválou…….ale pak dodal…,,vařit jsem se učil už jako dítě.Maminka bývala často nemocná a když ležela v nemocnici, tak nám pomáhali její rodiče. A když jednou babička nemohla přijet, tak jsme hospodařili s dědou, který byl naprostým přeborníkem ve všem k čemu se přinachomejtl. Když jsme spolu vařili, tak to bylo jako v té pohádce, když voják vařil polévku ze lžičky.“…říkával mi….,,pamatuj si chlapče že ta nejlepší kuchařka na světě je tvůj jazyk! Musíš koštovat, koštovat a koštovat a jazyk ti sám řekne, co je třeba dodat. ………a tak se rozhovořili o všem možném…plukovník se bavil s nimi, dal k lepšímu pár historek z vojny …….i na dívky přišla řeč…..,,víte, bylo to pro nás za té první i druhé války hodně těžké……v té první ale až kruté….když jsme se probojovávali přes Sibiř k Pacifiku, prožívali jsem nepředstavitelné krutosti a museli jsme odolávat nejrůznějším nástrahám, kterými se nás bolševici snažili napálit a pak samozřejmě ničit. Nechci takovými vzpomínkami pokazit příjemný večer, ale byly v tom mnohdy i ženy, které nutili k naprosto nepředstavitelným věcem, o kterých se nám ani nezdálo, že by je někdo dokázal vymyslet. V té druhé jsme si zkusili také svoje, ale přece jen ani v Africe, ani nikde jinde jsme už nikdy takového něco nezažili. Ale byly i jiné zážitky. Když jsme byli na výcviku v Anglii, byl jsem už tehdy v hodnosti plukovníka a celé akci velel anglický generál. Byl to muž, kterému táhlo na sedmdesát let, ale byl stále ještě štramák a děvčata od spojovacího a ze štábu si s ním mnohdy užívaly své. Vzpomínám, když jsem jednou zašel na nedělní tance, tančil jsem tam s jedním děvčetem, která měla českou mámu a byla nesmírná štramanda. Nevšiml jsem si jí na štábu, protože jsme spolu nějak neměli služby, ale ona mě znala z vyprávění vojáků. Vykládali jsme o všem možném a řeč přišla i na zmíněného generála. Vyprávěla, jak o něm a jemu podobných smýšlí anglické dívky. Její vyprávění bylo skoro obdobou děje, kterým končí Steinbeckovy Hrozny hněvu….byť v poněkud jiném situačním gardu. Ta záležitost se odehrála nedávno před tím.……“………..,,Po jednom velkém bombardování mu zahynula žena a jeho děti, které z Londýna na Churchilův pokyn vyvezli na Skotský venkov nevěděly, že přišly o matku. Velitel armády mu tehdy dával volno, ale on tehdy dokončoval výcvik jedné důležité výsadkové jednotky, která měla splnit tajnou misi někde v Nizozemí a tak tuto možnost odmítl. Když mise odletěla plnit úkol zavřel se do pokoje a skoro nevycházel. Velící se o tom dověděl a poslal za ním jednu z nás s fiktivním vzkazem. Našla ho v zoufale zuboženém stavu. Psychicky byl úplně na dně, protože den před tím němci rozmlátili Cowentry a on tam měl nějaké sourozence, kteří rovněž nepřežili. Navíc děti ve Skotsku byly rozděleny po rodinách a v té momentální vřavě, bylo obtížné se jim dopátrat i generálovi. Ta dívka se jí později se vším svěřila……napřed ji chtěl vyhodit, ale když se nedala odbýt, tak jí přikázal aby se svlékla u lehla si k němu. Připadlo jí to dost hrubé, ale pak se odhodlala. Nechci zacházet do podrobností, ale nakonec to skončilo tak, že sice k pohlavnímu aktu nedošlo, ale zahrnul ji takovým přívalem něžností, který nejen neočekávala, ale ani nikdy nepoznala. Zmínila se, že prožila něco tak neskutečně krásného, o čem ani netušila, že je vůbec možné zažít. Víte Angličanky ctí věk a je to navíc pro ně docela přirozené.Manželství, kde věkový rozdíl bývá někdy i dvacet let nebývala ničím neobvyklým, nad čím by se lidé pozastavovali a tak je zvláštní, že vztahy mezi staršími, či starými muži a dívkami, či mladými ženami jsou naprosto odlišné jako zde u nás. Zde, když se zapomenu (a stává se mi to docela často) a pohlédnu na nějakou dívku, či mladou ženu většinou se zachmuří a hned se jí honí hlavou úvahy o starém chlípníkovi a podobné nesmysly. Tam se na Vás dívka usměje a často vás i pozdraví, protože ji těší, že si jí MUŽI všímají a nemá jim to za zlé, jak to bývá zvykem u nás. Víte, potěšit se pohledem na rozkvétající mládí je radost, které nám, starým už příliš nezbývá. Jde o potěšení, kterým nás obdarovává život a nechápu vůbec, proč bychom si je měli odpírat a proč nám odpíráno bývá….no, vidím,že to není váš případ“…….pronesl k Věrce….,,že už raději půjdu, aby na mne váš Vilém nežárlil. Jen jsem vás chtěl o něco požádat. Prosím, tento dům byl vždy naplněn ovzduším láskyplné důvěry a svobody současně. Vilém není jen můj podnájemník, ale dovoluji si říci, že je i můj mladý přítel a jsem za to životu nesmírně vděčný. Proto je tento dům k dispozici i vám slečno Věrko. Naprosto se nemusíte nijak dovolovat, prostě kdykoliv přijdete, budete vítána a budete vítána i tenkrát, pokud byste chtěli bydlet zde společně, abyste si vyzkoušeli, jaké to je a jak by vám to společně klapalo! Děkuji vám za vaši společnost a teď mne už skutečně omluvte, protože jsem slíbil přátelům že si dnes dáme taroky. A je nejvyšší čas abych šel, protože jinak bych se musel vyplatit nějakou pokutou za pozdní příchod …a to bych nerad. Přeji vám oběma hodně štěstí a příjemný zbytek večera.“………….mírně se oběma uklonil a vyšel…..,,asi bychom měli sklidit ze stolu a umýt nádobí, ne…?“ …..navrhla Jarka.
