Hladová

Hladová

Modlitbou mého žaludku

pění je písní za smutku,

volání z čiré samoty,

chce po mně nějaké dobroty.

A proto ledničku otvírám,

že sobě udělám velké mňam,

ta je však prázdná jak po inventuře,

z mrazáku směje se na mě kuře

a já dnes drůbeží nevedu,

vždyť ho mám zítra k obědu.

Co si jen do svého pupíku dám,

když jenom prázdnou ledničku mám?

Přes všechnu nepřízeň osudu

hřebíky žvýkat nebudu,

vlky si zamknu do klece

a půjdu k pekaři pro pecen.

Teď už mě vůbec nic nezastaví.

Když se to týká dobré stravy,

když běží o jídlo, o vodu,

cesta má směřuje k obchodu.

Teď už jen zbývá kabát si vzít,

peníze vybrat a můžu jít.

Jak peněženku otvírám,

zvědavá, co to v ní všechno mám,

u boha války Peruna,

není v ní ani koruna!

A tak zas zůstává hladová

ubohá Martina Kachlová.