Tulák

Ten chlápek, boty děravý
a pára mu z nich stoupá,
když zastavil se u cesty,
by vydechnout si moh´.
Ta osoba snad zdá se být
na rozhovor dost skoupá,
však on by vám to všechno řek´,
jen kdyby měl dost slov.

Dost slov na noci probdělý
v seníku na mraze,
na nohy věčně oteklý,
na lidi bez jména,
co pokouší se oslepnout,
když ve svým odraze
vidí jen prázdný pohledy
a nemaj´ se kam hnout.

Ten chlápek bejval bouřlivák,
to byly jiný časy.
On hrával jazz i rock´n´roll
cestou do New Orleans,
když jeho rudej Pontiac
čechral obilný klasy
polí co nikdy nekončej,
tam dole v Tenesee.

Teď v očích se mu vyčíst dá,
že těch pár křížků navíc,
co na cestě si nasbíral,
už svoji váhu má.
Špínu let časem zadřenou,
sto překročenejch hranic,
ruka koleni vyčítá
že už se neohnou.

Tak tenhle chlápek narezlej
si sed´ na kraji cesty
a pro sebe si zamručel,
že ušel světa kus,
že už je z toho znavenej,
že splatil všechny resty
a že má k sakru právo teď
si zazpívat svý blues.