Vyřiďte luně

(Brno, 2. července 2006)

Vyřiďte luně

že jejího
Svitu se pro dnešek zříkám
Přestože v tajnosti prosím ho
Aby mě odvedl

K vílám

co života smysl
V róbách svých hluboko skrývají
Ač dávno, předávno zkysl
A jen bláznové o něm teď

Zpívají

nápěvy falešné
Páchnoucí bouří a chladem
Vzývají mé touhy tělesné
Proti nimž bojuji

Vzdorem

pevným a trvalým
Však chabým, Bože, tak chabým
A nijak už před světem netajím
Že odpor ten činí mne

Slabým

jak klásek pšeničný
Neschopen utéci kombajnu
Je to snad úděl dědičný
Že pravdu svou v životě

Nenajdu

sílu zakousnout hloub
Do hořkého jablka poznání
Dál budu stát jak solný sloup
Ve světě, jenž průserem

Zavání

koncem všech krásných věcí
Lásky a síly udržet štít
V mém srdci chcípají plameny svící
Ach, Bože, řekni, proč

Chce se mi blít

z tohohle žití
Kde nemá už smysl se na cokoli ptát
Omluv mě, Bože, že propadám pití
Však nemohu za lidství svoje se

Kát

se za moje hříchy odporné
Které však konám zvráceně rád
Nemám sil učinit to gesto toporné
A osudu navzdory těm sračkám se

Smát

se a nevědět dočista nic
Bý čistý jak hladina blankytné tůně
A nevidět smysl těch ponurých skic
To všechno prosím

Vyřiďte luně

že jejího svitu
Pro štěstí své využít neumím
Že alespoň dojem schází mi tu
Dojem, že tomuhle světu

rozumím...

---