,,Vem si sklenici a pojď něco ti ukážu!“…….řekl Vilém, když uklidili. Sám vzal láhev a svou sklenici a vedli ji po schodech nahoru.přišli na chodbu, která se v jedné části rozšiřovala a na jejímž konci bylo obrovité okno s dveřmi, které vedly na nějakou terasu. Když jimi prošli, otevřela se jim neuvěřitelně nádherná vyhlídka. Z kopce Jiráskovy čtvrti bylo vidět ta část města, jemuž vévodil Špilberk a katedrála Petrov a pak daleko vzadu na svazích pahorku vinohrady.Kolem to všechno vonělo, jak nádherné a bohaté listy břečťanu vydechovaly své vlhko a ze zahrad po terasou vzlínala zase vůně všech možných květů léta. Usadil ji za stůl s mramorovou deskou. K sezení byly rákosová křesílka. Zaklonila hlavu a prohlížela si oblohu. Prvé červánky oznamovaly příchod večera a noci. Bylo jí najednou tak dobře,že se vší tou šťastnou radostí přímo tam někde uvnitř zalykala. Pozoroval ji přimhouřenýma očima a byl jí docela oslněn……,,jsi mé šťastné slunce…..jsi pohár vzácného života…co přetéká po drobných kapičkách radosti….až se bojím vydechnout….až se bojím promluvit…až se bojím na okamžik zavřít víčka……s obavy,abys mi nezmizela……jsi krásnější než sen…jsi jako to, čemu říkáváme láska……..tvé rty jsou pohádková dvířka,… jimiž za mnou tvá líbezná slova posíláš……….a úsměvy…….které zvoní jako třpytivě bílé zvonky konvalinky…….tvou vůní žárlivě lákají květy sladkého léta…….Bože, jsi tak nádherná………pohlédla na něj a zvídala: co si tam pod vousy šeptáš ty nemravo! Nemysli, že jsem neviděla jak si mě očima osaháváš!“ Věděl, že je to jen žertem…….vstal a šel k ní. Také vstala a šla mu vstříc. Vzal ji za ruce…… Chvíli tak stáli a pak se k němu přivinula……..,,Obejmi mne ,prosím, to je asi to, po čem teď nejvíc toužím a co nejvíce za všeho potřebuji.“……pronesla takřka šeptem, když se k ní sklonil. ……,,Jsi dnes jako obrázek vystřižený z mých snů….jsi krásná jako pohádka….jsi“ ……nenechala ho domluvit. Přitiskla ukazováček na jeho rty………,,pssssssssst! Poslouchej! Kosi spustili svůj podvečerní koncert. Jejich vyzývavé povídání se neslo nad střechami domů zvolna se nořících do podvečerního šera. Mírně se ochladilo a vlhko se s nastávajícím soumrakem začalo snášet k zemi. ……….,,Pojď, půjdeme ke mně.“……….. Vzali si sklenky i láhev a šli do jeho pokoje………..,,a kde spíš?“………ptala se, když nikde neviděla postel. Popošel ke dveřím a otevřel do sousední místnosti……..,,tak to je teda luxus“….vydechla, když vešla do vedlejší místnosti, která byla ložnicí s obrovským lůžkem……..,,Mohu?“…ale ani nečekala na jeho souhlas a natáhla se na ustlané lože. Na podlaze u lůžka zůstaly odložené bílé střevíčky, které v něm vyvolaly asociaci nějakého obrazu……nevěděl sice jakého…….. ,,Nehýbej se prosím tě chvíli!“……ze skříně vyndal starý fotoaparát s výklopným objektivem v koženém harmonikovém měchu……rozsvítil lampičku na nočním stolku a druhou lampu si přinesl z vedlejšího pokoje, zamířil kužel světla na postel a pak začal na objektivu nastavovat vzdálenost vzdálenost, clonu a čas expozice. Teď se prosím nehýbej a podívej se tam na ten obraz……odexponoval……pokojem zabzučela uzávěrka …..ták děkuji,hotovo…..lehla si pohodlněji a zkusila zavřít oči a na chvíli se zasnít……jen na pár okamžiků…….chtělo se jí zůstat ležet …….chtělo se jí mít ho alespoň na chvíli vedle sebe…….objímat se s ním… chtělo se jí usínat v jeho objetí….chtělo se jí…….,ach, co se jí všechno chtělo….povzdychla v duchu. Už,už se chtěla zvednout a vstát, když se k ní přiblížil a zlehka se dotkl její tváře svými rty, a pak spánků a oka a druhé tváře….ležela bez pohnutí a celým svým