Neutopenec

1. Jen blázen by si myslel...

Kdeže by ho tenkrát bývalo napadlo, jak se to nakonec celé zvrtne. Vstal ráno, jako každý den, rovnýma nohama do vody. Tedy – jako každý den rán vstal – ta voda tam byla jaksi navíc. O to rychleji byl vzhůru.

Ono to začalo asi před půl rokem. Po několika letech se konečně začaly prosazovat vodíkové motory. Ceny benzínu šly nahoru tak rychle, že prorazily střešní konstrukce několika světových burz, a lidé se konečně zbavili stigmat Hindenburgu. Dvojitě opláštěná nádrž s dusíkovou mezivýplní slibovala „ještě větší bezpečnost“. A také výpověď pro zaměstnance továrny na katalyzátory.

Prodejní cena vodíku nebyla příliš vysoká a jen blázen by si myslel, že by mohl konkurovat rychle se adaptujícím ropným společnostem. Jen blázen by si myslel, že vodík se dá vyrobit mnohem levněji, než velmi levně. On byl takový blázen.

2. Od vodíku k vodíku

Myšlenka byla celkem jednoduchá. Když se spojí dvě vodíková jádra v jádro helia, uvolní se určité množství energie. Zákon zachování energie doposud nikdo nezpochybnil, a tedy stejné množství energie by mělo stačit k rozbití jádra helia zpět na dvě vodíková jádra. Jek již demonstroval Einstein na fotoelektrickém jevu, stačí přivést fotony (světlo) o správné energii a máme vyhráno. O přísun helia se v sousedství fúzní elektrárny bát opravdu nemusel. Koncentrace tohoto druhdy vzácného plynu zde balancovala na hranici hygienické normy, a ne neprávem se okolní oblasti říkalo „Slavíkov“.

Zjistit energii potřebnou k rozbití helia nebyl žádný problém. Chvíle surfování po hypernetu, a už věděl dokonce i jaký materiál použít na čočky. Věčná sláva objeviteli transparentního železa. Materiál pevný, sice křehký, ale hlavně - průhledný pro všechny barvy světla, kam až jich člověk napočítal. Velký index lomu umožňoval postavit komoru o rozměrech psí boudy, byť čočka samotná musela mít přes čtyři metry v průměru.

Nejdůležitější, ale nakonec nejjednodušší byl zdroj energie. Ač se to zdálo neuvěřitelné, o paprsky této energie nikdo nestál, a tak procházely všemi a tak procházely bez problému všemi komerčními energetickými lapači, co jich v atmosféře bylo. Jinými slovy, jako zdroj energie sloužil nejbližší a nejsilnější fúzní reaktor – Slunce.

3. A je to

Nahnat helium do komory je jedna věc, rozbít ho na helium je věc druhá, ale jak teď z té polévky vytáhnout vodík, to je věc třetí. Destilace je příliš náročná na energii, a navíc, destilovat umí každý. Naštěstí i tady bylo vcelku jednoduché řešení. Křemenné membrány už se vyráběly o plochách věších, než čtvereční metr. Původně sice propouštěly kromě vodíku i helium, ale pokud byly zakaleny tekutým dusíkem, a pokud při zakalení nepopraskaly, jejich krystalická mřížka se zdeformovala natolik, že už ani helium neprošlo. S touhle modifikací byly sice pekelně drahé, ale vydržely navěky.

Jednou z výhod života poblíž elektrárny je, že pokud si vyrobíte cívku, prostě vám v ní teče proud. Elektromagnetické pole v okolí elektrárny je tak velké, že vám dostatečně velká cívka v podstatě „utáhne“ domácnost. Aby bylo jasno – elektrárny to nemají rády. V podstatě se totiž jedná o černý odběr elektrické energie. Na druhou stranu s tím nemůžou nic dělat. Pokud jim tímto způsobem odeberete miliardtinu miliardtiny jejich výkonu, nemají šanci to vůbec zjistit.

Takže, suma sumárum, čočka, komora, cívka, membrána, vývěva, kompresor, a tlaková nádoba na vodík. Koupit to byla hračka. Stačilo vzít roční plat, objednat na hypernetu a za měsíc mu to vyklopili na dvorku. Poskládat to dohromady už taková legrace nebyla. Cívku bylo nutno zakopat, aby unikla pozornosti fúzáků (rozuměj elektrárenských inspektorů), čočka musela jít na nosnou konstrukci, ale hlavně, po dobu sestavování přístroje musela být zakryta hliníkem. Jak zjistil, zakrytí černou látkou nestačí. Jednou když ještě komora nebyla ustavena ve výsledné poloze,vysvitlo slunce. Ozvalo se zasyčení, ve stěně komory se objevila typicky kuželová díra a na zemi pomalu tuhnul ocelový „odlitek“ loužičky. Ještě že komora byla vcelku snadno opravitelná.

4. Lepší, než jsme doufali

Po dvou měsících usilovné práce a odpovídání na dotěrné dotazy sousedů: „Co že to vlastně bude,“ přišel den D. Hlavní jistič byl nahozen, čerpadla zahučela a stalo se to co on sám ani nepředpokládal. Fungovalo to. A nejen, že to fungovalo. Fungovalo to dobře, a fungovalo to zadarmo! Energii na výrobu poskytovalo Slunce a energii na pohon pump „platila“ elektrárna. A tak to fungovalo další tři měsíce.

5. Nehoda

Samozřejmě, byla to nehoda. Některé věci se vymyslí, naplánují a vyrobí, některé se prostě vyskytnou. A tak se vyskytla díra. Díra v tlakové nádobě s vodíkem. Co čert nechtěl, mířila zrovna do okna. Kdoví jak na to přijde, ale vodík se sloučil s kyslíkem, a protože bylo poměrně chladno, stačily vzniklé vodní páry zkapalnět dřív, než se rozptýlily ve vzduchu. Výsledkem byla mlhavá vodní sprška, která se snášela na podlahu ložnice.

6. Když mu teče do bot

Obvykle, když člověku teče do bot, znamená to nějakou nepříjemnost. Jsou ale výjimečné případy, kdy se nepříjemnost změní v užitečnost. Ono totiž mít vytopený dům je jedna věc, ale mít zdarma zdroj destilované vody je věc druhá. Dá se říct, že není vody čistší než té, která byla vytvořena přímo z vodíku a kyslíku.

Peníze jsou peníze a počítat na prstech umí každý. Superčistá voda je prodejná za mnohem větší cenu, než palivový vodík. Nemluvě o bezpečnostní stránce věci. Žádný tlak, nehořlavá, žádné riziko výbuchu. Původní plán na výstavbu čerpací stanice byl tedy rozšířen o výstavu sterilního zásobníku na vodu. No a po zvážení všech pro a proti, už se vyplatilo legalizovat i odběr energie. Alespoň byl pokoj od fúzáků, kteří poslední dobou rejdili po okolí čím dál nervózněji.

7. Závěr

Nebyl by to rádoby-vědecký článek, aby neměl závěr. On k tomu přišel jak slepý k houslím. Na vodíku se mohl uživit, ale na vodě zbohatl.Tedy závěrem bych chtěl říci asi toto: Nebojte se dělat chyby, můžete na tom docela slušně vydělat. Důležité je, abyste se probudili dřív, než se utopíte.