Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední život
06. 10. 1999
0
0
1548
Autor
Jean
Nerušit!
a prosím nerušit...
pořídil jsem si mříže
krásné nové a do oken
i svíčka uhasla když
měla hořet o samotě
ležící tělo na podlaze
tišící konejšící prosící se
už se nesnažím vstát
a dostat to dál
mručení výtahu zavrnělo domem
-"já neotvírám"
nechejte klid
v mém posledním
životě
Ach ty božská samoto, jsi tak sama a nepoznaná. Je v tobě tolik smutku a radosti. Plnosti a prázdnoty. Chci tě poznat. Vplout do chrámu NIC.
nebo my tak ničíme jeho a je nám to tak líto až nevíme co máme dělat? A vyčítáme si ... a chceme aspoň chvíli klid?
"Jo, samoto, samoto, laskavá domovino,
syn se ti vrátil, tak ještě dvakrát víno"
Ta první sloka ja krásná, ale úplně moc. Mluví to jasně i bez toho ostatního, ale ten zbytek tomu hodně dodává na tragičnosti. Jo. Vystihl jsi to.
syn se ti vrátil, tak ještě dvakrát víno"
Ta první sloka ja krásná, ale úplně moc. Mluví to jasně i bez toho ostatního, ale ten zbytek tomu hodně dodává na tragičnosti. Jo. Vystihl jsi to.
Život po životě, radost po robotě, váhy činů vezdejších... připrav se...teď, minutí se cílem bylo v neminulém..
možná se chceš nechat vyrušit.. Jen to ještě nevíš. Není rušení jako rušení