31. případ majora Zemana - 10.část

Lidově řečeno se Jan Zeman s plukovníkem Žitným ani pořádně neohřáli ve svém novém ubytování a už je vyrušil Zemanův telefon. Po pětačtyřiceti minutách povídání o všem možném začal vyzvánět mobil majora Zemana, na displeji se zobrazovalo neznámé číslo.
            „Prosím?“, řekl Zeman.
            „Dobrý den, tady je Suchařípa, už nám zavolaly dvě dámy z oblasti Severní Terasy, že viděly podezřelého. Konkrétně u Biografu u Františka, můžete se tam dopravit a případně mi dát vědět co a jak?“, požádal Suchařípa Zemana.
            „Samozřejmě, hned vyrážíme, díky za informace!“, řekl a hovor ukončil.
            „Co se děje?“, ptal se Žitný.
            „Volal Suchařípa, Gyurcsányi se prý pohybuje někde na Severní Terase kolem Biografu u Františka, máme to tam zajet omrknout,“ odpověděl Zeman.
            Oba popadli své osobní věci a seběhli dolů do auta, aby se co nejdříve dopravili na doporučené místo, kam přijeli během deseti minut. Zeman vystoupil z vozidla a prošel si nejbližší okolí; pozorně a přitom nenápadně si prohlížel každého muže odpovídajícího popisu Gyurcsányiho. Neúspěšně. Ani plukovník Žitný nepochodil.
            „Tak a co teď?“, zajímalo Žitného.
            „Jednoduše si sedneme do auta a budeme čekat, není možné, aby tu ještě jednou neprošel.“
            „Ještě dneska?“, zapochyboval Žitný.
            „Ještě dneska,“ potvrdil svou domněnku Zeman.

 
            Ve vozidle strávili dlouhé čtyři hodiny plné nudy a nicnedělání. Oči na šťopkách, Gyurcsányi jim prostě nesměl uniknout. Zeman měl na klíně položenu jeho podobiznu pro případ, že by si nebyl stoprocentně jist, kdyby kolem nich Gyurcsányi prošel. Až po oněch čtyřech hodinách, v okamžiku, kdy Zeman pootočil klíčkem a nastartoval vozidlo, do něj Žitný opatrně šťouchl a upozornil jej na podezřelou osobu procházející nedaleko jejich auta.
            „To je on!“, řekl Zeman vítězoslavně a pomalu se vydal směrem za Gyurcsányim.
            Po dvou stech metrech zaparkoval auto na okraji silnice a rozhodl, že se oba rozdělí a půjdou pěšky až do domu, kde se skrývá podezřelý muž. Jenže Gyurcsányi šel opačným směrem. Imrich jej poslal do obchodu pro cigarety a láhev vodky. Zeman i Žitný si museli dávat velký pozor, aby je Gyurcsányi nezaregistroval, respektive aby si nevšiml, že jej tito dva muži nezávisle na sobě sledují. Jejich plán zatím vycházel skvěle.
Vešel do prodejny, Zeman se Žitným se strategicky rozestoupili tak, aby na něj viděli, kdežto on aby je pokud možno vůbec nezaregistroval. Po pěti minutách se Marcel vydal na zpáteční cestu, opět následován vyšetřovacím týmem Z+Ž.
            V jedné chvíli se Zeman přiblížil k Marcelovi na poměrně krátkou vzdálenost. Aby nebudil podezření, vyňal z kapsy mobilní telefon a napsal textovku veliteli Suchařípovi o aktuální poloze podezřelého i obou jeho ‚nepřátel‘.
            Velitel Suchařípa informoval obvodní oddělení na Severní Terase, aby počítali se zásahem při zatčení jedné, možná dvou osob v jejich obvodu, podezřelých z brutální dvojnásobné vraždy v Krhově. Informaci přijali a v plné pohotovosti vyčkávali dalších pokynů.
            Už se ocitli před domem, kde se schovávali Marcel s Imrichem. Sotva Marcel vešel dovnitř domu, ostražitě se rozhlížeje okolo sebe do všech stran a nepostřehnuv Zemana i Žitného, spokojeně šlapal do schodů až do třetího patra. Zeman vešel do domu sotva deset vteřin po Gyurcsányim, přičemž si musel dávat setsakramentský pozor, aby se neprozradil například vrzáním dveří nebo zakopnutím o předmět uložený kdesi na zemi v chodbě. Klikař, podařilo se mu dostat až k točitému schodišti. Ještě zahlédl část Marcelovy postavy, jak se zastavuje ve třetím poschodí a slyšel zvuk zabouchnutí dveří.
            Opět popadl svůj mobil a vytočil Suchařípovo číslo.
            „Halo? Velitel Suchařípa? Tady Zeman. Podezřelí se skrývají v domě v Mezní 16, okamžitě sem pošlete zásahovku! Čekáme vás u vchodu. Hlavně bez majáků a houkaček. Nesmíme vzbudit žádné podezření.“
            „Samozřejmě, ale nebudeme s nima jednat v rukavičkách, za chvilku jsme všichni tam,“ ujistil jej Suchařípa. A skutečně. Do čtyř minut bylo na místě několik aut – tři transity, čtyři felicie, jedna Avia. Z Transitů vyběhla šestičlenná skupina URNA – Útvaru rychlého nasazení, která jako jeden muž vyběhla až do třetího poschodí, se Zemanem v zádech. Vše probíhalo bez jediného vysloveného slova. Vše záviselo na přesné nonverbální komunikaci. Zeman nejprve ukázal na dveře, kam mají vtrhnout. Poté na ruce odpočítal raz, dva, tři! a skupina vtrhla do bytu se slovy Policie! Lehněte na zem a ruce za hlavu! V bytě našli Marcela s Imrichem, jak si právě otevřeli láhev kvalitní vodky a klidně si pokuřovali cigarety. Ani jeden nekladl sebemenší odpor, bez odmlouvání lehli na zem a poslušně dali ruce za hlavu.
            „Kurva, já jsem to věděl!“, křičel Marcel na Imricha.
            „Drž hubu ty debile!“, okřikl jej autoritativně Imrich.
            Policisté se na ně vrhli, jako by měli v plánu někoho zastřelit a bez jediného slova je spoutali, zvedli ze země a tak jak byli, pouze v ponožkách a spodním prádle a nátělníku, je odvedli dolů do připravené Avie. Tam je přikryli dekou a odvezli na policejní služebnu. Soudce na ně okamžitě uvalil vazbu, pro podezření z ovlivňování svědků či pozůstalých a možného útěku do zahraničí.
            Do prdele, všecko je v prdeli, já se na to můžu vysrat, honilo se hlavou Marcelovi.
            „Kolik myslíš, že nám dají?“, ptal se Imrich Marcela.
            „Jestli o nás ví všechno co chtěli, tak počítej dvacet natvrdo,“ odsekl Marcel nasupeně.
            „Do píči,“ zaklel Imrich. Už neměl slov. Představa dvaceti let strávených v přísně střežené věznici, kde vládne pevná ruka nejsilnějších z vězňů a různé homosexuální hrátky ve sprše (bez jakýchkoli něžností, pěkně natvrdo, bez pomazání a dalších oklik) jej nenechávala vůbec v klidu. „Já nechci.“
            „Ty jsi chuj, já taky nechci! Ale co už, jednou nás dostali, tak si to budem muset vyžrat i s těma hovnama,“ řekl Marcel rezignovaně.
            „Kurva,“ zaklel Imrich naposledy. Pak už se Marcel neudržel a vrazil mu pořádnou ránu pěstí do úst. Jejich láska byla ta tam.