Báseň jedna

remix, jen tak, pro srovnani. a pozor! s diakritikou!

Lehce se myslí, když člověk spí

a má oči.

Lehce se myslí, když spí

a oči má zavřené štěstím.

Štěstím, že spí.

Člověk, když neslyší svět,

často se splete a přijde do neštěstí.

A tam už naň svítí.

Po lodích ztracených v kuželech reflektorů

pátrám vyfouklým člunem.

A jak se blížím,

tak mi vplouvá do kolen.

Kolik je na zemi přetrhlých strun.

Kolik z nich z citer a kolik z piána?

Proč nikdo z nich nehrál jazz?

Anebo ano? Ano?

Opravdu?

A jak to vlastně zní?

Otázky se do medu, lepí.

A stydí se, když na to přijde, na světlo.

Lehce, ale s příchutí síry, je nabádám.

Tak tedy jdou. Za sluncem.

Nikdy to nejde jen tak bez překážek,

musíme počkat do zítřka

až přejde bouře.

Jdu s nimi taky,

s letokruhy v botách.

Po lodích ztracených v útrobách lesklých strojů,

pátrám starým kaleidoskopem.

Ať to jde se mnou z kopce, či se mi ztratily!

Lehce se myslí na příští jaro.

Je to tak dávno, že srdce nechá v chladné noci

Březen.

I každý maják i siréna proběhla tudy.

A proběhne klidně ještě tisíckrát.

---