tělem se snažila uchopit jeho blízkost,byť se jí dotýkal jen svými rty. Neodolala, nedívala se a jen tak nazdařbůh svými pažemi hledala, aby si ho mohla přivinout k sobě. Zlehka je sunula po jeho bocích, aby si ho mohla pevněji uchopit a pak si ho zvolna pomalounku přitahovala k sobě. I on, jakoby pochopil, že jí jde o prožívání té chvíle a v ní každého okamžiku a každičkého i toho nejmenšího pohybu, kterým si přibližovala jeho tělo k tomu svému, zůstával napjat očekáváním, ale ponechával to vše v její režii. Pozvolna nabývala jistoty, že si může bez obav dovolit cokoliv se jí bude chtít, aniž by se musela od něj obávat nějakého nepříjemného překvapení. Pociťovala, jak se jí začíná zmocňovat vzrušení, ale nepoddávala se mu a jen si jej po malých doušcích vychutnávala, aby se pokusila poznat jeho všechny - i ty nejmenší odstíny. Byli si tak blízko, že vnímali tělesné teplo toho druhého a i on cítil napětí vzrušení, které se v něm probouzelo. Konečně si ho přitiskla k sobě. Vnímala jeho vzrušením se zrychlující dech i srdce, které bilo mohutnými tepy, až pronikaly do jejího ňadra a odtamtud k jejímu srdci……..,,Bože, co všechno lze prožít v tak krátké chvíli….co všechno lze zaslechnout, aniž bychom museli promluvit…..co všechno lze spatřit, byť mám zavřené oči!“ Ano, tak si to představovala…..jak se budou jemnými doteky seznamovat jejich těla….jejich buňky…..jak se zvolna budou přibližovat jejich duše……..a prozkoumávat všechna ta kouzelná zákoutí kde sídlí duše toho druhého…….poslechnout hudbu těla …….jeho teplo, jeho hebkost i její nesmlouvavý opak ……jejich vzájemné vůně i přirozené esence jejich těl, zda budou spolu v harmonickém souznění……jak spolu budou rezonovat vibrace i šum tekoucí krve…………jak…….
Když se probudila byla všude tma.Objímal ji a ona si byla jista, že on neusnul,……že i teď je vzhůru. Hledala jeho rty a on jí je nabídl……chtěla ho políbit a pak vstát a odejít, ale teď jí to přišlo, že je to škoda a tak se mu nabídla a dala mu volnost, aby si jí také trochu užil….čekala, kam až se jeho touha odváží přiblížit a současně jak se bude projevovat. Líbal ji dlouze svými rozehřátými rty a ona celou svou ženskostí naslouchala hlasu jeho těla. Zlehka se jí dotýkal a laskal její tělo, ale vyhýbal se těm místům, která by v ní mohla vyvolat pocit nepříjemné dotěrnosti. Skoro si přála, aby tomu bylo naopak. I když si nebyla jista, jaké by to v ní vyvolalo reakce…….,,promiň, prosím, ale já už nemohu,……já bych …..asi měla jít, abych se na zítřek vyspala. Mám studijní manko a musím to rychle dohnat.Odpusť,prosím!“………
Cítila, jak se pokouší zvládnout tu náhlou neblahou změnu, ke které byl jejím náhlým rozhodnutím přiveden. Pokoušel se o úsměv, ale viděla jak mu to jde ztěžka a k tomu (vzpomněla si, jak se holky občas bavily tím, že kluka ,,nabudily“ až na samou mez a pak mu zdrhly a on se pak mohl zbláznit, protože ho přepadly prostatické bolesti, které dokážou z každým mužem notně zacvičit) se připojila tato obava. Chvíli váhala, ale pak se rozhodla. Je chlap, tak ať se s tím vyrovná. Vstala a pokoušela se upravit, zatím co on ještě stále ležel.,,Je ti snad něco?“…….zeptala se ……ale hned si uvědomila, že to byla katastrofálně hloupě položená otázka. Vrátila se tedy k posteli a usedla vedle něj…………,,Vilémku. Já tě trápím, viď?“……..položila mu ruku na prsa a sklonila se nad ním, aby ho políbila……..,,Trápíš mě, trápíš a ani nevíš jak!“……..zadržel její tvář svými dlaněmi a pak si ji jemně tiskl k sobě…. ,,Vždyť jsi mohla zůstat….ne, já vím,jsem bláhový……odpusť. Počkej prosím chvíli, doprovodím tě!“