Doktor Fafajn

Doktor Fafajn

 

Jednou si hvězdy usmyslely,

že pošlou na svět člověka,

který nás všechny rozveselí,

který se pravdy neleká.

 

A tak se v brzké době stalo,

že přišlo na svět srdíčko,

které se na mámu hezky smálo

jako to jasné sluníčko.

 

Z lásky a radosti vyrůstalo,

se všemi chtělo si povídat,

nikdy mu v životě nebylo málo

svou duši druhým otvírat.

 

I když mu léta přibývala

a s nimi také starosti,

jeho tvář usměv neskrývala,

zkrátka byl dobrák od kosti.

 

Proto se rozhodl dělat práci,

kterou se lidem pomáhá:

trampoty vyměnit za legraci,

to není žádná námaha.

 

Lékařem duší stal se v krátku,

příroda dala mu velký dar,

že každý problém dal do pořádku,

zabránil, aby vznikl svár.

 

Neseděl však jenom v ordinaci,

na trable lidí šel se ptát,

protože nebral to jako práci,

pro to ho každý měl moc rád.

 

S ochotou dneska ti každý poví,

kam se máš s chmury v duši dát:

„Utíkej k doktoru Fafajnovi,

ten radu bude jistě znát.“

 

Když mi pak Fafajn z okna mával,

řekl mi: „Měj svět prostě rád.

Vždyť na to, abys radost dával,

nemusíš dělat doktorát!“

---